29 Nd 218/2019-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní
věci žalobce SANATORIUM TOPAS s. r. o., se sídlem ve Škvorci, Masarykovo nám.
č. p. 112, PSČ 250 83, identifikační číslo osoby 48950165, zastoupeného JUDr.
Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K sokolovně 37, PSČ 104 00,
proti žalovanému BARCHAN s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110
00, identifikační číslo osoby 28809645, zastoupenému Mgr. Robertem Němcem, LL.
M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o určení
neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a o návrhu
žalovaného na vyklizení prostor sloužících k podnikání, vedené u Okresního
soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti
jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017 se nepřikazuje k
projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. 11 C 24/2017 vedeno řízení o žalobě,
kterou se žalobce domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor
sloužících k podnikání a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení prostor
sloužících k podnikání, zahájené dne 25. ledna 2017. Okresní soud ve Zlíně předložil věc Nejvyššímu soudu (16. května 2019) s
návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh
odůvodnil tím, že:
1/ Došlo ke změně v obsazení senátu, když dosavadní předseda senátu M. K.,
„pozbyl“ funkce soudce. 2/ Účastníci řízení, jejich zástupci i „převážná část svědků“ mají „vazby na
Čechy, resp. na hlavní město“; žalovaný a právní zástupci obou účastníků mají
sídlo v Praze, žalobce a svědek A. K., mají sídlo a bydliště v obci XY
(vzdálené od Obvodního soudu pro Prahu 1 přibližně 25 km), svědek R. M., má
bydliště v Kolíně a „u svědka T. (správně V. T.) nejsou známé žádné údaje“. Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu
vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže
společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a
v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána
(odstavec 3). Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Okresnímu soudu ve Zlíně, u nějž je vedeno řízení, i Obvodnímu soudu pro
Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě
nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti
podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12
odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější,
rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání
věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že
místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a
případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady,
kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví
zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci
příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby
dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v
této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení
Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn.
29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (které je dostupné - stejně jako další níže označená rozhodnutí
Nejvyššího soudu - i na webových stránkách Nejvyššího soudu). V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné Okresním soudem ve
Zlíně nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v
obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště
a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro
něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou
spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě
odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září
2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října
2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Důvod pro postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř., který Okresní soud ve Zlíně
spatřuje ve změně v obsazení soudu (§ 119 odst. 3 o. s. ř.), nepovažuje
Nejvyšší soud za postačující pro přijetí závěru, že přikázání věci Obvodnímu
soudu pro Prahu 1 by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu
či důkladnějšímu projednání věci. Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další
skutečnosti, jež by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu § 12 odst. 2
o. s. ř. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalovaný s navrhovaným
přikázáním věci nesouhlasí a kdy rozhodným kritériem pro založení místní
příslušnosti okresního soudu k projednání žaloby i vzájemné žaloby je místo,
kde se nachází nemovitost, jejíž součástí jsou předmětné prostory (Vizovice). Srov. ustanovení § 88 písm. b/ o. s. ř. (upravující tzv. výlučnou místní
příslušnost soudu) a k tomu dále např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 23. února 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod číslem 45/2008 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, pravidlem vyjádřeným v
ustanovení § 88 písm. b/ o. s. ř. dal zákonodárce najevo, že skutečnosti, jichž
se Okresní soud ve Zlíně dovolává, nepokládá za rozhodné pro založení místní
příslušnosti soudu v tomto typu sporů. Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu