23 Cdo 758/2023-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 146/2017, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 20 Co 418/2018-63, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2018, č. j. 43 C 146/2017-54, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021, č. j. 20 Co 418/2018-188, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 4 Co 106/2021-199,
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021, č. j. 20 Co 418/2018-188, se zastavuje.
II. Dovolací řízení se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 29. 1. 2021, č. j. 20 Co 418/2018-188, kterým Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 20 Co 418/2018-63, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2018, č. j. 43 C 146/2017-54 (kterými bylo rozhodováno o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 300 Kč (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání a navrhl jejich zrušení. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o.
s. ř.“. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b o.
s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz). Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3). Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2023, č. j. 20 Co 418/2018-323, doručeným žalobci dne 9. 2.
2023, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za toto dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Současně soud prvního stupně žalobce informoval o tom, že k návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení nepřihlíží, neboť o takových návrzích již bylo opakovaně rozhodnuto, jedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, žalobce se chová sudičsky a zneužívá svých procesních práv (soud eviduje 136 neskončených věcí o žalobách pro zmatečnost podaných žalobcem, kdy v těchto věcech žalobce řetězí žaloby pro zmatečnost, kterých je celkem 235, přičemž v rámci řízení o předmětných žalobách řetězí rovněž opravné prostředky, kterých soud v těchto věcech eviduje 303, tedy ve zmíněných věcech bylo zahájeno dalších 538 řízení o žalobě pro zmatečnost, odvolání, či dovolání; vedle toho má stejný účastník na občanskoprávním úseku v rejstříku Nc evidováno 93 neskončených věcí).
Z předloženého spisu se dále podává, že žalobce ve stanovené lhůtě (ani doposud) soudní poplatek za dovolání neuhradil. Dovolací soud (stejně jako soud prvního stupně) již nepřihlížel k žádostem žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení. I dovolací soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o.
s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016; rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti dostupná na https://nalus.usoud.cz). K tomuto zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o.
s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. V případě žaloby pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. 20 Co 418/2018-63, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 11. 2018, č. j. 43 C 146/2017-54, kterými nebylo řízení skončeno, ani nebylo rozhodováno o věci samé, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
O uplatnění zřejmě bezúspěšného práva se jedná zpravidla, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). Zcela bezpředmětné je tvrzení dovolatele, že v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 402/2017 a u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 126/2018 údajně bylo rozhodnuto o přiznání osvobození žalobce od placení soudních poplatků v celé výši, neboť je zjevné, že bezúspěšnost uplatňování práva se posuzuje pro každé řízení odděleně. Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem prvního stupně vyzván podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2023
Mgr. Jiří Němec předseda senátu