24 Cdo 2836/2019-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobkyně R. J., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing.
Martinem Janouškem, advokátem se sídlem v Praze 6, Národní obrany č. 758/23,
proti žalované I. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Leonou
Polákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Třída Míru č. 450, o určení
dědice, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 57/2016, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 27. února 2019, č.j. 27 Co 304/2018-254, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Leony
Polákové, advokátky se sídlem v Pardubicích, Třída Míru č. 450.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací,
rozsudkem ze dne 27.2.2019, č.j. 27 Co 304/2018-254, potvrdil rozsudek
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.5.2018, č.j. 18 C 57/2016-210, kterým
byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je dědicem a účastníkem dědického
řízení po J. K., zemřelém dne 27.4.2015, a rozhodnuto o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, s odůvodněním, že
rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, která nebyla dosud v
rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo by případně měla být posouzena
jinak, a to, zda „je předběžné opatření zakazující osobě jakoukoli dispozici s
jejím majetkem překážkou k tomu, aby ohledně téhož majetku byla toutéž osobou
pořízena závěť“; současně namítá, že soudy obou stupňů nevěnovaly dostatečnou
pozornost otázce nákladů řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání neobsahuje žádný
relevantní a přípustný důvod, zcela absentuje otázka zásadního právního
významu. Pokud v průběhu řízení žalobkyně platnost závěti zpochybňovala tím, že
je v rozporu s předběžným opatřením, kterým bylo zůstaviteli a jeho manželce
uložena povinnost zdržet se jakékoli dispozice s ideální polovinou předmětných
nemovitostí, soudy obou stupňů správně vyložily, v čem spočívá rozdíl mezi
právní skutečností a právním jednáním, což je věcí vycházející již ze samotné
teorie práva, nikoli otázkou zásadního právního významu. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není
přípustné, neboť na v dovolání vymezené otázce (vlivu soudem nařízeného
předběžného opatření na možnost pořízení závěti), která podle žalobkyně nebyla
dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, dovoláním napadený
rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Žalobkyně v žalobě na určení svého dědického práva tvrdila, že závěť
zůstavitele ze dne 8.1.2014 (kterou za jedinou dědičku povolal žalovanou, a to
jak jeho výlučného majetku, tak i podílu na majetku, který je ve společném
jmění s manželkou, a žalobkyni vydědil) je neplatná v části týkající se ? nemovitých věcí ve společném jmění manželů, k nimž bylo usnesením Okresního
soudu v Pardubicích ze dne 24.10.2013, sp. zn. 10 Nc 3101/2013, nařízeno
předběžné opatření ukládající zůstaviteli a jeho manželce povinnost zdržet se
jakékoli dispozice; neplatnost celé závěti, resp. část týkající se ostatního
majetku, žalobkyně nenamítala.
Není-li napadena platnost celé závěti, pak
především platí, že minimálně k dědění jiného majetku zůstavitele, než je
předmětem zákazu disponování podle předběžného opatření, je povolána žalovaná,
žalobkyně má, jako nepominutelný dědic podle ustanovení § 1643 odst. 1 o.z.,
pouze nárok na povinný díl podle ustanovení § 1642 o.z., stává se tak pouhým
věřitelem dědiců a nejde o spor o dědické právo (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 30.7.2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017). Vliv nařízeného předběžného
opatření na možnost pořízení závěti (týkající se majetku ve společném jmění
manželů) pak není otázkou skutkovou, ale právní, kterou není na místě řešit ve
sporném soudním řízení na základě ustanovení § 170 z.ř.s. Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle
ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl. Výrok usnesení o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst.3 věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.