23 Nd 89/2020-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně AIG Europe S.A., se sídlem v Lucemburku, 35 D Avenue J. F. Kennedy, L-1855, Lucemburské velkovévodství, zapsanou v lucemburském obchodním rejstříku pod č. B 218806, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované H&C Holding a. s., se sídlem v Praze 2, Moravská 1687/34, identifikační číslo osoby 04469658, o zaplacení částky 120 256 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 135/2018, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 135/2018, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Žalovaná podala návrh na přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 135/2018 k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou z důvodu vhodnosti ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“. Návrh odůvodnila tím, že předseda jejího představenstva se trvale zdržuje v obci XY.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána též z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Nd 159/2015).
Okolnosti uváděné žalovanou v nyní posuzované věci, nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, neboť skutečnost, že se předseda představenstva žalované trvale zdržuje v obci XY, není dostatečným podkladem pro závěr, že by před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 2. Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu