23 Cdo 5184/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce L. N., a.s., (dříve HAMÉ, a. s.), zastoupeného JUDr. Stanislavem
Knotkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 1569, proti žalované SILOP
a.s., se sídlem v Opavě, Předměstí, Sadová 189/44, PSČ 746 01, identifikační
číslo 25580647 (dříve SELIKO Opava, a. s.), zastoupené Mgr. Dagmar Beníkovou,
advokátkou se sídlem v Olomouci, Riegrova 15, o ochranu proti nekalé soutěži,
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 93/2005, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2009, č. j. 4
Cmo 24/2009-111, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2009, č. j. 4 Cmo
24/2009-111, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze
dne 13. června 2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64 ve výroku I. pod písm. c) až e) a v
závislém výroku II., a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. června
2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64, v části výroku I. pod písm. c) až e) a závislém
výroku II. o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací
Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. června 2008, č.j. 5 Cm 93/2005-64,
jako soud prvního stupně, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal
a) určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky
167494) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve
vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka"
b) určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ
KRÉM" (číslo známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným
soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka"
c) uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s. jakékoli užití ochranné známky
"SELIKO MAJKRÉM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti žalované zdržet
se jakéhokoli užití uvedené ochranné známky
d) uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s. jakéhokoli užití ochranné
známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492), tedy
uložení povinnosti žalované zdržet se jakékoli užití uvedené ochranné známky
e) uložení povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní
moci rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně
jejich obalů) s označením "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ
KRÉM" ze svých výroben, provozoven a skladů a sveze je rovněž od všech svých
odběratelů;
výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení
částku 11 180,70 Kč. Soud prvního stupně neshledal naléhavost právního zájmu žalobce na určení, že
jakékoli užití uvedených ochranných známek žalované ve vztahu k žalobci a jejím
výrobkům "Májka" je nedovoleným nekalosoutěžním jednáním. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce a žalovaná jsou v soutěžním
vztahu se shodným předmětem činnosti na trhu s potravinami, zejména masovými
paštikami (vepřovými lahůdkovými krémy), tedy, že jsou přímými konkurenty. Žalobce má zapsánu ochrannou známku slovní "Májka" pod č. 173084, k datu
14.7.1993 s prioritou od 28.4.1993, ve třídě výrobků a služeb č. 29, tj. pro
masovou paštiku. Žalovaná má zapsány ochranné známky slovní "SELIKO MÁJKRÉM"
pod č. 238989 k datu 16.11.2001, s prioritou 18.5.2001 a ochrannou známku
kombinovanou "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" pod č. 269062 k datu
26.1.2005 s prioritou od 25.2.2004, pro třídu výrobků a služeb č. 29, tj. pro
výrobky z masa, masové konzervy, masové pomazánky, paštiky atd. Soud prvního
stupně považoval obě ochranné známky žalované, které žalobce činí
problematickými, za vizuálně a foneticky zcela odlišné od ochranné známky
žalobce. Přisvědčil však argumentaci žalobce, že bez ohledu na množství slov,
které tvoří ochranné známky, rozhodující je existence první slabiky slova
"Májka", tedy slabiky "Máj ... " v ochranných známkách žalované, která si byla
vědoma oblíbenosti paštiky dodávané již dříve na trh žalobkyní. Přesto dospěl k
závěru, že samotná existence slabiky "Máj…" v označení výrobků žalované ovšem
nečiní výrobek zaměnitelným s výrobkem žalobce.
Zaměnitelným jej činí celkové
trojrozměrné provedení spotřebitelského balení, jeho gramáž, povrchová úprava
konzerv (barevné provedení, grafické provedení, informační text pro
spotřebitele, případně celková vizuální podoba etiket hliníkových vaniček). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná dodává skutečně masovou
paštiku - vepřový lahůdkový krém – do spotřebitelské sítě v obalech, které u
průměrného spotřebitele tohoto potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se
jedná o produkci jednoho výrobce. Tento závěr soud prvního stupně dovodil z
obrazové dokumentace zachycující klasické konzervy výrobků žalobce a žalované,
případě z etiket, kterými jsou opatřeny hliníkové vaničky s paštikou žalobce a
žalované. Na této situaci podle soudu prvního stupně nic nemění ani skutečnost,
že konzervy žalované obsahují slovo "SELIKO", které je též firemním označením
žalované a její ochrannou známkou. Soud prvního stupně měl tedy za prokázané,
že se žalovaná dopouští jednání, které má charakter nekalé soutěže a kterým
zejména naplňuje skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na
pověsti. Jelikož však petit žaloby je žalobkyní podle soudu prvního stupně
formulován příliš obecně, uzavřel, že převzetím tohoto petitu do rozhodnutí by
se jeho rozhodnutí stalo nevykonatelným. Přestože žalobce na výzvu soudu
prvního stupně výroky pod bodem 3. a 4. žaloby upravila tak, aby žalované bylo
uloženo zdržet se užití označení "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ
VEPŘOVÝ KRÉM" pro označení výrobků na bázi masové pomazánky nebo paštiky,
dospěl soud prvního stupně k závěru, že tímto petitem žalobce neodstranil vadu
žaloby v tomto směru. Soud prvního stupně proto žalobu ohledně zbývajících
nároků také zamítl, když uzavřel, že totéž platí i pro nárok uvedený pod bodem
5. petitu žaloby.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že řízení
je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, že skutkové zjištění soudu prvního stupně neodpovídá provedenému
dokazování, a že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že
odvolání žalobce není důvodné. Odvolací soud přejal jako správná skutková
zjištění soudu prvního stupně, že žalobce a žalovaná jsou v soutěžním vztahu se
shodným předmětem činnosti na trhu s potravinami, zejména masovými paštikami
(vepřovými lahůdkovými krémy), a jsou tedy přímými konkurenty. Souhlasí také se
zjištěním, že oba účastníci mají pro své výrobky - masové paštiky (krémy)
zapsané ochranné známky. Žalobci svědčí priorita, když ochrannou známku "Májka"
má zapsánu od roku 1993. Žalovaná má zapsány ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" a
"SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" od roku 2001 a 2004. Odvolací soud však
považoval za nesprávné závěry soudu prvního stupně, že žalobce nemá právní
zájem na určení, že jakékoliv užití shora uvedených ochranných známek žalovanou
je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k žalobci a jeho výrobkům "Májka". Považuje-li žalobce užívání ochranných známek žalovanou za nedovolené jednání a
jinak, než na základě soudního rozhodnutí se nemůže domáhat zrušení těchto
ochranných známek (§ 31 odst. 2 zák.č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách), je
dán právní zájem žalobce na shora uvedeném určení. Odvolací soud také nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že petit, tak,
jak je žalobcem v žalobě (popř. i jejím doplnění) formulován, by byl
nevykonatelný. Návrh žalobce na rozhodnutí soudu, tj. petit žaloby pod body 3.,
4. a 5., považuje odvolací soud za dostatečně určitý a tudíž z materiálního
hlediska za vykonatelný. Požaduje-li žalobce, aby žalované bylo zakázáno
jakékoli užití uvedených ochranných známek, je zcela zřejmé, čeho se domáhá a
převzetí takového petitu do výroku rozsudku by rozhodně nezpůsobilo formální či
materiální nevykonatelnost rozsudku. Jiná je ovšem otázka, zda takto široce a
vlastně absolutně formulovaný zákaz užití ochranné známky je adekvátní obranou
k tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované, tedy zda takovémuto návrhu
vyhovět lze. I když soud prvního stupně nerozhodl o změně petitu ve smyslu
upřesnění požadavku žalobce učiněného podáním žalobce ze dne 6.9.2007 tak, aby
zákaz užití byl vysloven pro označování výrobků na bázi masové pomazánky nebo
paštiky, a rozhodl o původně formulovaném nároku, tato vada řízení nemá za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Jak
žalobce tak i žalovaná jsou vlastníky řádně zapsaných ochranných známek, jejich
práva užívat znění ochranných známek pro zapsané třídy výrobků a služeb jsou
navzájem rovnocenná.
Pokud tedy má spočívat porušování práva jednoho majitele
ochranné známky spatřováno v tom, že druhý majitel ochranné známky svou
ochrannou známku používá v souladu s tím, jak je mu zapsána, potom je cestou,
jak odstranit možné zkrácení práv majitele ochranné známky a možnou kolizi
ochranných známek, dosažení zrušení ochranné známky Úřadem průmyslového
vlastnictví podle § 31 odst. 2 z.č. 441/2003 Sb. na základě soudního rozhodnutí
o tom, že užití ochranné známky je nedovoleným soutěžním jednáním. V konkrétním případě žalobce tvrdí, že slovo májka, jež je její ochrannou
známkou, a slovo májkrém, které je obsaženo v ochranných známkách žalované,
jsou označení zaměnitelná, když z pohledu průměrného spotřebitele je významný
začátek obou slov "Máj", s nímž je tradičně spojována představa vepřového krému
- paštiky. Dle žalobce slabiky připojené k tomuto shodnému kmenu (ka a krém) se
sice odlišují, zřetelně je však vnímán zmíněné shodný kmen, který je silným
klíčovým prvkem a ostatní prvky jsou slabé bez dostatečné rozlišovací
způsobilosti. Dle žalobce již samotná tato označení, tedy slova Májka a
Májkrém, jsou zaměnitelná a použití slova Májkrém jako součásti ochranné známky
žalované při označování jejích výrobků je nekalosoutěžním jednáním ve smyslu
ust. § 47 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) parazitováním na pověsti
značky vybudované žalobkyní. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že samotná existence
slabiky "Máj" v označení výrobků žalované nečiní výrobek žalované zaměnitelným
s výrobkem žalobce. Ochranné známky žalované jsou tvořeny souslovím. V prvním
případě "SELlKO MÁJKRÉM", ve druhém "SELlKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM". Obě takto zapsané ochranné známky se tak výrazně odlišují od ochranné známky
Májka náležející žalobci. Ostatně od slova Májka se odlišuje i samotné slovo
Májkrém, když nelze souhlasit s názorem žalobce, že obě slova mají shodný kmen
a odlišnou koncovku. Na rozdíl od slova májka, je slovo Májkrém slovo složené
tvořené dvěma rovnocennými silnými slovy máj a krém. Především však jsou-li
sporné ochranné známky žalované tvořeny nejméně dvěma slovy, kdy v pořadí první
slovo je vždy slovo SELlKO, jedná se o dostatečné rozlišení vylučující možnost
záměny. Nelze přehlédnout, že druhé silné slovo ochranných známek žalované,
tedy slovo "SELlKO" není spotřebitelské veřejnosti označením neznámým. I toto
označení má svou tradici. Nepodstatnou není ani skutečnost, že vývoj tržního
hospodářství v ČR v mnoha směrech změnil i chápání spotřebitelské veřejnosti. U
současného běžného spotřebitele lze důvodně předpokládat jistou míru
obezřetnosti při výběru výrobků, kdy nemalou roli často hraje původ výrobku a
je nanejvýš nepravděpodobné, že by výrobky žalované byly považovány za výrobky
žalobce, a naopak jen z toho důvodu, že je na nich uvedena ochranná známka
účastníků. Sám žalobce ostatně při argumentaci o zaměnitelnosti výroků žalobce
a žalované klade důraz na podobnost spotřebitelského obalu. Žalobce správně
uvádí, že jako příznačná a charakteristická utkví právě výrazná část celého
obalu.
Na obalech žalobce i žalované je vždy zvýrazněné označení "Májka" a
"Májkrém", které právě v důsledku svého zvýraznění a naopak potlačení ostatních
slov tvořících ochrannou známku spotřebitel primárně vnímá jako dominující část
a které zejména ve spojení s ostatními prvky etiket spotřebitelského obalu u
něj může vyvolat představu, že jde o spojitost či shodu s výrobkem Májka. Závěr
soudu prvního stupně, že žalovaná dodává masovou paštiku - vepřový lahůdkový
krém do spotřebitelské sítě v obalech, které u průměrného spotřebitele tohoto
potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se jedná o produkci jednoho
výrobce, považuje odvolací soud za správný. Odvolací soud shodně se závěry
soudu prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná se nedopouští
nedovoleného jednání pouhým užíváním zapsaných ochranných známek, ale dopouští
se ho tím, jakým způsobem tyto ochranné známky užívá, tedy v jakém provedení
spotřebitelských obalů své výrobky, které jsou ochrannými známkami žalované
označeny, do spotřebitelské sítě dodává. Právě vizuální dojem (grafická úprava,
barevné provedení) u spotřebitelského obalu žalobce a žalované činí výrobky
žalobce a žalované označené jejich ochrannými známkami zaměnitelnými. Za této
situace nebylo možné vyhovět návrhu žalobce, aby bylo určeno, že jakékoli užití
ochranné známky "SELlKO MÁJKRÉM" a "SELlKO Májkrém VEPŘOVÝ LAHŮDKOVÝ KRÉM"
žalovanou je nedovoleným soutěžním jednáním, když k postižení jednání žalované,
které by bylo možné v této souvislosti považovat za jednání v rozporu s dobrými
mravy hospodářské soutěže, petit žaloby v její původní ani opravené podobě
nesměřuje. Z těchto důvodů byl napadený rozsudek soudu prvního stupně odvolacím
soudem potvrzen podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako
věcně správný. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním opírajíc jeho přípustnost o
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a spatřujíc jeho důvodnost v
nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá rovněž, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání spojuje dovolatel s rozhodnutími, kterým soudy nižších
stupňů nevyhověly následujícím nárokům:
- nárok na uložení zákazu společnosti SELlKO Opava, a.s. jakéhokoliv užití
ochranné známky "SELlKO MAJKREM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti
žalovanému zdržet se jakékoliv užití uvedené ochranné známky,
- nárok na uložení zákazu společnosti SELlKO Opava,a.s. jakéhokoliv užití
ochranné známky "SELlKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492),
tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoliv užití uvedené ochranné
známky
Podle názoru dovolatele sice soud prvního stupně a odvolací soud dospěly ke
shodnému (ve vztahu k žalobě zamítavému) závěru, avšak na základě odlišného
právního názoru. Soud prvního stupně zamítl žalobu z důvodu, že žalobcem
formulovaný petit nesplňuje podmínku materiální vykonatelnosti.
Odvolací soud
pak prvoinstanční rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, přičemž ovšem
nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o materiální nevykonatelnosti
žalobního petitu. Odvolací soud věc posoudil po věcné stránce a vyslovil se
tak, že jednání žalované, jehož zdržení se žalobce domáhá, není jednáním
nedovoleným. I když se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku do určité míry
věnuje posuzování (ne)dovolenosti jednání žalované z pohledu soutěžního práva,
rozhodnutí jako takové je založeno pouze a výhradně na argumentu formální
nevykonatelnosti žalobního petitu. Svoje argumenty dovolatel opírá i o
rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 777/07 ze dne 31.7.2008. Podle názoru dovolatele má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam i tehdy, pokud odvolací soud posoudil určitou právní otázku
jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů. V daném případě
došlo k situaci, kdy odvolací soud založil své rozhodnutí na odlišném právním
posouzení, aniž byl žalobce relevantním způsobem s odlišným právním hodnocením
odvolacího soudu seznámen a měl možnost na takovou situaci reagovat. Takový
postup neodpovídá výše uvedené judikatuře a žalobce v tom spatřuje zásadní
význam rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce. Tím je dána přípustnost
dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písmo c) o. s. ř. Žalobce dále nepovažuje za správný postup odvolacího soudu, kdy bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně založené na závěru o procesních formálních
nedostatcích žaloby - konkrétně materiální nevykonatelnosti žalobního petitu. Pokud se odvolací soud s tímto závěrem neztotožnil, potvrdil tím, že řízení
před soudem prvního stupně bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tak měl rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud
mohl eventuálně také vady řízení před soudem prvního stupně odstranit, což
podle názoru žalobce neučinil. Odvolací soud posoudil žalobu po věcné stránce,
přičemž je nutno zdůraznit, že soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodů
procesních, a aniž odvolací soud poskytl žalobci náležitá poučení ve smyslu
občanského soudního řádu, rozhodnutí soudu prvního stupě potvrdil. Žalobce
shledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí i v otázce, zda
je přípustné, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně
založené na závěru o formálních nedostatcích žaloby (tedy založené na
procesních - nikoliv věcných - důvodech), přičemž odvolacím soudem byl takový
závěr shledán nesprávným, věc byla odvolacím soudem posouzena po stránce věcné
a rozhodnutí soudu prvního stupně shledáno ve výroku jako věcně správné.
Dovolatel dále v souvislosti s výrokem, kterým se zamítá nárok na uložení
povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní moci
rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně
jejich, obalů) s označením "SELIKO MÁJKREM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVY VEPŘOVY
KRÉM" ze svých výroben, provozoven a skladů a svezla je rovněž od všech svých
odběratelů, namítá, že soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně tohoto nároku
s odkazem na důvody, pro které zamítl nároky pod body 3 a 4, tedy pro
materiální nevykonatelnost žalobního petitu neodstraněnou ani na výzvu soudu. Soud ovšem usnesením pod č.j. 5 Cm 93/2005-19 žalobce vyzval k odstranění vad
žaloby pouze v části petitu pod body 3 a 4, nikoli pod bodem 5. Případnou vadu
podání v bodu č. 5 petitu se měl soud pokusit odstranit postupem podle
ustanovení § 43 o. s. ř. Pokud tak neučinil, nelze žalobu v části pod bodem 5
zamítnout pro vady podání. Odmítnutí žaloby pro vady podání připadá v úvahu
pouze za situace, kdy byla žalobce k odstranění vad podání řádně vyzván a
poučen o tom, jak má opravu a doplnění podání provést a rovněž poučen o
následcích nevyhovění této výzvě. Další námitky dovolatele jsou totožné jako
již byly uvedeny shora. Pokud jde o důvodnost dovolání, poukazuje dovolatel na zamítavé rozhodnutí
ohledně následujících nároků:
- nárok na uložení zákazu společnosti SELIKO Opava, a.s jakéhokoliv užití
ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494), tedy uložení povinnosti
žalovanému zdržet se jakékoliv užití uvedené ochranné známky,
- nárok na uložení zákazu společnosti SELIKO Opava,a.s. jakéhokoliv užití
ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492),
tedy uložení povinnosti žalovanému zdržet se jakéhokoliv užití uvedené ochranné
známky. Žalobce má za to, že založil-li odvolací soud své rozhodnutí na odlišném
právním hodnocení věci, byl povinen žalobci s tímto svým odlišným právním
názorem seznámit, poskytnout mu příslušná poučení podle občanského soudního
řádu a dát mu možnost na takovou pro žalobci novou situaci v řízení adekvátně
reagovat. V daném případě tak odvolací soud neučinil. Řízení před odvolacím
soudem tak bylo podle názoru žalobce stiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Postupem odvolacího soudu byla porušena zásada
předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zároveň tím žalobci odepřeno právo na
právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod. K tomu
žalobce odkazuje na již výše zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
777/07 ze dne 31.7.2008 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 30 Cdo
448/2005 ze dne 26. září 2005. Žalobce je dále toho názoru, že postupem odvolacího soudu došlo i k porušení
zásady dvojinstančnosti řízení. Věcné posouzení žalobou uplatněných nároků se
totiž stalo předmětem pouze jednoho stupně soudního řízení, konkrétně tedy
řízení odvolacího. Žalobci tak bylo upřeno právo využít řádných opravných
prostředků.
Žalobce považuje za nesprávné i právní posouzení provedené odvolacím soudem. Podle jeho názoru nemůže připojení označení "SELIKO" k označením výrobků
žalované znamenat vyloučení nebezpečí záměny s výrobkem žalobce. Při posouzení
zaměnitelnosti není v tomto případě zásadní úplné slovní znění označení "Májka"
oproti označením "SELIKO MÁJKRÉM" a "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM". I
když plné znění předmětných označení se může jevit odlišným, je zcela
přirozené, že jako příznačná a charakteristická utkví právě výrazná část celého
označení či obalu. Stěžejním znakem je vždy zvýrazněné označení "Májka" či
"Májkrém". Podle žalobce jsou i samotná označení "Májka" a "Májkrém"
změnitelná. Obě tato označení mají stejný základ, resp. stejný kmen slov "máj". Spotřebitel primárně vnímá výraznou dominující část označení a označení
"Májkrém" u něj může vyvolat představu, že jde o spojitost či shodu s výrobkem
"Májka". Nelze souhlasit s tím, že přidáním obchodní firmy či typické ochranné
známky (v tomto případě "SELlKO") se bez dalšího vylučuje možnost záměny. Žalobce trvá na tom, že žalovaná nezvolila pro označení svých výrobků
dostatečně silné odlišující prvky a jeho výrobky označené "Májkrém" jsou
způsobilé vyvolat nebezpečí záměny masových krémů "Májka" a "Májkrém" a zároveň
i klamnou představu o spojení výrobků obou soutěžitelů jakož i spojení podniku
žalobce s podnikem žalované. V případě tvorby slova Májkrém tak nejde na straně
žalované o snahu vytvořit novou značku, odlišnou záměrně od značky
konkurenčního soutěžitele, tuto značku pak investicemi budovat a podporovat
nýbrž o cílené přiblížení se významu slova Májka, o záměrnou snahu se přiživit
na hodnotě budované jiným soutěžitelem. Pokud by žalovaná takové slovo (rozuměj
"Májkrém") použila například v oblasti výroby kosmetických krémů anebo krémů na
boty, lze připustit závěry vyslovené odvolacím soudem. Pokud však používá toto
označení pro stejný výrobek jako jeho soutěžitel, jsou pohnutky záměry a cíle
žalované jednoznačné. Jako další námitku uplatňuje dovolatel ve vztahu k zamítnutí nároku na uložení
povinnosti společnosti SELIKO Opava, a.s., aby do 60 dnů od právní moci
rozsudku odstranila závadný stav tím, že odstraní veškeré výrobky (včetně
jejich, obalů) s označením "SELIKO MAJKREM" a "SELIKO Májkrém LAHUDKOVY VEPROVY
KREM" ze svých výroben, provozoven a skladů a svezl je rovněž od všech svých
odběratelů. Žalobce shledává vadu řízení u odvolacího soudu v takovém postupu
odvolacího soudu, kdy tento potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně založené
na závěru o procesních nedostatcích žaloby, konkrétně materiální
nevykonatelnosti žalobního petitu. Odvolací soud se přitom s tímto závěrem
soudu první stupně neztotožnil, věc následně posoudil po věcné stránce a dospěl
k závěru, že žaloba je z hlediska věcného nedůvodnou. Založil-li odvolací soud
své rozhodnutí na odlišném právním hodnocení věci, byl povinen žalobci s tímto
svým odlišným právním názorem seznámit, poskytnout jí příslušná poučení podle
občanského soudního řádu a dát mu možnost na takovou pro něho novou situaci v
řízení adekvátně reagovat.
V daném případě tak odvolací soud neučinil. Řízení
před odvolacím soudem tak bylo podle názoru žalobce stiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Postupem odvolacího soudu byla
porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a zároveň tím žalobci
odepřeno právo na právní slyšení ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práva svobod. Na závěr dovolání žalobce konstatoval, že stran petitu žaloby pod bodem 1 a 2,
tj. nároku na určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo
známky 167494) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním
ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka", a nároku na určení, že
jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo
známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním
ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka", soud prvního stupně dospěl k
závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, avšak
odvolací soud takový závěr shledal nesprávným a dovodil, že žalobcům právní
zájem na předmětném určení je dán. S ohledem na skutečnost, že vyhovění těmto
nárokům je odvislé od posouzení jednání žalované jako nedovoleného soutěžního
jednání, je nutno hodnotit dovolací důvody a postup odvolacího soudu v
návaznosti na hodnocení postupu odvolacího soudu ohledně nároků pod bodem 3 a 4
petitu. S ohledem na uvedené námitky navrhuje žalobce, aby dovolací soud napadený
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Žalovaná k dovolání žalobce ve svém vyjádření uvedla, že dovolání považuje za
zcela bezdůvodné vyvolané snahou žalobce zvrátit rozhodnutí Úřadu průmyslového
vlastnictví, u něhož se domáhala zrušení ochranných známek žalované. Žalovaná uvádí, že rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní
význam, který by byl obecný a překračoval zájem žalobce v konkrétní věci. Upozorňuje na to, že žalobce měl procesní povinnost vymezit petitem předmět
řízení a nic mu nebránilo, aby v průběhu řízení svůj žalobní návrh
konkretizoval, upravil či změnil. Uvádí též, že v průběhu řízení byl žalobce
opakovaně upozorňován na nutnost zpřesnit žalobní petit, a to v řízeních před
soudy obou stupňů. Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako
nepřípustné odmítl. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy
nabyla účinnosti novela o. s. ř. provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud
České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného
zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do 30. června 2009. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240
odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou
advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je
dovolání v dané věci přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o.
s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v posuzovaném
případě dána není, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu nebylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané
věci soud prvního stupně rozhodl jediným rozsudkem. Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v
posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich
judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího
soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně;
zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z
toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že
také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc
otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti či
úplnosti skutkových zjištění (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost
dovolání neumožňují.
Žalobce shledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí mimo
jiné v otázce, zda je přípustné, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu
prvního stupně založené na závěru o formálních nedostatcích žaloby (tedy
založené na procesních - nikoliv věcných - důvodech), přičemž odvolacím soudem
byl takový závěr shledán nesprávným, věc byla odvolacím soudem posouzena po
stránce věcné a rozhodnutí soudu prvního stupně shledáno ve výroku jako věcně
správné. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud tuto otázku řešil v rozporu s § 212a odst. 5 o. s. ř. a v rozporu s dosavadní judikaturou. Podle § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud přihlédne k vadám uvedeným v §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. K jiným
vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího
řízení nemohla být zjednána náprava. V dané věci se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
petit, tak, jak je žalobcem v žalobě (popř. i jejím doplnění) formulován, by
byl nevykonatelný. Návrh žalobce na rozhodnutí soudu, tj. petit žaloby pod body
3., 4. a 5., považoval odvolací soud za dostatečně určitý a tudíž z
materiálního hlediska za vykonatelný. Odvolací soud konstatoval, že pokud
žalobce požaduje, aby žalované bylo zakázáno jakékoli užití uvedených
ochranných známek, je zcela zřejmé, čeho se domáhá a převzetí takového petitu
do výroku rozsudku by rozhodně nezpůsobilo formální či materiální
nevykonatelnost rozsudku. Na základě tohoto právního závěru pak rozhodl o věci
samé s tím, že jednání žalované, jehož zdržení se žalobce domáhá, není jednáním
nedovoleným. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30.6.1999, sp. zn. 2 Cdon 970/96,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura r. 1999, str. 106, přijal závěr, že
odvolací soud nemůže rozhodnout o věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu
podrobeno rozhodnutí soudu prvního stupně, které povahu rozhodnutí o věci samé
nemá. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dále uvedl, že základem odvolacího
řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 o. s. ř.),
proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou a z postavení
odvolacího soudu jako přezkumné instance vyplývá, že nemůže v odvolacím řízení
rozhodnout o věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které
povahu rozhodnutí o věci samé nemá. V posuzované věci soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozsudku do
určité míry posuzoval otázku nedovolenosti jednání žalované z pohledu
soutěžního práva, ale jeho zamítavé rozhodnutí jako takové je založeno výslovně
na formální nevykonatelnosti žalobního petitu. Pokud se odvolací soud
neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o formální nevykonatelnosti
žalobního petitu a dospěl k závěru, že petit žaloby pod body 3, 4 a 5 je
dostatečně určitý a vykonatelný, pochybil, pokud rozhodnutí soudu prvního
stupně nezrušil a věc nevrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť ve
smyslu § 212a odst. 5 o. s.
ř. nemohla být za odvolacího řízení zjednána
náprava odstraněním vady řízení před soudem prvního stupně, jež mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně totiž zatížil řízení
vadou, jestliže poté, co nebyly odstraněny vady žaloby rozhodl o zamítnutí
žaloby namísto tohoto, aby pro vady podání návrh žalobce odmítl. Je třeba
přisvědčit námitce dovolatele, že soud prvního stupně usnesením pod č.j. 5 Cm
93/2005-19 vyzval žalobce k odstranění vad žaloby pouze v části petitu pod body
3 a 4, nikoli pod bodem 5. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud případnou
vadu podání v bodu č. 5 petitu neodstranil postupem podle § 43 o. s. ř. Pokud
tak neučinil, nebylo možno žalobu v části pod bodem 5 zamítnout pro neurčitost
petitu. Odvolací soud pak za této situace nemohl zjednat nápravu odstraněním
vady řízení před soudem prvního stupně a měl rozhodnutí soudu prvního stupně
zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nemohl
rozhodnout o věci samé, jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně povahu
rozhodnutí o věci samé nemělo. Dovolateli je třeba rovněž přisvědčit, že postupem odvolacího soudu byla
porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a došlo i k porušení
zásady dvojinstančnosti řízení, když věcné posouzení žalobou uplatněných nároků
pod bodem 3, 4. a 5 se stalo předmětem pouze jednoho stupně soudníh řízení –
řízení odvolacího. Rozhodnutí odvolacího soudu není tedy v tomto směru v souladu s procesním
právem (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a ani dosavadní judikaturou. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. c) až e) podle ustanovení
§ 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které
byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud v této části i rozsudek soudu prvního stupně,
včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení obou rozsudků, a věc v tomto
rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud se dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu v části,
kterou dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, týkající se potvrzení
rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. a), b), jímž bylo
rozhodnuto o žalobě v části formulovaného petitu pod bodem 1 a 2. Soud prvního stupně v této části neshledal žalobu důvodnou, neboť neshledal
naléhavost právního zájmu žalobce na určení, že jakékoli užití konkretizovaných
ochranných známek žalované ve vztahu k žalobci a jejím výrobkům "Májka" je
nedovoleným nekalosoutěžním jednáním. Odvolací soud uvedený závěr soudu prvního stupně nepovažoval za správný a
konstatoval, že pokud žalobce považuje užívání ochranných známek žalovanou za
nedovolené jednání a jinak, než na základě soudního rozhodnutí se nemůže
domáhat zrušení těchto ochranných známek (§ 31 odst. 2 zák.č. 441/2003 Sb.,
zákon o ochranných známkách), je dán právní zájem žalobce na shora uvedeném
určení. Dovolací soud takový právní závěr odvolacího soudu považuje za správný. Ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. stanoví, že žalobou (návrhem na zahájení
řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah
nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. V projednávané věci odvolací soud zjistil, že žalobce i žalovaná mají zapsány
rozdílné ochranné známky pro tutéž třídu výrobků a uvádějí na trh výrobky
označené těmito ochrannými známkami, které spojuje toliko slabika máj-, za níž
již dané slovo pokračuje odlišně. Ostatní znaky ochranných známek jsou odlišné. Ve vztahu k ochranným známkám samotným zastává Nejvyšší soud názor shodný s
odvolacím soudem v tom směru, že tyto známky považuje za dostatečně odlišující
výrobky různých výrobců. Podle § 1 z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách,
může být ochrannou známkou pouze označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby
jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Podle § 4 písm. b) cit. zák. nelze do rejstříku ochranných známek zapsat označení, které tuto rozlišovací
způsobilost nemá. Tuto otázku posuzuje Úřad průmyslového vlastnictví v rámci
řízení o zápisu ochranné známky a je podle § 22 odst. 1 cit. zák. povinen
zamítnout přihlášku, pokud přihlašované označení není způsobilé zápisu mimo
jiné podle § 4 cit. zák. Vzhledem k tomu, že ochranné známky žalované byly
Úřadem povoleny, nelze jim rozlišovací způsobilost upírat. Nejvyššímu soudu
ostatně nepřísluší posuzovat rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví navíc v
řízení, které bylo pravomocně skončeno. Jinou otázkou je ale užívání ochranné známky. Je zřejmé a vyplývá to i z § 13
z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, že majitel je povinen ochrannou
známku užívat. Pokud by tomu tak nebylo, Úřad průmyslového vlastnictví takovou
známku zruší - § 31 odst. 1 písm. a) cit. zák. Není proto možné požadovat po
majiteli zapsané ochranné známky, aby se jejího užívání zdržel, pokud ovšem
nejsou dány další zrušovací důvody.
V našem případě jde o důvod uvedený v § 31
odst. 2 cit. zák. - užívání známky naplňuje znaky nedovoleného soutěžního
jednání. Podle § 31 odst. 2 cit. zák. v řízení zahájeném na návrh podaný do 6 měsíců od
právní moci soudního rozhodnutí, podle něhož je užití ochranné známky
nedovoleným soutěžním jednáním, Úřad tuto ochrannou známku zruší. Lhůtu k
podání návrhu na zrušení nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Je tedy namístě uzavřít, že odvolací soud správně dovodil, že žalobce má
naléhavý právní zájem na určení, že užití konkrétní ochranné známky je
nedovoleným soutěžním jednáním, neboť k případnému návrhu na zrušení ochranné
známky se vyžaduje soudní rozhodnutí určující, že užití ochranné známky je
nedovoleným soutěžním jednáním. V tomto směru je třeba jednání žalované posuzovat z pohledu právní úpravy
nekalé soutěže. Nejprve je nutno posoudit znaky generální klausule proti nekalé
soutěži (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Prvním takovým znakem je, že jde o jednání v
hospodářské soutěži. V posuzovaném případě je nesporné, že obě strany sporu
jsou ve vzájemném postavení hospodářské soutěže, neboť se setkávají na trhu
nabízejíce obdobné výrobky, paštiky a masové pomazánky. Soutěží tedy o poptávku
spotřebitelů a jiných zákazníků v totožném segmentu trhu, kde zvýšení odbytu
výrobků jednoho soutěžitele bude znamenat pokles zájmu o výrobky soutěžitele
opačného, což se samozřejmě projeví i na jejich hospodářských výsledcích. Dalším znakem je rozpor jednání žalované s dobrými mravy hospodářské soutěže. V
případě dobrých mravů soutěže jde o zvláštní kategorii odlišnou od dobrých
mravů jako takových a spjatou s principy poctivého hospodářského a obchodního
styku. Soutěžení na trhu připouští určitou míru agresivity, avšak ani zde se
nelze dopouštět jednání, které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné,
podvodné či parazitující nebo předstupuje před spotřebitele a zákazníky s
klamavými reklamami či balením a značením výrobků. V tomto ohledu se Nejvyšší
soud přiklání k rozhodnutí odvolacího soudu, který spatřuje nemravný postup
žalované nikoli v tom, jak zní její ochranná známka, ale v tom, že tato sama o
sobě dostatečně rozlišující ochranná známka je užita na výrobcích žalované,
jejichž obaly jsou svým grafickým a tvarovým provedením, volbou barev a
uspořádání slov velmi podobné výrobkům žalobce. Nic nebránilo žalované, aby
volila zcela jiné barvy etikety, jinou velikost a uspořádání písma, popř. jiný
tvar obalu. Takové jednání by naopak bylo očekávané, pokud by žalovaná měla
vyhovět imperativu dobrých mravů soutěže. Jinak řečeno, kdyby žalovaná jednala
v duchu dobrých mravů soutěže a svou ochrannou známku ztvárnila na výrobku
jiným způsobem, který by byl nepochybně odlišný od obalů a etiket žalobce,
neporušila by dobré mravy soutěže a současně by dostála své povinnosti užívat
ochrannou známku, kterou má pro danou třídu výrobků zapsanou. Posledním znakem generální klausule proti nekalé soutěži je způsobilost
přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům. Tento znak je založen jen na
ohrožovacím principu, ke vzniku újmy nemusí dojít.
Není pochyb o tom, že
podobnost výrobků žalované mohla způsobit odliv zákazníků žalobce, a tím i
pokles jejích zisků. Pokud jde o spotřebitele, uvádí odvolací soud shodně se
soudem prvního stupně, že žalovaná dodává masovou paštiku - vepřový lahůdkový
krém do spotřebitelské sítě v obalech, které u průměrného spotřebitele tohoto
potravinářského zboží mohou vyvolat dojem, že se jedná o produkci jednoho
výrobce. Dovolací soud k tomu doplňuje, že při posuzování, zda jednání žalované
(spočívající v tom, že uvádí na trh výrobky balené a označené obdobně jako jsou
výrobky žalobce) mohlo přivodit újmu spotřebitelům, je třeba vycházet z
hlediska průměrného spotřebitele, který se orientuje podle vzhledu výrobku,
vzhledu etikety a též podle ceny. Hledisko průměrného spotřebitele bere v úvahu
spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a
opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno
Evropským soudním dvorem). Pokud žalovaná uváděla na trh výrobky, které sice
byly opatřeny dostatečně rozlišující ochrannou známkou, která však byla
ztvárněna na obalu výrobku způsobem stejným jako u žalobce, pokud jde o
umístění slov a řešení písmen, barev a celkového vzhledu etikety, pak průměrný
spotřebitel ani při rozumné míře pozornosti a opatrnosti nemohl odlišit masové
krémy nabízené žalovanou od originálních výrobků žalobce. Dovolací soud, stejně jako odvolací soud i soud prvního stupně, dospěl k
závěru, že jednání žalované lze kvalifikovat podle generální klauzule nekalé
soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.) jako nekalosoutěžní, neboť jde o jednání v
hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je
způsobilé přivodit jinému soutěžiteli (zde žalobci) nebo spotřebitelům újmu. Žalobní návrh žalobce pod bodem 1 a 2 ale směřoval k absolutnímu zákazu užívání
ochranné známky, nikoli určení, že se žalovaná dopouští nekalosoutěžního
jednání vyvoláním nebezpečí záměny svých výrobků s výrobky žalobce. Za této
situace pak odvolací soud správně uzavřel, že takovému návrhu nebylo možno
vyhovět a správně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. pod
písm. a) a b) o zamítnutí žaloby, jíž se žalobce domáhal určení, že jakékoli
užití ochranné známky "SELIKO MÁJKRÉM" (číslo známky 167494) společností SELIKO
Opava, a.s. je nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím
výrobkům "Májka" a určení, že jakékoli užití ochranné známky "SELIKO Májkrém
LAHŮDKOVÝ VEPŘOVÝ KRÉM" (číslo známky 343492) společností SELIKO Opava, a.s. je
nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k HAMÉ, a.s. a jejím výrobkům "Májka". Dovolací důvod vycházející z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy v této posuzované části, týkající se
potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. pod písm. a) a b),
uplatněn důvodně. Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobce této části podle § 243b odst. 2, věta před
středníkem, o. s. ř. zamítl. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první
za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě
nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního
řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.