24 Cdo 2553/2024-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci otce M. Š., zastoupeného Mgr. Veronikou Robotkovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 13/15, proti matce K. H. a nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem městem Česká Lípa, se sídlem městského úřadu v České Lípě, náměstí T.G.Masaryka č. 1/1, o návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty a o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 0 P 200/2022, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. listopadu 2023 č.j. 36 Co 332/2023-27, takto:
I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27.11.2023 č.j. 36 Co 332/2023-27 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp. zn. 21 Cdo 5903/2016, a v něm vyjádřený závěr, že „není-li vyhověno návrhu jednoho z rodičů na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství a je-li zároveň návrh na popření otcovství podán po uplynutí zákonem stanovené popěrné lhůty, nemůže soud postupovat jinak, než že takový návrh na popření otcovství zamítne, a to aniž by se dále zabýval konkrétními okolnostmi případu; takový postup přitom nelze považovat za rezignaci na zjišťování nejlepšího zájmu dítěte, neboť samotná právní úprava popírání otcovství je odrazem zákonodárcem provedeného vážení zájmu dítěte a zájem dítěte je dále též zjišťován při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství“) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
2. Z citovaného právního názoru dovolacího soudu je zřejmé, že jakékoli nynější námitky dovolatele týkající se posouzení nejlepšího zájmu dítěte (připomíná-li „některé skutkové okolnosti“, z nichž dovozuje zájem nezletilé na popření jeho otcovství), nejsou z hlediska závěru odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na popření otcovství podstatné. Právní závěry ohledně posouzení nejlepšího zájmu dítěte byly přijaty již v samostatném usnesení Okresního soudu v České Lípě dne 22.12.2022 č.j. 0 P 200/2022-69, potvrzeném usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 18.7.2023 č.j. 36 Co 45/2023-108, kterým byl pravomocně zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Dovolání otce podané proti uvedenému usnesení krajského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2024 č.j. 24 Cdo 25/2024-174 (dovolatelův návrh na spojení nynějšího dovolacího řízení s dovolacím řízením vedeným pod sp. zn. 24 Cdo 25/2024 je proto již bezpředmětný), ve kterém se dovolací soud vypořádal se všemi tehdejšími námitkami dovolatele stran nejlepšího zájmu dítěte. Rovněž se dovolací soud vyjádřil i ke správnosti (zákonnosti) postupu soudů, jestliže neprovedly dovolatelem navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru genetiky za účelem zjištění, kdo je biologickým otcem nezletilé, a jestliže – vycházejíce z (tehdejšího) skutkového zjištění, že „z chování matky vyplývá, že by návrh (na určení otcovství) nepodala“ – nepoučily matku o právu takový návrh (žalobu) podat.
3. Nyní dovolatelem akcentovaná změna v postoji matky, která ve vyjádření k dovolání uvádí, že „má zájem na tom, aby nezletilá měla ve svém rodném listě zapsaného svého biologického otce“, a že „je připravena podat návrh na určení otcovství“, nastala (resp. projevila se) až po vydání usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 18.7.2023 č.j. 36 Co 45/2023-108, kterým otci nebylo prominuto zmeškání popěrné lhůty (pro zamítané stanovisko odvolacího soudu byl rozhodující skutkový stav ke dni vydání usnesení – srov. § 154 odst. 1, § 167 odst. 2 o.s.ř.). K této nové skutečnosti (i kdyby se výše deklarovaný zájem matky shodoval se zájmem nezletilé) následně nemohly – s ohledem na výše citovaný závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp. zn. 21 Cdo 5903/2016 – přihlédnout ani soudy obou stupňů při rozhodování o zamítnutí navazujícího návrhu na popření otcovství.
4. Namítá-li dovolatel, že „je ve zjevném rozporu se zásadou procesní ekonomie“ postup soudů obou stupňů, jestliže v daném řízení (vedeném pod jednou spisovou značkou) rozhodly dvěma samostatnými rozhodnutími (usnesení o neprominutí zmeškání popěrné lhůty a rozsudek o zamítnutí návrhu na popření otcovství), „které musí účastník samostatně napadat a další soudy tyto také musí samostatně řešit“, potom přehlíží, že takový postup soudů je v souladu s výslovným zněním právní úpravy (účinné od 1.1.2014), obsažené v ustanoveních § 790 a § 792 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.).
5. Z této právní úpravy (i příslušné důvodové zprávy) vyplývá, že proces popření otcovství se v případě, kdy je návrh podán po uplynutí popěrné lhůty, rozpadá do dvou fází, a to na posouzení (ne)možnosti prominutí zmeškání lhůty a (následně) na posouzení zachování či popření otcovství podle příslušných pravidel. Soud tedy nejprve musí rozhodnout (jako o předběžné otázce) o návrhu na prominutí lhůty k popření otcovství (§ 792 o.z.) a teprve poté, co rozhodne kladně, může proběhnout řízení o popření otcovství tak, jako kdyby ke zmeškání lhůty nedošlo, tj. poté bude vydáno rozhodnutí ve věci popření otcovství (§ 790 o.z.); rozhodne-li soud záporně (zmeškání popěrné lhůty nepromine), navazovat bude vždy rozhodnutí o zamítnutí návrhu na popření otcovství.
Na tento dvoufázový, zákonem předvídaný procesní postup ostatně reagoval i dovolací soud, jestliže v minulosti dovodil přípustnost dovolání také do usnesení o (ne)prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, ačkoli ustanovení § 30 z.ř.s. výslovně zakotvuje pouze přípustnost dovolání do rozsudku o popření rodičovství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.8.2018 sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp. zn. 21 Cdo 5903/2016).
Případná absence poučení v závěru písemného usnesení odvolacího soudu o neprominutí zmeškání popěrné lhůty o možnosti podat dovolání proti tomuto usnesení, ovšem nemůže být důvodem (jak se mylně domnívá dovolatel) pro zrušení navazujícího rozsudku o zamítnutí návrhu na popření otcovství, ale má toliko vliv na délku dovolací lhůty, která v takovém případě činí (namísto dvou) tři měsíce (srov. § 240 odst. 3 o.s.ř.).
6. Důvodná není ani námitka dovolatele, že řízení ve věci popření otcovství mělo být odvolacím soudem přerušeno do doby, než dovolací soud rozhodl o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 18.7.2023 č.j. 36 Co 45/2023-108, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu otce na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Výsledek dovolacího řízení, ať by byl jakýkoli, by nemohl za dané situace (kdy nebylo návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty vyhověno) ohrozit zájem dítěte; i kdyby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a případně spolu s ním i navazující rozsudek o zamítnutí návrhu na popření otcovství, byla by věc vrácena odvolacímu soudu (příp. soudu prvního stupně) k dalšímu řízení, ve kterém by bylo znovu rozhodováno o návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty za situace, kdy dosavadní otcovství by zůstalo nedotčeno a status dítěte by se nezměnil. Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že obezřetnost soudu je namístě za stavu, kdy dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty vyhověno. V případě nepřerušení řízení ve věci popření otcovství totiž může nastat situace, kdy soud navazujícím rozsudkem vyhoví návrhu na popření otcovství a dosavadní otec je z rodného listu dítěte nenávratně vymazán, ačkoli následně dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na prominutí zmeškání popěrné lhůty, zruší; v takovém případě (i když je dovolacím soudem zrušen i navazující rozsudek, jímž je otcovství úspěšně popřeno) je již další řízení (bez ohledu na zpochybnění usnesení o prominutí zmeškání popěrné lhůty dovolacím soudem) bezpředmětné, neboť výmazem z rodného listu dítěte popírající otec již (definitivně) není (matrikovým) otcem dotčeného dítěte, a odpadne tak důvod pro vedení řízení (§ 16 z.ř.s.).
7. Konečně k výtce dovolatele, že v záhlaví napadeného rozsudku odvolacího soudu „není uvedeno, že tento vydává Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci“, ale že je zde nesprávně uveden „Odvolací soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci“, dovolací soud podotýká, že jde o chybu v psaní, opravitelnou podle ustanovení 164 o.s.ř. Nehledě k tomu, že o jaký „odvolací soud“ se jedná, je dovolateli zcela zřejmé, vyplývá tato informace jednoznačně nejen z obsahu spisu, ale také ze zákonem stanovené soustavy soudů, obsažené v přílohách č. 2 a 5 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
8. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání otce, aniž se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu