23 Cdo 4933/2009

23 Cdo 4933/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Příhody a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese ve věci

žalobkyně BOHEMIA SEKT, a. s., se sídlem ve Starém Plzenci, Smetanova 220, PSČ

332 02, IČO 45358711, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem, se

sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovaným 1) BOHEMKA s. r. o., se sídlem v

Jablonci nad Nisou, Průmyslová 2401/9, PSČ 466 02, IČO 25423843, zastoupené

JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova

1716/2b, 2) Soare sekt a. s., se sídlem v Zaječí, U Vily 480, PSČ 691 05, IČO

63144964, zastoupené JUDr. Vojtěchem Krupkou, advokátem, se sídlem v Jablonci

nad Nisou, Lučanská 5, a 3) SKLOVÍN s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou,

5. května 48, PSČ 466 01, IČO 25034197, zastoupené JUDr. Miroslavem Pinkasem,

advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 1160/14, o ochranu práv k

ochranným známkám a ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského

soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, pod sp. zn. 38 Cm 3/2005, o dovolání

první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června

2009, č. j. 3 Cmo 419/2008-224, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího

řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze

dne 14. července 2008, č. j. 38 Cm 3/2005-165, uložil

první žalované zdržet se použití označení „BOHEMKA“ („Bohemka“) pro jí vyráběné

víno a zdržet se nabídky k prodeji a prodeje vína označeného názvem

„BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“)

(výrok pod bodem I), uložil první žalované poskytnout žalobkyni omluvu za zásah

do jejích práv protiprávním užitím označení „Bohemka“ při výrobě a obchodování

s šumivými víny (výrok pod bodem II), uložil první žalované zaplatit žalobkyni

peněžité zadostiučinění ve výši 300.000,- Kč (výrok pod bodem III) a uložil

druhé žalované zdržet se nabídky k prodeji a prodeje vína označeného názvem

„BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“)

(výrok pod bodem IV). Žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby

žalovaným bylo uloženo zdržet se nákupu vína označeného názvem

„BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), /

ve vztahu k první žalované nákupu za účelem jeho dalšího prodeje, u třetí

žalované též nabídky k prodeji a prodeje/, soud prvního stupně zamítl (výroky

pod body V, VI a VII) a zamítl žalobu též v části, v níž se žalobkyně domáhala,

aby soud uložil první žalované povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby

neobsahovala označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a podat návrh na zápis změny

obchodní firmy do obchodního rejstříku (výrok pod bodem VIII). Výroky pod body

IX, X a XI pak rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že dne 5. září 1995 přihlásila společnost Inges,

spol. s r. o., ochrannou známku „BOHEMKA“ a tato ochranná známka byla zapsána

dne 4. dubna 1997 pro třídu výrobků a služeb 33 – alkoholické nápoje. Dne 14. prosince 2000 byla udělena výlučná licence k této ochranné známce první

žalované, dne 26. března 2002 pak byla tato ochranná známka vymazána. První

žalovaná vznikla dne 8. prosince 2000 a předmětem její činnosti byla „koupě

zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“ – až od 6. května 2003 má první

žalovaná zapsánu jako předmět podnikání „výrobu nápojů včetně alkoholických

nápojů (kromě piva a mléčných výrobků)“ a „zprostředkování obchodu“. Druhá

žalovaná v letech 2001 – 2002 vyráběla, nabízela k prodeji a prodávala šumivé

víno pod označením „Bohemka“ a v letech 2003 – 2005 (až do vydání předběžného

opatření, kterým jí byla tato činnost zakázána), šumivé víno pod označením

„Bohemka“ vyráběla první žalovaná na výrobní lince pronajaté od druhé žalované

a druhá žalovaná toto víno nabízela k prodeji a prodávala velkoodběratelům. Třetí žalovaná koupila v roce 2004 toto víno a dále je nabídla k prodeji a

prodala. Žalobkyně má u Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrovanou celou

řadu ochranných známek pro své výrobky, též pro výrobek „Bohemia Sekt“,

slovních i kombinovaných. Dne 29. června 2001 přihlásila žalobkyně ochrannou

známku „BOHEMKA“ jako známku slovní, která byla zapsána dne 30. července 2004

pro třídu výrobků a služeb 33 – alkoholické nápoje, a také pro třídu výrobků a

služeb 16 a 41.

Z důkazu fotodokumentací zachycující vzhled lahve a balení

šumivého vína „Bohemka Demi Sec“ a vzhled lahve šumivého vína „Bohemia Sekt“

soud prvního stupně zjistil, že oba druhy zboží jsou si velmi podobné a snadno

zaměnitelné. Šumivé víno „Bohemka Demi Sec“ bylo běžně nabízeno k prodeji za

79,90 Kč, zatímco šumivé víno „Bohemia Sekt“ žalobkyně bylo nabízeno za cenu

109,- Kč. Z výzkumu společnosti GfK Praha, s. r. o., soud prvního stupně

zjistil, že značku „BOHEMIA SEKT“ zná a správně si spojuje s vínem 89 % dospělé

populace; výraz „BOHEMKA“ spojuje s vínem 48 % dotázaných, hovorovým výrazem

pro šumivé víno značky „BOHEMIA SEKT“ je „šampus“ či „Bohemka“ a 64 %

respondentů rozumí pod výrazem „Bohemka“ hovorové označení šumivého vína

společnosti BOHEMIA SEKT, a. s. Z důkazu testem MF DNES publikovaným dne 17. prosince 2004 soud prvního stupně zjistil, že v testu se mezi polosuchými a

sladkými sekty nejlépe umístil výrobek žalobkyně „BOHEMIA SEKT“ a naopak

nejhůře výrobek první žalované „BOHEMKA“. Soud prvního stupně dovodil, že první žalovaná již vznikla s úmyslem

parazitovat na pověsti žalobkyně a jejích výrobků a tento svůj úmysl

realizovala již volbou své obchodní firmy a následně pak v součinnosti s druhou

žalovanou výrobou, nabídkou k prodeji a prodejem šumivého vína pod označením

„BOHEMKA“, které bylo zaměnitelné se zavedeným výrobkem žalobkyně, šumivým

vínem značky „BOHEMIA SEKT“, a mohlo vyvolat mylnou domněnku, že se jedná o

výrobek žalobkyně; žalované takto jednaly s cílem získat pro výsledky vlastního

podnikání prospěch, jehož by jinak jako soutěžitelé nedosáhly. Soud prvního

stupně usoudil, že jednání těchto žalovaných bylo jednáním v hospodářské

soutěži, které bylo v rozporu s jejími dobrými mravy a bylo způsobilé přivodit

újmu jak žalobkyni coby jinému soutěžiteli, tak i spotřebitelům; byly naplněny

všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže podle ustanovení § 44 odst. 1

obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jakož i zvláštních skutkových

podstat nekalé soutěže, totiž klamavého označování výrobků a služeb podle

ustanovení § 46 obch. zák., vyvolání nebezpečí záměny podle ustanovení § 47

obch. zák. a parazitování na pověsti podle ustanovení § 48 obch. zák. Podle

závěru soudu prvního stupně se tak žalované 1) a 2) dopustily nejen

protiprávního zásahu do práv žalobkyně z ochranných známek, nýbrž též

nekalosoutěžního jednání. Užívání obchodní firmy „BOHEMKA“ první žalovanou však

soud prvního stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to (jak

uvedl) ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že tato žalovaná je rovněž výrobcem

šumivých vín a přímým konkurentem žalobkyně. K odvolání žalobkyně a žalovaných 1) a 2) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne

17. června 2009, č. j.

3 Cmo 419/2008-224, rozsudek soudu prvního stupně změnil

ve výroku pod bodem III tak, že žalobu o zaplacení částky 300.000,- Kč zamítl,

ve výroku pod bodem VII tak, že uložil třetí žalované zdržet se nabídky k

prodeji a prodeje vína označeného názvem „BOHEMKA“ („Bohemka“) nebo názvem

obsahujícím označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a ve výroku pod bodem VIII tak, že

uložil první žalované povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby

neobsahovala označení „BOHEMKA“ („Bohemka“), a podat návrh na zápis změny

obchodní firmy rejstříkovému soudu ve lhůtě dvou měsíců od právní moci

rozsudku. Ve zbývající části rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl

o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který

doplnil o poznatek, že žalobkyně je vlastníkem ochranné známky slovní „BOHEMKA“

č. 264897 s právem přednosti od 29. června 2001 pro třídy výrobků a služeb 16,

33, 41, mimo jiné tiskoviny, alkoholické nápoje kromě piv, a první žalovaná je

vlastníkem ochranné známky slovní „BOHEMKA“ č. 300474 s právem přednosti od 21. května 2003 pro třídu výrobků 32 - nealkoholické nápoje, piva, sirupy a jiné

přípravky k zhotovování nápojů, a ochranné známky kombinované č. 101478 s

právem přednosti od 9. listopadu 2004 pro třídu výrobků 16 – obaly papírové a z

plastů včetně tašek z papíru a obalů a tvořené etiketou s textem „ČESKÁ ŠUMIVÁ

Bohemka, ORIGINAL, Šumivé víno“. Na základě aplikace ustanovení § 8 odst. 1 a

odst. 2 písm. a), b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále též

jen „ZOZ“), pak dovodil, že žalobkyní uplatněné zdržovací nároky směřující k

zákazu dalšího užívání označení „Bohemka“ pro víno, jakož i nabízení k prodeji

a prodeje takto označeného vína, jsou v souladu s jejím právem ze slovní

ochranné známky „BOHEMKA“ pro alkoholické nápoje. S poukazem na obranu

žalovaných 1) a 2) založenou na právu předchozího uživatele označení (§ 10

odst. 2 ZOZ) a na obranu první žalované opřenou o právo užívat obchodní firmu

(§ 8 odst. 1 ZOZ), jejíž zápis předcházel datu podání přihlášky žalobkyně, však

odvolací soud shledal za rozhodné posouzení jednání žalovaných z pohledu

ochrany proti jednáním nekalé soutěže. Zdůraznil, že jednání dle formálního

práva (též z ochranné známky a z obchodní firmy) nevylučuje, aby soud dospěl k

závěru, že takové jednání je jednáním nekalé soutěže, a ztotožnil se se soudem

prvního stupně v závěru, že podmínky stanovené v § 44 odst. 1 obch. zák. jsou v

projednávané věci splněny. Dovodil, že mezi účastníky je vztah hospodářské

soutěže, neboť se setkávají s nabídkou své produkce na shodné části trhu s

cílem na něm svou pozici posílit, jednání žalovaných bylo motivováno soutěžním

záměrem a užívání označení „Bohemka“ třetí osobou za stavu, kdy toto označení

má žalobkyně chráněno jako ochrannou známku pro vína a veřejnost toto označení

s ní a její produkcí spojuje, je způsobilé přivodit žalobkyni újmu.

Pokud pak

první žalovaná jako soutěžitel žalobkyně pro vstup na totožný trh pro shodný

okruh možných zákazníků, na němž již předtím dlouhodobě působila žalobkyně, pro

jejíž produkci se vžilo všeobecně označení „Bohemka“, zvolila pro sebe znění

obchodní firmy „BOHEMKA s. r. o.“, pak již samotná volba obchodní firmy a

užívání tohoto označení jako obchodní firmy je jednání klamavým podle

ustanovení § 46 odst. 1 obch. zák. a způsobilým vyvolat nebezpečí záměny s

žalobkyní podle ustanovení § 47 písm. b) obch. zák., především však jednáním

parazitujícím na pověsti žalobkyně a jejích výrobků ve smyslu ustanovení § 48

obch. zák. Úmysl využít pro sebe při zahájení podnikání a v jeho průběhu v dané

oblasti trhu pověsti žalobkyně u spotřebitelů, pověsti její „Bohemky“, je

podle závěru odvolacího soudu zcela zřejmý. Odvolací soud uzavřel, že jednání

první žalované, v teorii nekalé soutěže druhově označované jako „nasednutí do

rozjetého vlaku“, bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže a žalobkyně

se po právu domáhá ochrany proti tomuto jednání, spočívajícímu ve volbě a užití

obchodní firmy první žalované, podle ustanovení § 53 obch. zák. Pokud je zde

první žalovaná výlučně s cílem parazitovat na známosti výrobků žalobkyně, o

čemž svědčí též podoba její ochranné známky č. 301478, a není zde žádný

dominantní prvek, jenž by byl způsobilý obchodní firmu první žalované z pohledu

veřejnosti rozlišit od označení příznačného pro žalobkyni, pak je tento stav

stavem nežádoucím. První žalovaná volbou své firmy a jejím užíváním jedná

nekalosoutěžně, nastolený závadný stav přetrvává a k nápravě může dojít

výlučně vypuštěním slova „BOHEMKA“ z obchodní firmy první žalované, tj. přijetím jiného znění obchodní firmy. Jednání žalovaných 1) a 2) bylo od volby

obchodní firmy, jejího užívání a od zahájení výroby a prodeje šumivého vína

„Bohemka“ jednáním nekalé sotěže, tj. jednáním protiprávním, a obraně založené

na právu předchozího uživatele a právu držitele obchodní firmy nelze přiznat

relevanci. Rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního

stupně po bodem VIII, napadla první žalovaná dovoláním, jehož přípustnost

opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též

jen „o. s. ř.“). Dovolatelka argumentovala s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1

obch. zák., že její firma není foneticky, významově ani jinak zaměnitelná s

nynější firmou žalobkyně; v době podání žaloby ostatně zněla firma žalobkyně

„Bohemia Sekt, Českomoravská vinařská akciová společnost“ a byla tudíž zcela

odlišná. V době založení dovolatelky měl tedy její zakladatel plné právo se

domnívat, že firma byla zvolena po právu. Nikdo neměl zapsanou společnost s

obchodní firmou „BOHEMKA“, nikdo nevyráběl zboží pod názvem „BOHEMKA“ a v

obchodním rejstříku existovaly desítky společností, v jejichž názvu se

objevoval slovní základ „Bohemia“ či „Bohemus“. Nadto již před založením

dovolatelky její zakladatel jednal o získání práv k ochranné známce „Bohemka“.

Po dobu čtyř let dovolatelka užívala obchodní firmu a ochrannou známku

nerušeně; žaloba byla podána účelově až v době, kdy začala svými výrobky

žalobkyni úspěšně konkurovat. Dovolatelka namítla, že soud prvního stupně nepřesně interpretoval a nijak

nehodnotil svědeckou výpověď jejího zakladatele K. K. a že odvolací soud

nezjednal nápravu a přes její námitku se s touto svědeckou výpovědí nevyrovnal. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že nereflektoval skutečnost, že má zapsánu

ochrannou známku „BOHEMKA“ pro třídu výrobků a služeb 32 a kombinovanou

ochrannou známku „ČESKÁ ŠUMIVÁ BOHEMKA ORIGINÁL ŠUMIVÉ VÍNO“ pro třídu výrobků

a služeb 16. Argumentovala, že se ve své podnikatelské činnosti nikdy

neomezovala pouze na výrobu šumivého vína „Bohemka“; je vlastníkem řady dalších

ochranných známek (např. „ROSSIJSKOE IGRISTOE“), nakupovala vinné sklepy a

pozemky pro vinice a obchodovala s víny. Podle jejího přesvědčení nelze

odůvodnit povinnost změnit firmu bez dalšího tvrzením, že při výrobě jednoho

konkrétního výrobku jednala nekalosoutěžně a že již samotná volba znění

obchodní firmy byla jednáním nekalosoutěžním; odporuje logice věci, jestliže má

být kvůli názvu jednoho výrobku, který je shodou okolností totožný se zněním

její firmy, změněna i tato firma, pod níž je dovolatelka známa a jež není

zaměnitelná s firmou žalobkyně ani s názvem jejího konkrétního výrobku. Uložení

povinnosti změnit firmu označila za zcela zřejmě nepřiměřené; za situace, kdy

je povinna zdržet se použití označení „BOHEMKA“ pro jí vyráběné šumivé víno,

jsou práva žalobkyně zajištěna dostatečně a požadavek na změnu obchodní firmy

je nezdůvodnitelným zásahem do dovolatelčiných práv, nabytých před osmi lety v

dobré víře. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené

části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy

nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009

Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud

dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v

článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského

soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009. Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě

stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně

zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s.

ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237

odst. 1 písm. a) o. s. ř. Důvodné však není.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze

přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné,

dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, §

229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které

mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když

nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud proto přezkoumal

dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu, jsa přitom v zásadě vázán

uplatněnými dovolacímu důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově

vymezila.

Co se týče námitky vytýkající nesprávnou interpretaci svědecké výpovědi Kamila

Kolátora, pak dovolatelka neuvedla, v čem konkrétně měly soudy nižších stupňů

pochybit. Má-li jít o údaj v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, podle

něhož svědek uvedl, že první žalovanou motivoval obrat, jakého produkt

žalobkyně na trhu dosahoval, při volbě názvu „Bohemka“, pak podle protokolu o

jednání ze dne 18. června 2008 svědek v příslušné větě výraz „při volbě názvu

„Bohemka“ neuvedl, tato skutečnost však vyplývá z kontextu; svědek jako

zakladatel první žalované byl vyslýchán především k tomu, co jej při založení

první žalované vedlo k volbě právě takovéto firmy. Dovolatelce je třeba

přisvědčit, že explicitní hodnocení tohoto důkazu v intencích ustanovení § 132

o. s. ř. v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně chybí (srov. k tomu § 157

odst. 2 o. s. ř.). Je však zřejmé, že soud prvního stupně též k této výpovědi

při zjišťování skutkového stavu věci přihlédl. Nevzal-li přitom za podklad

svých skutkových zjištění tu část výpovědi, podle níž svědek jako zakladatel

první žalované zvolil název „Bohemka“ proto, že hledal krátký a dobře

zapamatovatelný název a narazil na chráněnou ochrannou známku „BOHEMKA“, a že

tento název se mu zdál vhodný pro výrobek vyráběný z českých produktů a v

českém prostředí, pak tak – jak lze bezpečně dovodit z kontextu odůvodnění –

učinil proto, že výpověď osoby spjaté s první žalovanou od samého jejího vzniku

(jejího zakladatele a současného patentového poradce) nemohla v této otázce

obstát v konfrontaci se zprávami vyplývajícími zcela jednoznačně z ostatních ve

věci provedených důkazů, popsaných v odůvodnění rozsudku. Vytýkaný nedostatek

odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a tolerance tohoto nedostatku soudem

odvolacím je za těchto okolností vadou toliko formální povahy, jež nemohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /srov. § 241a odst. 2 písm.

a) o. s. ř./.

Argumentace dovolatelky založená na výkladu ustanovení § 10 odst. 1 obch. zák.

se míjí se závěry, na nichž spočívá napadené rozhodnutí. Výrok, jímž uložil

dovolatelce změnit svou obchodní firmu, odvolací soud nezaložil na aplikaci

ustanovení § 12 ve spojení s § 10 odst. 1, větou první, obch. zák., určeného

pro obecnou (absolutní) ochranu firmy proti neoprávněnému užívání; jednání

dovolatelky, spočívající mimo jiné též ve volbě a užívání obchodní firmy

obsahující výraz „Bohemka“, posoudil jako nekaloutěžní a poskytl žalobkyni

ochranu podle ustanovení § 44 a násl. obch. zák. Nejvyšší soud vyložil již v

rozsudku ze dne 17. ledna 2000, sp. zn. 29 Cdo 603/2000, uveřejněném pod číslem

31 v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 2, ročník 2001, že pokud si

žalovaný zvolil jako obchodní jméno typické označení výrobků žalobce, nejedná

se o ochranu obchodního jména ve smyslu ustanovení § 12 ve vazbě na ustanovení

§ 8 a násl. obch. zák., poněvadž ve vztahu mezi účastníky nejde o neoprávněné

užívání obchodního jména; otázka oprávněného užívání obchodního jména žalovaným

se tak stala otázkou nekalé soutěže ve smyslu ustanovení § 44 a násl. obch.

zák. Otázka obchodního jména ve vztahu k tomu, že žalovaný má takové obchodní

jméno zapsáno v obchodním rejstříku, popř. zda takové obchodní jméno splňuje

podmínku nezaměnitelnosti podle § 10 odst. 1 obch. zák. a že je chráněno

mezinárodními úmluvami, popř. i ústavním pořádkem České republiky, je v takovém

případě irelevantní. Formální právo užívat zapsané obchodní jméno musí ustoupit

hmotnému právu na ochranu jednání nekalé soutěže. Odvolacímu soudu, jenž

postupoval při posouzení jednání dovolatelky důsledně v intencích těchto

závěrů, nelze ničeho vytknout.

Argumentace, že v době založení dovolatelky nikdo neměl zapsanou společnost s

firmou „BOHEMKA“ a nikdo nevyráběl zboží pod tímto názvem, je lichá, neboť

pomíjí, že závěry soudů nižších stupňů jsou založeny především na skutkovém

zjištění, že výraz „Bohemka“ značná část veřejnosti spojuje s žalobkyní a s

její produkcí. Neobstojí ani argument poukazující na právnické osoby, v jejichž

názvu se objevoval slovní základ „Bohemia“ či „Bohemus“; podle závěrů

odvolacího soudu u dovolatelky doznává užití tohoto výrazu – ve spojení s

dalšími okolnostmi – nekalosoutěžní povahy toliko ve spojení s jejím vstupem na

tentýž segment trhu, na němž se svou firmou a se svými výrobky již dlouhodobě a

úspěšně působila žalobkyně. Na tom pak, že se žalobkyně domáhala soudní ochrany

až poté, co jí dovolatelka začala svými výrobky konkurovat, není nic

pozoruhodného. Nekalou soutěží je jen takové jednání, jež je jednáním v

hospodářské soutěži (jednáním konkurenčním) a jež je způsobilé přivodit újmu

(mimo jiné) jiným soutěžitelům; dokud nebyly též tyto znaky naplněny (spolu s

rozporem s dobrými mravy soutěže), byla by žaloba nedůvodná.

Skutečnost, že dovolatelka má zapsány ochranné známky „BOHEMKA“ pro třídu

výrobků a služeb 32 a kombinovanou ochrannou známku „ČESKÁ ŠUMIVÁ BOHEMKA

ORIGINÁL ŠUMIVÉ VÍNO“ pro třídu výrobků a služeb 16, odvolací soud nejenže

reflektoval, nýbrž se s ní též důkladně vypořádal a Nejvyšší soud se ztotožňuje

se závěry, k nimž v této otázce dospěl, neboť jsou v souladu s hmotným právem

(s § 44 odst. 1, § 46 odst. 1, § 47 písm. b) a § 48 obch. zák.).

Tvrzením o jiných svých obchodních aktivitách dovolatelka uplatňuje nové

skutečnosti ve věci samé, což je v dovolacím řízení kategoricky zapovězeno

(srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). Samotným tvrzením, že jsou tu další

skutečnosti, které dovolatel pokládá za právně významné, ostatně není naplněn

žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s.

ř.).

Závěr, že lze k odstranění závadného (nekalosoutěžního) stavu ve znění kmene

obchodní firmy uložit rušiteli, aby změnil svou firmu tak, aby neobsahovalo

určité slovo, a aby podal návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku,

přijal Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku sp. zn. 29 Cdo 603/2000 a tento

názor zastává nadále. Nemůže obstát argumentace dovolatelky založená na

tvrzení, že totožnost znění její firmy s názvem jednoho výrobku žalobkyně (ve

skutečnosti s obecně užívaným hovorovým označením tohoto výrobku) je dílem

shody okolností a že práva k obchodní firmě nabyla v dobré víře. Podle

skutkových závěrů soudů nižších stupňů bylo jednání dovolatelky od počátku

realizací nekalosoutěžního záměru a již samotné její založení včetně volby

obchodní firmy bylo vedeno tímto záměrem. Dovolatelce nelze přisvědčit ani v

tom, že ostatní, dovoláním nenapadenými výroky uložená opatření jsou

postačující; byla-li též volba obchodní firmy a její užívání nekalosoutěžním

jednáním, pak k úplnému odstranění závadného stavu ve smyslu ustanovení § 53,

věty první, obch. zák. je nezbytné, aby první žalovaná též změnila svou firmu.

Nekalosoutěžní jednání, ať již k němu došlo tím či oním způsobem, tolerovat

nelze.

Protože z hlediska uplatněných dovolacích důvodů (srov. § 242 odst. 3, větu

první, o. s. ř.) je rozsudek odvolacího soudu správný a dovoláním neuplatněné

vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední

povinnosti (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), se ze spisu

nepodávají, Nejvyšší soud, aniž shledal důvod k nařízení jednání (§ 243a odst.

1 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před

středníkem, o. s. ř. zamítl.

Žalobkyně, jež byla v dovolacím řízení zcela úspěšná, by měla podle ustanovení

§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř.

vůči neúspěšné dovolatelce právo na náhradu nákladů v dovolacím řízení

vynaložených. Protože jí však podle obsahu spisu žádné takové náklady

nevznikly, Nejvyšší soud rozhodl o těchto nákladech tak, jak ve výroku uvedeno.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2011

JUDr. Pavel P ř í ho d a

předseda senátu