24 Cdo 1364/2025-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci úschovy částky 692 963,78 Kč za účasti a) složitelky Mgr. Zuzany Komínkové, soudní exekutorky se sídlem Exekutorského úřadu ve Vyškově, Nerudova č. 8, IČO 66254612, b) příjemce města Oslavany se sídlem městského úřadu v Oslavanech, náměstí č. 13. prosince č. 51/2, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Košířích, Musílkova č. 1311/5e, a c) osoby uplatňující právo na předmět úschovy (přihlašovatelky) EDHESSA s.r.o. se sídlem v Biskoupkách č. 33, IČO 27863816, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách č. 33, o vydání předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 21 Sd 25/2019, o dovolání přihlašovatelky EDHESSA s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2025, č. j. 18 Co 192/2024-225(235), takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně a usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 8. března 2024, č. j. 21 Sd 25/2019-114, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno - venkov k dalšímu řízení.
1. Na návrh města Oslavany (jako oprávněného) Okresní soud Brno – venkov nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. Lucie Jamborové ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 1438/07, usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 19 Nc 5458/2007-7, exekuci na majetek povinných G&C Pacific, a.s. (IČO 26251019) a BGG Developers, a.s. (IČO 26296586) a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Pavla Procházku. Usnesením ze dne 11. 2. 2008, č. j. 19 Nc 5458/2007-148, Okresní soud Brno – venkov pověřil místo JUDr. Pavla Procházky provedením exekuce soudní exekutorku Mgr. Zuzanu Komínkovou.
2. Na návrh povinného G&C PACIFIC NIUE LIMITED (zapsaného v registru společností Anglie a Walesu pod č. 6701826) jako právního nástupce „původních“ povinných G&C Pacific, a.s. (IČO 26251019) a BGG Developers, a.s. (IČO 26296586) Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 Nc 5458/2007-541, tuto exekuci „zcela“ zastavil a rozhodl, že oprávněné město Oslavany je povinno zaplatit soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Komínkové na náhradě nákladů exekuce 30 896,56 Kč; dovodil, že rozhodčí doložka sjednaná mezi oprávněným a povinným je absolutně neplatná, a že proto Mgr. Lucie Jamborová neměla k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, a dospěl k závěru, že exekuce musí být podle ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu a § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavena. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 9. 10. 2007-842 - ve „spojení“ s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2019, č. j. 26 Co 1/2019-946 - bylo posléze ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 ex. řádu a § 271 o. s. ř. rozhodnuto, že povinný G&C PACIFIC NIUE LIMITED nemá vůči oprávněnému městu Oslavany právo „na náhradu nákladů exekučního řízení“.
3. Dne 26. 3. 2019 došla Okresnímu soudu Brno – venkov podání, která učinila advokátka JUDr. Kateřina Tomková jako zástupkyně společnosti EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816), o níž tvrdí, že je právním nástupcem společnosti G&C PACIFIC NIUE LIMITED, a jež byla určena ke sp. zn. 19 Nc 5458/2007. Požadovala v nich (mimo jiné), aby bylo uloženo složit do soudní úschovy soudní exekutorce Mgr. Zuzaně Komínkové „u ní deponovanou částku 723 860,34 Kč“ a městu Oslavany „výnos exekuce“ ve výši 2 150 366,26 Kč“, a to až do „doby, než bude pravomocně rozhodnuto o tom, komu tyto částky náleží“, aby soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková uložila částku 723 860,34 Kč „dle ust. § 352 odst. 1 o. s. ř.“ do soudní úschovy „k řízení vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 7/2017, v němž bude rozhodnuto, komu tato částka náleží“, a aby „soudní exekutor usnesením uložil oprávněné, aby již vymoženou částku 2 150 366,26 Kč vrátila uložením do soudní úschovy k řízení vedenému u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 7/2017, v němž bude rozhodnuto, komu tato částka náleží“. Okresní soud Brno – venkov tato podání zapsal do rejstříku Sd pod sp. zn. 21 Sd 25/2019.
4. Na výzvu Okresního soudu Brno – venkov obsaženou v usnesení ze dne 26. 9. 2019, č. j. 21 Sd 25/2019-15, advokátka JUDr. Kateřina Tomková podáním ze dne 22. 10. 2019 sdělila, že úschova má být od soudní exekutorky Mgr. Zuzany Komínkové přijata podle ustanovení § 291 z. ř. s. „za účelem splnění dluhu z bezdůvodného obohacení z neoprávněně vymožené částky náhrady nákladů exekuce ve výši 723 680,34 Kč“.
5. V „návaznosti“ na usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 26. 9. 2019, č. j. 21 Sd 25/2019-15, soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková podáním ze dne 11. 11. 2019 navrhla, aby soud přijal od ní jako složitelky do úschovy částku 692 963,78 Kč pro příjemce město Oslavany. Svůj návrh zdůvodnila tím, že v průběhu exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 28. 3. 2007, č. j. 19 Nc 5458/2007-7, poskytlo město Oslavany (jako oprávněný) dne 10. 10. 2008 zálohu na náklady exekuce ve výši 723 860,34 Kč a že po pravomocném zastavení této exekuce bylo třeba tuto zálohu „vyúčtovat“; vzhledem k tomu, že usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 Nc 5458/2007-541, bylo městu Oslavany (jako oprávněnému) uloženo zaplatit jí na náhradě nákladů exekuce 30 896,56 Kč, je třeba vrátit zbývající část zálohy ve výši 692 963,78 Kč městu Oslavany. Na částku 723 860,34 Kč, která je „deponována“ u složitelky, však uplatňuje právo rovněž společnost EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816) „jako právní nástupce původních povinných společností“, takže „soudní exekutorka jako dlužnice“ má „důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, a proto nemůže splnit závazek, který jí v souvislosti s rozhodnutím exekučního soudu o zastavení exekuce vznikl“.
6. Okresní soud Brno – venkov poté „poukázal“ složitelku, aby zaplatila (na účet soudu) částku 723 860,34 Kč; ačkoliv složitelka ve svém návrhu ze dne 11. 11. 2019 požadovala, aby soud přijal do úschovy pouze částku 692 963,78 Kč, zaplatila (na účet soudu) požadovaných 723 860,34 Kč. Okresní soud Brno – venkov nato usnesením ze dne 15. 6. 2020, č. j. 21 Sd 25/2019-44, přijal „od složitelky Mgr. Zuzany Komínkové do soudní úschovy částku 723 860,34 Kč“. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že jde o úschovu „pro neznámé příjemce“, neboť si na předmět úschovy „činí nárok více příjemců“ a složitelka „nemohla posoudit, kterému z nich úschovu vydat“. Podle soudu prvního stupně „mezi složitelkou a příjemcem vznikl právní vztah“, když jí po zastavení exekuce „vznikla povinnost“ částku 723 860,34 Kč „vyplatit městu Oslavany, které ji složilo na účet exekutorského úřadu“; přijetím této částky do soudní úschovy „nastal podle hmotného práva okamžik zániku dluhu“. Usnesení nabylo právní moci (podle údaje obsaženého ve spise) dne 18. 7. 2020.
7. Okresní soud Brno – venkov poté vyzval příjemce město Oslavany a osobu uplatňující právo na předmět úschovy EDHESSA s.r.o. se sídlem v Biskoupkách 33, IČO 27863816 (dále též jen „přihlašovatelku“), aby mu sdělili, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy druhému z nich, a aby jinak u soudu podali žalobu „o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy“. K tomuto vydání předmětu úschovy druhému z nich příjemce a přihlašovatelka odmítli udělit souhlas.
8. Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 11 C 238/2020-167, zamítl žalobu, aby bylo příjemci uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy (částky 723 860,34 Kč) přihlašovatelce, přihlašovatelce uložil povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy (částky 692 963,78 Kč) příjemci
a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. K odvolání přihlašovatelky Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-253, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (s tím, že uvedl „správné znění“ výroků rozsudku), ve výroku o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů účastníků před odvolacím soudem. Dovolání přihlašovatelky proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, č. j. 24 Cdo 2390/2023-352, odmítnuto.
9. Po právní moci těchto rozhodnutí Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. 21 Sd 25/2019-114, rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude část předmětu úschovy (částka 692 963,78 Kč) vyplacena příjemci a zbývající část předmětu úschovy (částka 30 896,56 Kč) bude „převedena na účet“ složitelky a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 30. 6. 2022, č. j. 11 C 238/2020-167, na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-253, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, č. j. 24 Cdo 2390/2023-352, a dovodil, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 298 odst. 1 větě první z. ř. s. pro vydání předmětu úschovy příjemci a složitelce.
10. K odvolání přihlašovatelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 18 Co 192/2024-225, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že pravomocnými rozsudky Okresního soudu Brno – venkov ze dne 30. 6. 2022, č. j. 11 C 238/2020-167, a Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-253, bylo závazně vyřešeno, že vlastnické právo k předmětu úschovy svědčí příjemci a nikoliv přihlašovatelce, a že v této fázi řízení o vydání předmětu úschovy tuto otázku není možné řešit znovu, a dospěl k závěru, že v souladu s těmito rozhodnutími musí být vydán předmět úschovy příjemci a složitelce. Odvolací soud současně odmítl námitku překážky litispendece vznesenou přihlašovatelkou a zdůraznil, že předmět úschovy v posuzované věci představuje částka, která byla složena jako záloha na náklady exekuce.
11. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (ve výroku o potvrzení usnesení soudu prvního stupně) podala přihlašovatelka dovolání. Namítá, že odvolací soud věc posoudil pro právní stránce nesprávně, a že proto neposkytnul právní ochranu dovolatelce, proti jejímuž majetku „byla vedena nespravedlivá exekuce“. Dovolatelka v této souvislosti poukazuje na judikaturu soudů a dovozuje, že ještě před „faktickým vydáním věci určené usnesením soudu“ může nastat okolnost, pro kterou věc nebude vydána, a že proto „pouhá skutečnost, že soud již nemá předmět úschovy k dispozici“, nemá vliv „na potřebu rozhodnutí o tom, komu má být předmět úschovy vydán“, a vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda je možné vydat předmět úschovy dříve, než bude postaveno najisto, že je to dovolatelka, která je „oprávněným příjemcem úschovy“. Přihlašovatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
12. Příjemce navrhl, aby dovolací soud dovolání přihlašovatelky odmítl. Ve svém vyjádření zevrubně rozebírá složité okolnosti případu a má za to, že dovolání není z pohledu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
14. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
15. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanoveních § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
16. Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda věc přijatou do soudní úschovy podle ustanovení § 289 a násl. z. ř. s. je možné vydat (odevzdat) někomu jinému než účastníku, v jehož prospěch byl ve smyslu ustanovení § 299 z. ř. s. pravomocným soudním rozhodnutím nahrazen souhlas s vydáním úschovy. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů a že její posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání přihlašovatelky proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
17. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
18. Nelze-li dluh v soukromoprávních vztazích splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy (srov. § 1953 odst. 1 větu první o. z.). Za účelem takovéhoto náhradního splnění dluhu lze u soudu složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově (srov. § 290 z. ř. s.). U soudu lze složit movité věci pouze za účelem splnění dluhu; soudní úschova, jejímž účelem by bylo zajištění dluhu, je vyloučena.
19. Dlužník je - z pohledu ustanovení § 1953 odst. 1 věty první o. z. – bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, tehdy, jestliže si u něho činí více osob právo na stejné plnění (předmět závazku), ačkoliv je dlužník povinen plnit pouze jednou, a jestliže dlužník nemá bez své viny možnost (objektivně vzato) rozpoznat, kterému z nich plnění opravdu (po právu) náleží. Od této situace je třeba důsledně odlišovat stav, že by byl věřitel neznámý; to lze důvodně dovozovat jen tehdy, nemá-li dlužník vůbec (objektivně vzato) reálnou možnost zjistit, kdo je jeho věřitelem, a nezná-li proto vůbec žádnou osobu, které by mohl dluh splnit.
20. Ustálená judikatura soudů již za předchozí (do 31. 12. 2013) účinné právní úpravy dále dospěla (srov. například Zhodnocení rozhodování ve věcech úschov projednané a schválené občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 20. 10. 1988, sp. zn. Cpj 38/88, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35, ročník 1989, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 639/2001, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50, ročník 2003) k závěru, že řízení o úschově složené u soudu za účelem náhradního splnění dluhu lze zahájit jen na návrh, k němuž je legitimován (jako složitel) pouze dlužník. Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat kromě identifikace složitele vždy také označení toho, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (příjemce), popřípadě též údaj o tom, kdo si (případně) činí právo na předmět úschovy, i když na něj nemá z hmotného práva (podle názoru složitele) právo. Nezbytnou náležitostí návrhu je rovněž uvedení důvodu soudní úschovy, což spočívá v označení dluhu (závazku), jehož předmětem jsou věci skládané složitelem do soudní úschovy, který nelze (z důvodů uvedených v ustanovení § 1953 odst. 1 věty první o. z.) splnit.
21. Soud se při rozhodování o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do úschovy za účelem náhradního splnění dluhu nezabývá pravdivostí tvrzení složitele, která ve smyslu ustanovení § 291 odst. 2 z. ř. s. a 1953 odst. 1 věty první o. z. uvedl o důvodu soudní úschovy a o věcné legitimaci dlužníka a věřitele. Z uvedených tvrzení při svém rozhodování vychází a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je neznámý nebo nepřítomný, zda věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, zda dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo zda z jiných důležitých příčin na straně věřitele nemůže dlužník splnit svůj dluh, a návrh na přijetí do úschovy zamítne, jen jestliže již z tvrzení složitele vyplývá, že tu není důvod soudní úschovy podle zákona nebo že podle hmotného práva nemůže dojít k náhradnímu splnění dluhu složením jeho předmětu do úschovy; posuzuje-li přitom, co složitel uvedl v návrhu na přijetí o důvodu soudní úschovy, není rozhodující, jak důvod úschovy kvalifikoval po právní stránce, ale vylíčení důvodu soudní úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností.
22. Návrhem složitele na přijetí věci do soudní úschovy je soud vázán. Znamená to (mimo jiné), že nemůže být rozhodnuto o přijetí do úschovy plnění ve větším rozsahu nebo jiného plnění, než jaké navrhoval složitel, že soud nemůže (bez návrhu složitele) změnit osobu příjemce a ani uvedení důvodu soudní úschovy.
23. Pravomocné usnesení soudu o přijetí peněz, cenných papírů nebo jiných movitých věcí do soudní úschovy za účelem náhradního splnění dluhu má z hlediska závazku v soukromoprávních vztazích stejné právní následky jako přijetí plnění věřitelem nebo jinou oprávněnou osobou. Za okamžik zániku dluhu (závazku) se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu (na účet soudu), aniž by bylo současně významné, kdy soud o přijetí plnění do úschovy rozhodl nebo zda, popřípadě kdy, věřitel plnění skutečně (ze soudní úschovy) převzal. Uvedené následky ovšem nastávají (srov. například Zprávu a zhodnocení řízení o úschovách projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem býv. Nejvyššího soudu ČSR dne 11. 2. 1977, sp. zn. Cpj 43/76, která byla uveřejněna ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1977), jen jestliže dlužník složil předmět úschovy do soudní úschovy v souladu s hmotným právem (s ustanovením § 1953 odst. 1 větou první o. z. nebo jiným zákonem stanoveným důvodem). Zjistí-li se (byť i dodatečně v průběhu řízení), že důvody pro složení předmětu úschovy do soudní úschovy nebyly dány, například proto, že věřitel ve skutečnosti nebyl neznámý nebo že dlužník nemohl být bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebyl složením do soudní úschovy dluh (náhradně) splněn a povinnost dlužníka poskytnout plnění odpovídající dluhu za účelem splnění dluhu přímo věřiteli - bez ohledu na to, že usnesení o přijetí plnění do soudní úschovy je pravomocné a že plnění bylo složeno u soudu do úschovy a nadále se v ní nachází - nadále trvá. Protože v tomto případě nenastaly soluční účinky složení plnění (předmětu závazku) do soudní úschovy (účinky náhradního splnění dluhu), nemají příjemce nebo přihlašovatel právo na vydání předmětu úschovy, i když o ně požádali nebo i když byl pravomocným rozsudkem soudu ve smyslu ustanovení § 299 z. ř. s. nahrazen souhlas potřebný k vydání předmětu úschovy. Předmět úschovy v takovém případě soud - vzhledem k tomu, že takové plnění (po právu) nikdy nemělo být přijato do soudní úschovy a že nenastaly soluční účinky soudní úschovy - vrátí kdykoliv za řízení a i bez podání žádosti složiteli (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3924/2013); znamená to mimo jiné, že v takovém případě není možné postupovat ani podle ustanovení § 298 z. ř. s.
24. V projednávané věci složitelka soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková v návrhu podaném u Okresního soudu Brno - venkov dne 11. 11. 2019 o důvodu úschovy uvedla, že příjemce město Oslavany poskytl (jako oprávněný) zálohu na náklady exekuce nařízené usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne 28. 3. 2007, č. j. 19 Nc 5458/2007-7, ve výši 723 860,34 Kč, že exekuce byla usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 Nc 5458/2007-541, zastavena a městu Oslavany bylo uloženo zaplatit jí na náhradě nákladů exekuce částku 30 896,56 Kč, která byla uhrazena ze zálohy, a že zbývající část zálohy ve výši 692 963,78 Kč měla být vrácena městu Oslavany, k tomu však nedošlo, neboť na částku 723 860,34 Kč, která je „deponována“ u složitelky, uplatňuje právo rovněž společnost EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816) „jako právní nástupce původních povinných společností“; soudní exekutorka současně tvrdí, že „jako dlužnice“ má proto „důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, a proto nemůže splnit závazek, který jí vzniknul v souvislosti s rozhodnutím exekučního soudu o zastavení exekuce a který spočívá ve vrácení složené zálohy, popřípadě – v případě odečtení částky 30 896,56 Kč – její zbývající části.
25. Soudní exekutor – jak se uvádí v ustanovení § 1 odst. 1 ex. řádu – je „fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem“. Zákonem není definováno, co se rozumí „exekutorským úřadem“; v právní praxi se jím zpravidla označuje souhrn práv a povinností soudního exekutora spojený s výkonem exekuční (a další) činnosti.
26. Z ustanovení § 1 odst. 1 ex. řádu, jakož i z ustanovení § 1 odst. 2, 4, § 7 odst. 1, § 28 věty druhé a § 52 odst. 2 ex. řádu, (mimo jiné) vyplývá, že s účinností od 1. 5. 2001 byla soudům odňata výlučná působnost v oblasti nuceného splnění povinností podle vykonatelných rozhodnutí a jiných titulů a že část výkonu soudní moci byla přenesena na soudní exekutory jako „soukromé fyzické osoby“; soudní exekutor se tak stal při výkonu exekuční činnosti orgánem veřejné moci. Z postavení soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti jako „nositele delegované státní moci“ plyne, že vztah mezi ním a účastníky exekučního řízení není (nemůže být) vztahem soukromoprávním, ale veřejnoprávní povahy.
27. Nemohou být tedy žádné pochybnosti o tom, že veškerá činnost soudního exekutora při provádění exekuce (při exekuční činnosti) představuje výkon státní moci. Soudní exekutor proto posuzuje, vykonává a rozhoduje zákonem stanoveným postupem o právech a povinnostech účastníků exekučního řízení. Z uvedeného je třeba rovněž dovodit, že povinnost soudního exekutora vyplatit účastníkům exekučního řízení nebo jiným osobám peněžitá plnění není jeho soukromoprávním dluhem, ale důsledkem veřejnoprávní povahy exekučního řízení. Soudní exekutor proto není „dlužníkem oprávněného a oprávněný není jeho věřitelem“ z titulu výplaty plnění, které je soudní exekutor povinen zaplatit oprávněnému. Někdo jiný by mohl vykonávat na místě soudního exekutora úkony při provádění exekuce jen tehdy, kdyby to stanovil zvláštní zákon.
28. V posuzovaném případě bylo potřebné přihlédnout i k tomu, že oprávněný město Oslavany poskytl soudnímu exekutorovi částku 723 860,34 Kč jako zálohu na náklady exekuce ve smyslu ustanovení § 90 odst. 3 ex. řádu. O vypořádání této zálohy je z ustanovení § 90 odst. 3 ex. řádu nepochybné, že soudní exekutor vrátí (je povinen) vrátit oprávněnému nespotřebovanou část zálohy a že část zálohy, která byla použita na úhradu nákladů, se nevrací, neboť se stává nákladem oprávněného ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 ex. řádu. Již z údajů složitelky Mgr. Zuzany Komínkové uvedených v návrhu na přijetí plnění do soudní úschovy ze dne 11. 11. 2019 je zřejmé, že náklady exekuce činí 30 896,56 Kč, a že proto je třeba vrátit oprávněnému městu Oslavany zbývající část zálohy ve výši 692 963,78 Kč.
29. Výše již bylo uvedeno, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, tehdy, jestliže si u něho činí více osob právo na stejné plnění (předmět závazku), ačkoliv je dlužník povinen plnit pouze jednou, a jestliže dlužník nemá bez své viny možnost (objektivně vzato) rozpoznat, kterému z nich plnění opravdu (po právu) náleží. Připustíme-li, že „dlužnicí“ by byla soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková, pak bylo bez jakýchkoliv pochybností jasné, že dlužnice zcela jistě věděla, komu má zbývající část zálohy vrátit, a že tedy vůbec nelze uvažovat o tom, že by snad neměla bez své viny možnost (objektivně vzato) rozpoznat, zda zbytek zálohy má být vrácen oprávněnému městu Oslavany nebo společnosti EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816). Z okolností případu je spíše zřejmé, že soudní exekutorka Mgr. Zuzany Komínková se nerozhodla složit částku 692 963,78 Kč do soudní úschovy jen z vlastní iniciativy, ale spíše na základě návrhu obsaženého v podání ze dne 23. 3. 2019, která učinila advokátka JUDr. Kateřina Tomková jako zástupkyně společnosti EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816), a z „podnětu“ vyplývajícího z usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 26. 9. 2019, č. j. 21 Sd 25/2019-15. Takovýto postup, který neumožňuje žádný zvláštní zákon, podle něhož by úkon soudního exekutora spočívající ve vrácení zálohy na náklady exekuce oprávněnému byl „nahrazen“ soudní úschovou, a který lze hodnotit spíše jako „přesunutí vlastní odpovědnosti na jiného“, ovšem nezakládá závěr, že by snad soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková mohla být v nejistotě, kdo má právo na vyplacení zbytku zálohy [zda oprávněný město Oslavany nebo společnosti EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816)], neboť by bez své viny neměla možnost (objektivně vzato) rozpoznat, kterému z nich plnění opravdu (po právu) náleží.
30. Z obsahu spisu dále vyplývá, že složitelka soudní exekutorka Mgr. Zuzany Komínková návrhem ze dne 11. 11. 2019 požadovala, aby do soudní úschovy byla přijata částka 692 963,78 Kč, avšak do soudní úschovy složila (na základě „poukazu“ soudu prvního stupně) částku 723 860,34 Kč. Protože složitelka složila u soudu (na jeho účet) více, než na jakou částku požadovala soudní úschovu, měl jí soud prvního stupně „přeplatek“ ve výši 30 896,56 Kč ihned po složení nebo kdykoliv v průběhu řízení vrátit; okolnost, že usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 15. 6. 2020, č. j. 21 Sd 25/2019-44, bylo rozhodnuto o přijetí do soudní úschovy ohledně částky 723 860,34 Kč, tu je – z důvodů již výše uvedených – nerozhodná.
31. Z uvedeného vyplývá, že soluční účinky soudní úschovy v projednávané věci nenastaly, i když usnesením soudu prvního stupně ze dne 15.6.2020, č. j. 21 Sd 25/2019-44, bylo rozhodnuto o přijetí částky 723 860,34 Kč do soudní úschovy „od složitelky Mgr. Zuzany Komínkové“ a i když rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 30. 6. 2022, č. j. 11 C 238/2020-167, „ve spojení“ s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2023, č. j. 13 Co 241/2022-253, bylo přihlašovatelce společnosti EDHESSA s.r.o. (IČO 27863816) uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy příjemci městu Oslavany. Protože na vydání předmětu úschovy nemá právo ani příjemce a ani přihlašovatelka, je soud povinen bez dalšího vrátit předmět úschovy složitelce Mgr. Zuzaně Komínkové; vydání usnesení podle ustanovení § 298 z. ř. s. je za této situace bezpředmětné.
32. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Brno – venkov) k dalšímu řízení (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
33. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 1 odst. 3 z. ř. s., § 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu