24 Cdo 1267/2024-1723 24 Cdo 1269/2024 24 Cdo 1272/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po zůstavitelce M. S., zemřelé dne XY, za účasti 1) L. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Císařovskou, advokátkou, sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách č. 12, 2) A. Ž., 3) J. V., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, sídlem v Praze 3, Laubova č. 1729/8, a 4) K. V., zastoupeného Mgr. Davidem Maříkem, advokátem, sídlem v Praze 2, Americká č. 177/35, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 25 D 238/2006, o odvolání J. V. a K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2021 č.j. 24 Co 135/2011-1073 a o odvoláních J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2022 č.j. 24 Co 135/2011-1274 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č.j. 24 Co 135/2011-1401, takto:
I. Řízení o odvolání J. V. a K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2021 č.j. 24 Co 135/2011-1073 se zastavuje. II. Řízení o odvoláních J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2022 č.j. 24 Co 135/2011-1274 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č.j. 24 Co 135/2011-1401 se zastavují.
J. V. a K. V. (oba zastoupeni advokátem) podali dne 22.3.2021 podání, výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2021 č.j. 24 Co 135/2011-1073, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o znalečném. Následně J. V. (zastoupen advokátem) podal dne 25.2.2022 podání, opět výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.2.2022 č.j. 24 Co 135/2011-1274, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o dalším znalečném.
Konečně J. V. (zastoupen advokátem) podal dne 24.11.2022 podání, znovu výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2022 č.j. 24 Co 135/2011-1401, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení zamítl žádost znalce (znaleckého ústavu) o zproštění povinnosti vydat znalecký posudek. Odvolání je podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací). Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o.s.ř.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu tedy občanský soudní řád odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2015 sp. zn. 26 Cdo 4948/2014).
Všechna napadená usnesení jsou rozhodnutími odvolacího soudu vydanými v průběhu odvolacího řízení, a proto odvolání proti žádnému z nich přípustné není. Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že J. V. a K. V. (byť zastoupeni advokátem) „odvolání“ přesto podali, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominuli.
Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č.
85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2014 sp. zn. 30 Cdo 493/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2019 sp. zn. 28 Cdo 1596/2019). Protože zde není soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání J. V. a K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2021 č.j. 24 Co 135/2011-1073 a o odvoláních J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.2.2022 č.j. 24 Co 135/2011-1274 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2022 č.j.
24 Co 135/2011-1401, Nejvyšší soud České republiky řízení o těchto podáních zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Dovolací soud pro úplnost podotýká, že odvolatelé by nemohli být úspěšní ani tehdy, kdyby svými podáními zamýšleli podat dovolání, neboť žádné z napadených usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř., ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o.s.ř., proti kterým je dovolání přípustné.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací
soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího (srov. § 243b, § 151 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu