USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka,
Ph.D., v právní věci žalobkyň a) J. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr.
Jaroslavem Šichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karmelitská č. 379/18, a b)
J. F., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Staňkem, advokátem se
sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2, proti žalovanému B. R., narozenému XY,
bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze
6, K Brusce č. 124/6, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 44/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 19. června 2018, č. j. 70 Co 28/2016-560, ve spojení s
usnesením ze dne 3. července 2018, č. j. 70 Co 28/2016-565, a s usnesením ze
dne 6. srpna 2018, č. j. 70 Co 28/2016-579, t a k t o:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Jaroslava Šicha, advokáta se sídlem v Praze 1, Karmelitská č. 379/18.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 4.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana
Staňka, advokáta se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.6.2018,
č.j. 70 Co 28/2016-560, ve spojení s usnesením ze dne 3.7.2018, č.j. 70 Co
28/2016-565, a s usnesením ze dne 6.8.2018, č.j. 70 Co 28/2016-579, není
přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť závěr odvolacího soudu o
neplatnosti závěti zůstavitelky V. P., zemřelé dne 4.4.2007, učiněné v duševní
poruše ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský
zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník), je v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v této
věci v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2018, č.j. 21 Cdo
5196/2016-502 (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1
o.s.ř.), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, a tedy
lze zcela odkázat na podrobné odůvodnění tohoto předchozího rozsudku a na
právní závěry v něm vyslovené, jež se opírají o ustálenou rozhodovací praxi
dovolacího soudu. Pokud dovolatel soudům dále vytýká, že v řízení nebyla
zjišťována souvislost mezi konkrétním kvalitativním a kvantitativním rozsahem
podstatného snížení rozpoznávací a ovládací schopnosti osoby činící právní úkon
na straně jedné a povahou závěti na straně druhé, přehlíží, že již soud prvního
stupně se zabýval posouzením stavu zůstavitelky, u níž byly v době pořízení
závěti „významně snížené“ kognitivní funkce, ve vztahu k významu právního
úkonu, o nějž se v projednávané věci jedná, a to pořízení závěti ze dne
26.5.2006 zůstavitelkou, a že touto námitkou uplatnil jiný dovolací důvod, než
který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., neboť jí namítá neúplná, a
tudíž nesprávná skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci soudy
rozhodující, a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení
pokračovat. Také v části dovolání, v níž dovolatel jednak nesouhlasí s hodnocením důkazů a
zpochybňuje skutkové závěry soudů stran duševní poruchy zůstavitelky, jednak
namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
spočívající dle dovolatele v tom, že soudy odmítly důkaz – doplnění znaleckého
posudku jako nepřípustnou novotu, ačkoliv dovolatel nebere náležitě v úvahu, že
tímto doplněním (dodatkem ke znaleckému posudku doc. MUDr. Karla Hynka, CSc., a
PhDr. Josefa Pavláta, Ph.D.) nezpochybňoval věrohodnost důkazního prostředku, a
to znaleckého posudku MUDr. Otakara Boháče, ale požadoval tím jiné zjištění
skutkového stavu, a že soudy rozhodly nikoliv pouze na základě znaleckého
posudku MUDr. Otakara Boháče, ale také (mimo jiné) na základě znaleckého
posudku vypracovaného doc. MUDr. Karlem Hynkem, CSc., a PhDr. Josefem Pavlátem,
Ph.D., a ústavního znaleckého posudku podaného 3. Lékařskou fakultou Univerzity
Karlovy, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v
ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., a dovolání také v tomto rozsahu trpí vadami,
pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c
odst. 1 o.s.ř. odmítl.