23 Nd 480/2025-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, proti povinné G. B., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 1553/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 1553/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Dne 3. 6. 2025 byla Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručena žádost soudního exekutora JUDr. et PhDr. Jiřího Leskovjana, LL.M., Exekutorský úřad Praha 4, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 73 EXE 1553/2025-23, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc následně předložil ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.
Okresní soud v Ústí nad Labem své usnesení odůvodnil tím, že povinná nemá na území České republiky místo svého trvalého pobytu, ani místo pobytu podle druhu pobytu cizince, přičemž v exekučním titulu, jakož i v žádosti soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce, je uvedena jako adresa povinné XY. Oprávněná navrhla, aby byl vedením exekuce pověřen výše uvedený exekutor se sídlem v Praze 4, jenž návrh na pověření a nařízení exekuce podal k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Soudu přitom není znám ani případný majetek povinné nacházející se na území České republiky, neboť ten případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora.
Z výše uvedených důvodů Okresní soud v Ústí nad Labem shledal, že v projednávané věci nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, a věc proto předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř.
vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Jelikož povinná nemá podle zjištění předkládajícího soudu na území České republiky místo trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu podle druhu pobytu cizince, byl by místně příslušným k projednání a rozhodnutí v této věci soud, v jehož obvodu má povinná majetek.
Skutečnost, zda povinná má na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, případně vyjde najevo až činností soudem pověřeného exekutora v rámci provádění exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn.
31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jestliže tedy ve věci již probíhá řízení a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle § 105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Po přihlédnutí k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení proto Nejvyšší soud určil podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jako místně příslušný soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 23 Nd 1/2022, ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 23 Nd 32/2025, a ze dne 10. 6.
2025, sp. zn. 23 Nd 261/2025), tedy Okresní soud v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu