24 Cdo 1489/2024-1316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po Č. K., zemřelém dne XY, za účasti 1) J. K., 2) A. A., zastoupeného J. D., obecným zmocněncem, 3) A. L., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, 4) R. A., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 25 D 433/2014, o dovolání A. L. a R. A. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. června 2022 č. j. 17 Co 55/2021-857, takto:
I. Řízení o dovolání R. A. se zastavuje. II. Dovolání A. L. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání A. A. usnesením ze dne 2.6.2022 č. j. 17 Co 55/2021-857 ve výroku I. změnil usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 11.6.2021 č.j. 25 D 433/2014-791 tak, že „místo I. N. (zemřelé pozůstalé manželky) bude v řízení pokračováno s A. A. jako správcem její pozůstalosti“.
2. Proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu podali společně dovolání (zastoupeni týmž advokátem) A. L. a R. A.
3. Okresní soud v Semilech poté usnesením ze dne 27.8.2023 č.j. 25 D 433/2014-1149 vyzval oba dovolatele, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek za dovolání ve výši 4.000,- Kč. A. L. k její žádosti bylo usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 16.1.2024 č.j. 25 D 433/2014-1244 přiznáno osvobození od soudního poplatku z dovolání v plném rozsahu. Povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání však nadále platí pro R. A., který osvobozen od soudního poplatku z dovolání nebyl (ani o osvobození nepožádal). R. A. ovšem soudní poplatek z dovolání dosud nezaplatil ani přesto, že byl k jeho úhradě opětovně vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2024 č.j. 24 Cdo 1489/2024-1312 a byla mu k tomuto stanovena nová lhůta (15 dní) spolu s (opětovným) poučením, že pokud nebude poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, dovolací řízení bude zastaveno. Toto usnesení bylo R. A. doručeno dne 19.6.2024.
4. Protože R. A. v soudem stanovené lhůtě (až doposud) soudní poplatek z dovolání nezaplatil, ačkoli byl opakovaně o následcích jeho nezaplacení poučen, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání R. A. podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
5. Dovolání A. L. pak Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
6. Dovolací soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje obecné konstatování o splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o.s.ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sen.
zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, ročník 2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. Již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sen.
zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
7. K tomu dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ustanovení § 241a ve vazbě na ustanovení § 237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2015 sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26.6.2014 sp. zn. III. ÚS1675/14). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28.4.2015 sp. zn. I. ÚS 1092/15, „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup“.
8. Dovolatelka, v kontextu výše uvedeného obligatorního obsahového požadavku, ve svém dovolání nepředkládá dovolacímu soudu srozumitelným způsobem k řešení žádnou otázku hmotného ani procesního práva, na níž by záviselo rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v řízení bude namísto zemřelé I. N. (pozůstalé manželky) pokračováno se správcem její pozůstalosti (A. A.); v tomto směru ostatně na tento nedostatek poukazuje i účastník A. A. ve svém vyjádření v dovolání. Dovolatelka pouze uvádí, že její námitky „jsou především v oblasti procesního práva“, a poukazuje na skutečnost, že v „rubrice“ napadeného usnesení odvolacího soudu je uvedena I. N. (a nikoli její dědicové), ačkoliv „řízení nemůže probíhat za účasti někoho, kdo zemřel“. V tomto směru však dovolatelka přehlíží, že podstatou napadeného usnesení odvolacího soudu vydaného podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. je právě rozhodnutí o tom, s kým bude (namísto zemřelé účastnice) v řízení pokračováno. Napadené usnesení tedy korektně obsahuje ve výroku údaj o tom, s kým (s jakým novým účastníkem, procesním nástupcem) bude v řízení pokračováno na místo dosavadní (zemřelé) účastnice, zatímco v záhlaví je (musí být) uvedena ještě dosavadní (zemřelá) účastnice, o jejímž dalším osudu v řízení (o jejím procesním nástupci) je právě tímto usnesením rozhodováno. Teprve po nabytí právní moci usnesení vydaného podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř. může být zemřelá účastnice ze záhlaví následného (dalšího) soudního rozhodnutí vypuštěna.
9. K námitkám dovolatelky „v oblasti hmotného práva“, jimiž polemizuje s ustanovením A. A. jako správce pozůstalosti po zemřelé pozůstalé manželce I. N., pak dovolací soud podotýká, že napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodováno o tom, kdo je správcem pozůstalosti po I. N. (a tedy na této otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí); o této otázce – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - bylo (pravomocně) rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 26.1.2022 č.j. 26 D 749/2020-514 (potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.4.2022 č.j. 17 Co 58/2022-576), ze kterého odvolací soud při svém rozhodování o tom, s kým bude v řízení po zemřelé I. N. pokračováno, správně vycházel (byl povinen vycházet – srov. § 159 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
10. Z uvedeného je zřejmé, že žádná z námitek dovolatelky nepostačuje k tomu, aby dovolací soud mohl považovat předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. za splněné.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu