23 Nd 562/2020-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců
JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně V.
K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Antonínem Strouhalem, advokátem se
sídlem v Brně, Dvořákova 635/4, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se
sídlem v Praze 1, Klimentského 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069,
zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Velké náměstí 135/19, o zaplacení částky 116 504 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 174/2020, o návrhu žalobkyně na
přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 174/2020, se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Třebíči.
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil podle § 12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně,
aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 24 C 174/2020 byla z důvodu vhodnosti
přikázána Okresnímu soudu v Třebíči. Žalobkyně odůvodnila svůj návrh tím, že v obvodu Okresního soudu v Třebíči se
nachází její trvalé bydliště „jako spotřebitelky“, oproti žalované má nepoměrně
horší majetkové poměry, řízení u místně příslušného soudu by ji ztížilo
domožení se spravedlnosti, přičemž pro žalovanou není problém financovat dojezd
k tomuto soudu, u kterého navíc bylo vedeno exekuční řízení. Žalovaná s návrhem, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Třebíči,
nesouhlasila. Argumentovala, že nejde o mimořádné důvody, pro které by věc měla
být odňata zákonnému soudci. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z
důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je
věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta
první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny
podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2
o. s. ř. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12
odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější,
rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání
věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že
místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a
případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady,
kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný
pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod
číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutečnosti uváděné žalobkyní v návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního
stupně, které se fakticky odvíjejí od místa jejího bydliště, přitom Nejvyšší
soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané
ústavní principy. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků musí překonat mezi místem
bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je
cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními,
zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě
přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 7. 2019, sp. zn.
29 Nd 218/2019, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Uvedené platí tím spíše v
případě, je-li žalobkyně zastoupena advokátem, a žalovaná, která má sídlo v
obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí. Skutečnost, že žalobkyně, která se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť
exekuce vedená na základě rozhodčího nálezu byla jako nepřípustná zcela
zastavena, uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru jako spotřebitelka, je
nerozhodná. Nelze totiž usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové
stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než místně
příslušným obvodním soudem. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu
v Třebíči z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 12. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu