24 Cdo 1487/2025-156
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilých AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), obou zastoupených kolizním opatrovníkem statutárním městem Karviná, se sídlem magistrátu v Karviné, Fryštátská č. 72/1, dětí rodičů J. S., zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo nám. č. 91/28, a M. S., o úpravu poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství rodičů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 39 Nc 44/2023-92, o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2024 č.j. 14 Co 182/2024-141, takto:
I. Řízení o odvolání otce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Otec podal dne 3.2.2025 odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.11.2024 č.j. 14 Co 182/2024-141. Odvoláním napadený rozsudek je ovšem rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího, proti němuž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010).
2. Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jeho důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001).
3. Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.11.2024 č.j. 14 Co 182/2024-141, Nejvyšší soud řízení o tomto podání otce zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
4. Odvolatel by přitom nemohl být úspěšný, ani kdyby svým podáním zamýšlel podat dovolání, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl ve věci [§ 466 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“)], v níž – jak ostatně vyplývá i z poučení uvedeného v závěru napadeného rozsudku – není dovolání podle ustanovení § 30 z.ř.s. přípustné.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu