23 Nd 267/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyně ČEZ Prodej, s.r.o., se sídlem Praha 4, Duhová 1/425, PSČ 140 53,
identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovkým,
advokátem se sídlem Louny, Přemyslovců 2027, proti žalované A. H., zastoupené
obecným zmocněncem Ing. J. H., vedené u Krajského soudu v Hradci králové pod
sp. zn. 37 Cm 48/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 194/2013 (12
Cmo 1/2013), o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze senátu 12 Cmo Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr.
Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová, soudci senátu 2 Cmo JUDr. Petr Baierl,
JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková a JUDr. Marie Grygarová, soudci senátu
9 Cmo JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Daniela Menclová, soudkyně senátu 2 Cmo
JUDr. Alexandra Jiříčková, soudci senátu 6 Cmo JUDr. Stanislav Bernard, JUDr.
Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner Vrchního soudu v
Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 48/2006.
Podáním doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové dne 16. 5. 2013 (č.l. 282
spisu) namítla žalovaná podjatost soudkyň Mgr. Marcely Tuscanyové, JUDr. Evy
Hodanové, JUDr. Marty Chrastilové a všech soudců Vrchního soudu v Praze. Žádá,
aby z důvodu podjatosti byli tito soudci vyloučeni z rozhodování.
Dne 13. 9. 2013 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
předložen předsedou senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Petrem Baierlem
předmětný spisový materiál k posouzení námitky podjatosti soudců Vrchního soudu
v Praze.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, příslušným k projednání a rozhodnutí věci
je na Vrchním soudě v Praze senát 2 Cmo ve složení JUDr. Petr Baierl, JUDr.
Ivana Wolfová, JUDr. Iva Horáková a JUDr. Marie Grygarová. Tento senát je podle
rozvrhu práce zastupován postupně senáty 9 Cmo a 6 Cmo. Soudkyně senátu 12 Cmo
Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová a soudci
senátů 2 Cmo, 9 Cmo a 6 Cmo Vrchního soudu v Praze se vyjádřili k žalovanou
vznesené námitce podjatosti na č. l. 291 – 294 spisu tak, že žádnému z nich
nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání
a rozhodování předmětné věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 37 Cm 48/20006, a že žádný z nich nemá jakýkoliv vztah k účastníkům řízení,
ani k jejich zástupcům a ani nemá zájem na výsledku sporu.
Podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a
přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na
jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě
(§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nutno podotknout, že v souladu s ustanovením § 15a odst. 3 o. s. ř. je
nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu,
když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce
(přísedícího), proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících
takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního
vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je
tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že
soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu
na výsledku řízení v konkrétní věci. K vyloučení soudce z projednávání a
rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k
dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a
intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda
bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy
je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdyby mohl být v
řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům
řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě
stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah
ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července
1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33,
ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I.
Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí
jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce
nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky žalované neobsahují žádná tvrzení,
jež by byla relevantní z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. pro
vyloučení soudců senátů Vrchního soudu v Praze 12 Cmo, 2 Cmo, 9 Cmo a 6 Cmo,
určeným k projednání dané věci podle rozvrhu práce. Za tohoto stavu senát
Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve
výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu