24 Cdo 2425/2024-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. C., zastoupeného JUDr. Miroslavem, Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dýšinská č. 476, proti žalovanému J. C., o zrušení výživného na zletilé dítě, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 30 C 30/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2024, č. j. 24 Co 39/2024-245, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. 24 Co 39/2024-245 (kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2023, č. j. 30 C 30/2023-98, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se s účinností od 1. 7. 2023 domáhal zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému stanovené rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. 4. 2007, č. j. 42 P 81/2007-13), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci upravené v části druhé občanského zákoníku (a nejedná se o manželské majetkové právo), proti němuž zákon dovolání nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Na uvedeném ničeho nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání; to totiž nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1575/2017).
2. Jestliže žalobce podal dovolání do rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, je zřejmé, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž v té části, v níž bylo rozhodnuto o změně výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ani v tomto rozsahu však není dovolání žalobce přípustné [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a proto jej i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
3. Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73, ročník 2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 203/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1445/2023).
4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu