USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila, ve věci posuzované J. Š., zastoupené opatrovníkem pro řízení Mgr. Michalem Šigutem, advokátem, sídlem v Náchodě, Palachova 1742, za účasti města Náchod, sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 40, a J. Š., o prodloužení omezení svéprávnosti a o opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 0 P 57/2011, o dovolání J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2024, č. j. 17 Co 208/2024-704, takto:
I. Dovolání J. Š. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. 0 P 57/2011-678, nově omezil posuzovanou ve svéprávnosti ohledně konkrétních právních jednání na dobu pěti let (výroky I a II) a ponechal ve funkci opatrovníka posuzované město Náchod (výrok III). Tím změnil rozsudek téhož soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. 0 P 57/2011-392 (výrok IV) a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V a VI). Proti tomuto rozsudku podal odvolání manžel posuzované J. Š., který chtěl být jmenován opatrovníkem posuzované. Namítal vady řízení a označil „obecné soudy, Ústavní soud a město Náchod za souručenství s tím, že jeho rodině bylo v proběhnuvších řízeních bráněno stát se subjektem občanských práv a závazků“. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. prosince 2024, č. j. 17 Co 208/2024-704, odmítl odvolání v části, v níž směřuje proti výrokům I a II rozsudku okresního soudu (výrok I). Ve výrocích III až VI rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). S odvoláním na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, dospěl odvolací soud k závěru, „manžel posuzované J. Š. je jakožto osoba ucházející se o jmenování do funkce opatrovníka v projednávané věci účastníkem řízení toliko v té části, v níž je rozhodováno o opatrovnictví posuzované. Účastníkem řízení o prodloužení omezení svéprávnosti není, protože zahájení tohoto řízení nenavrhl a v tomto řízení není o jeho právech či povinnostech jednáno. J. Š. proto ani není oprávněn podat odvolání proti výrokům I a II rozsudku okresního soudu o omezení svéprávnosti a době trvání tohoto omezení.“ Odvolací soud dále shledal, že „rozhodnutí o tom, že město Náchod bude jakožto veřejný opatrovník ponecháno v opatrovnické funkci je plně v souladu s návrhem opatrovanky.“ Pro jmenování manžela posuzované do funkce opatrovníka přes výslovný nesouhlas posuzované neshledal odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) žádný důvod.
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal J. Š. dovolání, kterým toto usnesení napadl v celém rozsahu. Namítal nejrůznější vady řízení, nedostatečně zjištěný skutkový stav a také to, že až po skončení jednání odvolacího soudu byl poučen, že nebyl účastníkem řízení o prodloužení omezení svéprávnosti. Žádnou otázku hmotného či procesního práva nevymezil.
3. K dovolání J. Š. se vyjádřilo město Náchod a navrhlo dovolání zamítnout. Ohledně opatrovnictví posuzované město Náchod poukázalo na skutečnost, že posuzovaná opakovaně vyjádřila obavu, že pokud by funkci opatrovníka zastával její manžel, hrozilo by riziko ztráty bydlení, vznik a neplnění pohledávek, neúčelné hospodaření s jejími finančními prostředky jako tomu bylo v minulosti. Tehdy J. Š. vzhledem k nadměrnému užívání alkoholických nápojů nebyl schopen zajistit rodině základní životní potřeby a posuzované tak způsobil zhoršení psychického stavu.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., osobou s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Ve výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1739/2020, dospěl dovolací soud k závěru, že „osoba, která má být posuzovanému opatrovanci jmenována jako stálý opatrovník není oprávněna (subjektivně legitimována) podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti, neboť není účastníkem řízení o svéprávnosti, se kterým bylo spojeno řízení ve věcech opatrovnictví člověka ke společnému řízení“. Dovolatel J. Š. tedy nebyl oprávněn podat dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu.
8. Dovolání dovolatele proti potvrzujícímu výroku II usnesení odvolacího soudu o jmenování opatrovníka posuzované není přípustné, protože dovolatel neuvedl žádné konkrétní otázky hmotného či procesního práva, jak vyžaduje § 237 o. s. ř. Navíc soud prvního stupně i soud odvolací postupovaly při výběru vhodného opatrovníka v souladu s § 62 a § 471 odst. 2 o. z., a to s přihlédnutím k výslovnému přání posuzované.
9. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III a částečně i výrok II usnesení odvolacího soudu) není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10. K výtce dovolatele, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba uvést, že ačkoliv k takové vadě řízení dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, je tomu tak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); o takový případ se však v projednávané věci nejedná.
11. Nejvyšší soud tedy z výše uvedených důvodů dovolání J. Š. proti usnesení odvolacího soudu odmítl, a to podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se dle § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu