23 Cdo 574/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve
věci žalobkyně L. M., zastoupené JUDr. Milanem Kestlem, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Bolzanova 1/1615, proti žalované Truhlářství Kozel, s.r.o., se sídlem
v Praze 2, Vinohrady, Londýnská 672/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby
25241443, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod
sp. zn. 59 C 84/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. října 2011, č. j. 36 Co
146/2011-106, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 31. října
2011, č. j. 36 Co 146/2011-106, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 13.
ledna 2011, č. j. 59 C 84/2010-81, se zrušují a věc se vrací posléze uvedenému
soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. 59 C 84/2010-81,
zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu č. j.
RD/015/09/TK-44 ze dne 8. února 2010 vydaného rozhodcem JUDr. J. Ž. (bod I.
výroku); dále zamítl návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu č. j.
RD/015/09/TK-44 ze dne 8. února 2010 vydaného rozhodcem JUDr. J. Ž. (bod II.
výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli dne 8. října 2007 smlouvu o dílo. Pod písmenem f) této smlouvy si strany výslovně
dohodly, že veškeré majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této
uzavírané smlouvy, nebo které vzniknou v souvislosti s ní, včetně otázek její
platnosti, jejího výkladu, realizace či ukončení práv z tohoto právního vztahu
přímo vznikajících nebo s ním přímo souvisejících, budou rozhodovány v
rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu
rozhodčích nálezů (dále též jen „ZRŘ“), s vyloučením pravomoci obecných soudů,
jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s.r.o. ze
Seznamu rozhodců vedeném společností HONESTA, s.r.o. se sídlem Zeyerova 560/25,
Liberec, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného společností HONESTA,
s.r.o., se kterým se obě smluvní strany seznámily na www.honesta.org. Obě
smluvní strany prohlásily, že měly možnost seznámit se s obsahem platného
jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení,
organizačním řádem a kancelářským řádem, které vydala společnost HONESTA,
s.r.o., a jejichž platné znění je uvedeno na www.honesta.org. Rozhodčí řízení
bude pouze písemné. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda je rozhodčí doložka platná či nikoliv. Upozornil, že z důvodu vázanosti právem Evropských společenství a skutečností,
že žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo jako spotřebitel, je soud vázán Směrnicí
Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách a z ní vycházejícími rozhodnutími Evropského
soudního dvora. Z těchto rozhodnutí plyne, že je v pravomoci soudu zrušit
rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto o právech a povinnostech ze
spotřebitelské smlouvy, pokud tato smlouva obsahuje zneužívající ustanovení,
popř. obsahuje jiné ustanovení, která jsou v rozporu s platným právním řádem, i
když nebyly námitky neplatnosti v souladu s ustanovením § 33 ZRŘ v rozhodčím
řízení uplatněny. Poukazuje na ustanovení § 51a a násl. zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), zkoumal,
zda smlouva o dílo obsahuje znevýhodňující ustanovení v neprospěch spotřebitele
(žalobkyně), a to nejen pokud jde o samotnou rozhodčí doložku, ale i zda
smlouva jako celek není pro žalobkyni hrubě znevýhodňující. Dospěl nakonec k
závěru, že ujednání o rozhodčí doložce neznamená pro žalobkyni jako
spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech. K dalším žalobním tvrzením se soud prvního stupně ztotožnil s rozhodnutími
Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, a ze dne
28. března 2007, sp. zn. 32 Odo 95/2006, a dovodil, že si účastníci mohou v
rozhodčí doložce nejen určit počet a osoby rozhodců, ale i stanovit způsob, jak
budou určeny, a to tak, že jiný soukromý subjekt než stálé rozhodčí soudy
zřízené ve smyslu ustanovení § 13 ZRŘ povede seznam rozhodců a bude vydávat pro
účastníky rozhodčího řízení pravidla, kterými se rozhodci řídí.
Uzavřel, že
rozhodčí doložku byla uzavřena platně. Neshledal konečně ani důvod pro zrušení
rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. e) ZRŘ, když byla zachována tzv. rovnost stran a žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že způsob, jakým se
obě strany spotřebitelské smlouvy dohodly na určení rozhodce, je konkrétním
způsobem vedoucím ke stanovení rozhodce, který má spor rozhodovat ve smyslu
ustanovení § 7 odst. 1 ZRŘ. Rozhodčí doložka sjednaná oběma stranami obsažená
ve spotřebitelské smlouvě je sjednána platným způsobem a proto byla dána
pravomoc rozhodce rozhodnout spor účastníků řízení. Rozsudek soudu prvního
stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatelka namítá, že v projednávané věci jde o případ, kdy společnost HONESTA
s.r.o. nemá charakter stálého rozhodčího soudu zřízeného podle ustanovení § 13
ZRŘ, a není oprávněna vydávat jednací řády, které by upravovaly rozhodčí řízení
a jmenování rozhodce, konkrétně jednatelem společnosti. Upozorňuje, že v dané
věci jde o obdobný případ, který řešil Nejvyšší soud usnesením velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. května 2010, sp. zn 31 Cdo
1945/2010. Má za to, že toto usnesení na posuzovaný případ přímo dopadá a tudíž
napadený rozsudek odvolacího soudu není správný. Závěrem dovolatelka navrhuje,
aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a
dovolání za nedůvodné. Rozhodčí doložka byla uzavřena v souladu se zákonem o
rozhodčím řízení, neboť určuje způsob, jak bude rozhodce zvolen a to odkazem na
výběr rozhodce (rozhodců) jmenovaných jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného touto společností. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již
proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího
soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1
písm. c) o. s.
ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam,
tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z
hlediska právního posouzení založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce
zásadní význam skutečně má. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán
uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově
vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam či nikoli, významné jen otázky (z těch, na kterých napadené
rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla,
resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací
soud věc posoudil v rozporu se současnou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní otázky týkající se způsobu jmenování rozhodce ve vztahu k platnosti
rozhodčí doložky, na nichž je rozhodnutí v této věci postaveno, byly v
judikatuře Nejvyššího soudu řešeny rozporně. K otázce způsobu jmenování
rozhodce ve smyslu § 7 zákona o rozhodčím řízení a jeho dopadu na platnost
rozhodčí doložky vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu sjednocující právní závěr v usnesení ze dne 11. května 2011,
sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dostupném na www.nsoud.cz. V tomto usnesení Nejvyšší
soud dovodil, že na rozdíl od ad hoc ustanovených rozhodců mohou stálé rozhodčí
soudy vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak
jmenování a počet rozhodců (rozhodci mohou být vybíráni ze seznamu), tak i
způsob vedení řízení a též náklady rozhodčího řízení. Uvedená pravidla musí být
publikována v Obchodním věstníku. Rozhodováno je pak podle zmíněných pravidel
stálého rozhodčího soudu, platných v době zahájení rozhodčího řízení, přičemž
nedohodnou-li se účastníci jinak, postupuje stálý rozhodčí soud podle těchto
pravidel. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc,
resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na
„rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem
zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39
obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu,
jak má být určen).
V řešené věci učinily soudy skutkové zjištění, že rozhodčí doložka obsahovala
ujednání, že spory mezi účastníky ze smlouvy o dílo budou rozhodovány v
rozhodčím řízení podle ZRŘ, s vyloučením pravomoci obecných soudů, jedním
rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s.r.o. ze
Seznamu rozhodců vedeném společností HONESTA, s.r.o. se sídlem Zeyerova 560/25,
Liberec, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného společností HONESTA,
s.r.o., se kterým se obě smluvní strany seznámily na www.honesta.org. Sjednaná
rozhodčí doložka neobsahuje přímé označení rozhodce, ale odkazuje v tomto na
řád rozhodčí společnosti, která není stálým rozhodčím soudem. V souladu s
citovaným rozhodnutím velkého senátu je proto nutné dospět k závěru, že
rozsudek odvolacího soudu není správný. Důvody, pro které se rozhodčí nález
ruší obsažené v § 31 zákona o rozhodčím řízení, mají zásadní dopad v oblasti
procesněprávní (§ 34 zákona o rozhodčím řízení). Vycházeje z citovaného
rozhodnutí velkého senátu je v daném případě nutné prohlásit rozhodčí doložku
za absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem.
Tím je naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) ZRŘ.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení
§ 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které
bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i
rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém
rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu