23 Nd 89/2023-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. I., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného R. I., narozeným XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) České republice – Městskému soudu v Brně, se sídlem v Brně, Polní 994/39, identifikační číslo osoby 00025062, 2) České republice – Krajskému soudu v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 648/16, identifikační číslo osoby 00215724, 3) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, identifikační číslo osoby 00025429, 4) S. M., soudnímu exekutorovi se sídlem exekutorského úřadu v XY, identifikační číslo osoby XY, 5) Raiffeisen stavební spořitelně a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 49241257, a 6) Č. V., soudnímu znalci, se sídlem ve XY, o „neplatnost exekučního řízení“, o žalobě na obnovu řízení a žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10 2021, č. j. 20 Co 164/2021-20, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 Nc 852/2021, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2022, č. j. 21 Nd 649/2022-62, takto:
I. Řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2022, č. j. 21 Nd 649/2022-62, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 10 2021, č. j. 20 Co 164/2021-20, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2021, č. j. 39 Nc 852/2021-13, kterým bylo odmítnuto podání žalobce doručené soudu dne 4. 1. 2021, doplněné podáním doručeným soudu dne 4. 3. 2021, jímž se žalobce domáhal „neplatnosti exekučního řízení“ vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 3185/2011 (u soudního exekutora vedeného pod sp. zn. 050 Ex 1721/2011) a
kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a současně rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení, jež je vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 Nc 852/2021. V řízení o těchto žalobách rozhodl Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením tak, že věc se nepřikazuje Okresnímu soudu v Děčíně. Dne 2. 2. 2023 doručil žalobce Nejvyššímu soudu podání, v němž uplatnil „návrh na zahájení řízení na obnovu řízení dle ust. § 232, popř. zmatečnost dle ust. § 229 odst. 4 o. s. ř.
(kdy byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata účastníku možnost jednat před soudem)“ s tím, že „návrh byl podán v tříměsíční lhůtě proti usnesení NS ČR pod č. j. 21 Nd 649/2022-62, ze dne 30. 12. 2022, odeslán dne 17. 1. 2023, doručen dne 18. 1. 2023“. V návrhu též zopakoval své námitky obsažené již v jeho dřívějších podáních ve věci. Podle obsahu bylo toto podání Nejvyšším soudem posouzeno jako žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
12. 2022, č. j. 21 Nd 649/2022-62. Žaloba na obnovu řízení podle § 228 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a žaloba pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř. jsou mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout v zákoně vymezená pravomocná rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu. Podle ustanovení § 235a o. s. ř., jež je společné pro žalobu pro zmatečnost i pro žalobu na obnovu řízení, žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 o.
s. ř. projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2 o. s. ř.). Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak. Z citované úpravy věcné příslušnosti plyne nejen to, že k projednání žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení není věcně příslušný Nejvyšší soud, ale – se zřetelem k povaze rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení podaná žalobcem směřuje – že věcně příslušného soudu není, resp. že věcná příslušnost není upravena vůbec (srov. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 289/2002, uveřejněné pod č. 73/2002 Sb. rozh. obč., dále jen „R 73/2002“). Nedostatek věcné příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto musí být řízení o těchto mimořádných opravných prostředcích podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Učiní tak Nejvyšší soud, jestliže u něho byla taková žaloba podána (srov. R 73/2002, nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Nd 3/2013, ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Nd
61/2019, ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 27 Nd 126/2019, ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 32 Nd 363/2019, ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Nd 161/2021, a ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 23 Nd 497/2021). Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř.
zastavil řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných u něj žalobcem proti usnesení Nejvyššího soudu označeném v záhlaví. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. Žalobce podáním mimořádných opravných prostředků, jejichž projednání brání nedostatek věcné příslušnosti soudu, z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, ostatním účastníkům však v řízení o nich podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.