24 Cdo 1739/2023-922
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilých AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, a BBBBB (pseudonym), narozené dne XY, obou bytem v XY, obou zastoupených kolizním opatrovníkem městem Česká Lípa, se sídlem městského úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka č. 1/1, dětí rodičů S. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 2329/19, a R. T., narozeného dne XY, bytem v XY, o změnu péče a úpravu styku s nezletilými a o neshodě rodičů v záležitosti pro nezletilé významné, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 0 P 228/2017, o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. dubna 2023 č.j. 36 Co 262/2022-894, ve znění opravného usnesení ze dne 18. dubna 2023 č.j. 36 Co 262/2022-905, takto:
I. Řízení o odvolání otce se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Otec podal dne 28.4.2023 odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13.4.2023 č.j. 36 Co 262/2022-894, ve znění opravného usnesení ze dne 18.4.2023 č.j. 36 Co 262/2022-905. Odvoláním napadený rozsudek je ovšem rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího, proti němuž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010). Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jeho důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001). Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13.4.2023 č.j. 36 Co 262/2022-894, ve znění opravného usnesení ze dne 18.4.2023 č.j. 36 Co 262/2022-905, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání otce zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Odvolatel by přitom nemohl být úspěšný, ani kdyby svým podáním zamýšlel podat (jak by bylo možno usuzovat z následujícího podání otce ze dne 1.6.2023) dovolání, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl ve věci [§ 466 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“)], v níž není dovolání podle ustanovení § 30 z.ř.s. přípustné. Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu