23 Nd 89/2020-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka, Ph D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy,
Ph.D., ve věci žalobkyně AIG Europe S.A., se sídlem v Lucemburku, 35 D Avenue
J. F. Kennedy, L-1855, Lucemburské velkovévodství, zapsanou v lucemburském
obchodním rejstříku pod č. B 218806, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou,
advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované H&C
Holding a. s., se sídlem v Praze 2, Moravská 1687/34, identifikační číslo osoby
04469658, o zaplacení částky 120 256 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 135/2018, o návrhu žalované na přikázání
věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 135/2018, se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Žalovaná podala návrh na přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 42 C 135/2018 k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou z důvodu
vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
dále jen „o. s. ř.“. Návrh odůvodnila tím, že předseda jejího představenstva se
trvale zdržuje v obci XY.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Obvodnímu soudu
pro Prahu 2 a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, jemuž má být věc přikázána
(§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému
soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána
též z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu
ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní
hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a
důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba
mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc
projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému
soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o
výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11.
2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5.
2015, sp. zn. 30 Nd 159/2015).
Okolnosti uváděné žalovanou v nyní posuzované věci, nelze považovat za důvod k
delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, neboť skutečnost, že se předseda
představenstva žalované trvale zdržuje v obci XY, není dostatečným podkladem
pro závěr, že by před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou bylo dosaženo
hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a
důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Žďáru
nad Sázavou nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu