USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve
věci nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného
kolizním opatrovníkem Statutárním městem Liberec se sídlem Magistrátu v Liberci
1, náměstí Dr. E. Beneše č. 1/1, syna otce K. K., narozeného dne XY, bytem v
XY, zastoupeného JUDr. Martou Nedvědovou, advokátkou se sídlem v Plzni,
Částkova č. 1977/73, a matky Z. M., narozené dne XY, bytem v XY, o popření
otcovství a o návrhu otce na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství,
vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 Nc 30001/2021, o dovolání
otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne
24. ledna 2022, č. j. 36 Co 281/2021-86, takto:
Dovolání otce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Otec se návrhem ze dne 19. 11. 2020 domáhal popření otcovství založeného
souhlasným prohlášením rodičů k nezletilému AAAAA, ke kterému došlo 2. 3. 2020,
a podáním ze dne 14. 6. 2021 navrhl prominutí zmeškaní lhůty k podání návrhu na
popření otcovství. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 29. 6. 2021, č. j. 10 Nc
30001/202021-65, návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření
otcovství výrokem I. zamítl, a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro prominutí
předpokládané ustanovením § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále
jen „o. z.“), tedy že prominutí zmeškání popěrné lhůty v tomto případě
nevyžaduje ani zájem dítěte, ani veřejný pořádek. Vzhledem k tomu, že není
známý biologický otec dítěte, je v jeho nejlepším zájmu, aby bylo otci
otcovství zanecháno, neboť o nezletilého fakticky pečuje pravidelně polovinu
měsíce, a nezletilý jej považuje za svého otce a má k němu citový vztah. Stanovení prekluzivní lhůty v ustanovení § 790 o. z. slouží k zajištění
stability vztahů v rodině, a chrání zájmy dítěte, které jsou vždy upřednostněny
před zájmy rodičů. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 1. 2022,
č. j. 36 Co 281/2021-86, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, a
výrok II. soudu prvního stupně změnil tak, že se tento výrok nevydává. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že zájem dítěte nevyžaduje, aby bylo
otcovství popřeno, když otec o nezletilého pečuje stejnou měrou jako matka,
plní roli otce, a zároveň není znám žádný jiný muž, který by plnil roli otce
nezletilého. Prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství představuje výjimečný
postup. Skutečnost, že otec učinil souhlasné prohlášení o určení rodičovství v
dobré víře, že je biologickým otcem, ačkoli jím zřejmě není, neodůvodňuje
použití tohoto výjimečného institutu. Důsledky zachování právního otcovství
otec spatřuje zejména v jeho ekonomické zátěži placením výživného, což by jej
omezilo v založení nové rodiny. Ekonomický zájem otce ale nepřevažuje nad
zájmem nezletilého na péči otce. Otec ani matka navíc ještě novou rodinu
nezaložili. Pokud otec namítal, že prohlášení o otcovství učinil v důsledku
omylu, do kterého jej vědomě uvedla matka, lze se neplatnosti takového jednání
dovolat jen do 6 měsíců, proto se soud pro opožděnost touto námitkou nemohl
zabývat. Protože se jedná o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou se řízení
nekončí, změnil odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně o
nákladech řízení tak, že se nevydává. Proti usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Má za to, že byl odvolacím
soudem nesprávně poučen o nepřípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání
vymezuje dovolatel otázkou naplnění podmínky veřejného pořádku v ustanovení §
792 o. z. za situace, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením, matka
uvedla dovolatele v omyl, a mezi otcem a nezletilým není sociální vazba. Podle
dovolatele se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud
neřešenou. Uvádí, že přednost zájmu dítěte není absolutní.
Dovolatel vyslovuje
obavy o probíhání styku do budoucna, tvrdí, že v posledním půl roce viděl
nezletilého dvakrát. Jeho role bude redukována na „matrikové“ otcovství a
plnění výživného. Uvádí, že jeho styk s nezletilým by mohl být zachován i jen
podle § 927 o. z. právem dítěte stýkat se s příbuznou osobou. Namítá, že by
mělo být zohledněno, že lhůtu zmeškal jen o necelé dva měsíce a dítěti není ani
rok. Dále argumentuje, že matka nezletilého jej uvedla v omyl, že je otcem
nezletilého. Ve zredukování otcovství na vyživovací povinnost dovolatel
spatřuje rozpor s veřejným pořádkem. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud se zabýval přípustností dovolání, neboť výluka z přípustnosti
dovolání podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. na projednávanou věc nedopadá,
na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím soudem
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5903/2016). Dovolání otce není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Situace
odporující veřejnému pořádku ve smyslu ustanovení § 792 o. z., znamená takový
stav, který odporuje základním hodnotám společnosti, na nichž je nezbytné
trvat. V tomto směru zaujal dovolací soud již v minulosti stanovisko, že
prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. je
nutno chápat jako výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů
dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž
ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů
dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží
výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí
takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že
jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují
zásah do stabilních poměrů dítěte (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné pod č. 95 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019). Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom nezletilý dovolatele
považuje za svého otce a má k němu citový vztah, a dovolatel o nezletilého
pečuje. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění (např. že mezi nezletilým a
dovolatelem je citová vazba), uplatňuje tím nezpůsobilý dovolací důvod, neboť
dovolání lze podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu
- jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a contrario a § 242 odst. 3 věty
první o. s. ř. - nepodléhá). Ke skutečnostem a důkazům uplatňovaným dovolatelem nově až v dovolacím řízení
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 241 odst. 6 o. s. ř. nepřihlížel. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce na základě výše uvedeného
podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.