24 Cdo 2452/2024-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce A. M. proti žalované L. J., o výživné zletilého dítěte, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 139/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. května 2024, č. j. 59 Co 72/2024-104, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 15. 5. 2024, č. j. 59 Co 72/2024-104 [kterým byl ve výrocích I., III., IV. a V. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 23. 11. 2023, č. j. 18 C 139/2023-75, jímž bylo určeno, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce částkou 2 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobce do každého 15. dne v měsíci, počínaje dnem 15. 2. 2023 (výrok I.); zamítnut návrh žalobce na stanovení vyživovací povinnosti žalované k žalobci o další částku 1 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 15. 2. 2023 (výrok II.); stanoveno, že nedoplatek na výživném za období od 15. 2. 2023 do 23. 11. 2023 ve výši 18 533 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok IV. a V.)], podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci upravené v části druhé občanského zákoníku (a nejedná se o manželské majetkové právo), proti němuž zákon dovolání nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
2. Dovolací soud o dovolání žalované rozhodl, aniž by zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), neboť ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. sice stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř., zároveň se však v části věty za středníkem dodává, že to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné.
3. Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolatelce poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73, ročník 2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 203/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1445/2023).
4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu