24 Cdo 2991/2025-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci opatrovnictví omezeného ve svéprávnosti C. Š., za účasti hmotněprávní opatrovnice M. B., zastoupené JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 956/6, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 0 P 111/2024, o dovolání M. Z. a J. Z., obou zastoupených Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2005, č. j. 21 Co 1/2025-308, takto:
I. Dovolání M. Z. a J. Z. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Výše označeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 4. 2. 2005, č. j. 21 Co 1/2025-308, byl k odvolání opatrovnice změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 11. 2024, č. j. 0 P 111/2024-285, tak, že (odvolací) soud schválil za opatrovaného C. Š. právní jednání – „jeho vstup do řízení o neplatnost darovací smlouvy ze dne 12. 8. 2021, vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 7/2021 na straně žalobce“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání M. Z. a J. Z. (dále jen „dovolatelé“). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští [§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. Nejvyšší soud společné dovolání odmítl, neboť dovolatelé nebyli (subjektivně) oprávněni v dané věci dovolání podat. Právo dovolání totiž svědčí jen „účastníkům“ řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.
ř. s.“). Dovolatelé však do řízení před soudem prvního stupně „vstoupili“ pouze coby „vedlejší účastníci“, nicméně svůj návrh na vstup v pozici vedlejších intervenientů vzali posléze zpět a soud prvního stupně výrokem I jím vydaného rozsudku řízení o tomto jejich návrhu zastavil. Proti uvedenému výroku nebylo podáno odvolání, tudíž tito „navrhovatelé“, jež se v dovolání označují za „žalované“ již nebyli (neměli být) účastníky řízení před odvolacím soudem (srovnej § 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.).
To proto, že odvolání podané opatrovnicí M. B. se vztahovalo jen k výroku II rozsudku soudu prvního stupně, o neschválení právního jednání opatrovnice za opatrovaného, a nemělo tedy suspenzivní účinek ve vztahu k naopak odvoláním nedotčenému a obsahově samostatnému výroku I, pokud jím bylo (ke zpětvzetí) zastaveno řízení o návrhu dovolatelů na jejich vstup coby vedlejších účastníků v projednávané věci. Dnem právní moci výroku I rozsudku soudu prvního stupně (to je 1. 1. 2025) jejich „účast“ coby vedlejších účastníků zanikla a nemělo s nimi být proto od uvedeného okamžiku jednáno (ostatně odvolací soud je správně nepředvolával k odvolacímu jednání a soud prvního stupně jim následně nedoručoval stejnopis rozsudku odvolacího soudu, nýbrž, a to zřejmě jen na vědomí, až rozsudky soudů obou stupňů opatřené doložkou právní moci, viz č.l.
316 p. v. spisu, kterýmžto postupem jim ovšem žádná procesní práva nad rámec zákona nezaložil). Dlužno dodat, že povaha nesporného řízení pojmově vylučuje uplatnění institutu vedlejšího účastníka (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1868/2016), jemuž nadto (ani ve sporném řízení) právo podat dovolání nenáleží [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004]. Zbývá dodat, že odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodoval již jen v otázce, zda bude či nebude schváleno právní jednání opatrovnice učiněné jménem opatrovaného spočívající v „jeho vstupu do řízení o neplatnost darovací smlouvy ze dne 12.
8. 2021, vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 7/2021 na straně žalobce“. Zákon o zvláštních řízeních soudních nemá speciální úpravu okruhu účastníků v řízení ve věcech opatrovnictví člověka (srov. jeho § 44 a násl.), uplatní se proto definice účastníků obsažená v jeho obecné části, kdy podle § 6 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno [odstavec 1].
Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje [odstavec 2]. Jelikož zákon o zvláštních řízeních soudních pro řízení ve věcech opatrovnictví člověka (včetně řízení o schválení právního jednání za opatrovaného) nestanoví, že může být zahájeno jen na návrh, platí, že takové řízení může být zahájeno i bez návrhu (§ 13 odst. 1 věta prvá z. ř. s.). V projednávané věci, pokud jde o udělení souhlasu soudu s podáním „návrhu na vstup“ opatrovaného do blíže označeného soudního řízení, pak jej nepodali dovolatelé, nýbrž opatrovnice M.
B. a dovolatelé tak nebyli „navrhovateli“. Pro věc je dále určující, o čích právech nebo povinnostech mělo být v nynějším řízení jednáno. V soudní praxi je tradičně dovozováno, že v řízení o schválení právního jednání za opatrovance (ve smyslu § 47a z. ř. s. a § 461 odst. 1 zákona č. 89/29012 Sb., občanský zákoník, nikoliv podle již zrušeného § 193 o. s. ř., na nějž poněkud nepřesně odkázal ve svém rozsudku soud prvního stupně) jsou účastníky řízení jen opatrovaný a opatrovanec, nikoliv též další účastníci právního jednání, jež má být předmětem navrženého schválení.
Bez ohledu na uvedené je však mimo pochybnost, že odvolací soud udělil souhlas k procesně-právnímu jednání v podobě „návrhu /opatrovaného zastoupeného opatrovnicí/ na vstup“ do řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 7/2021. Dovolatelé přitom namítali, že právní jednání, k němuž bylo schválení soudem uděleno, tedy onen „vstup do řízení“ byl vymezen neurčitě. Návrh na vstup dalšího subjektu do již probíhajícího sporného řízení však nikdy nepodává ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce podle § 92 odst. 1 o.
s. ř., popř. ten, kdo má do řízení formou tzv. záměny účastníků vstoupit na místo vystoupivšího dosavadního žalobce, nýbrž vždy takový návrh činí dosavadní žalobce (tím byla opatrovnice a nikoliv C. Š.). Zákon u osob, jež mají takto do řízení přistoupit či být zaměněny a nadále figurovat v procesním postavení žalobce vyžaduje toliko jejich „souhlas“ (§ 92 odst. 1 věta druhá a § 92 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Zákonem předjímaný „souhlas nového či dalšího žalobce“ je nepochybně pouze jednostranným úkonem adresovaným soudu, který je zcela nezávislý na vůli dalších osob a představuje jednu z podmínek pro to, aby návrhu dosavadního žalobce mohlo být vyhověno.
Naopak souhlas dalších účastníků sporného řízení, včetně žalovaného (žalovaných) je /další/ podmínkou až pro následné rozhodování soudu o tom, zda návrhu na záměnu žalobce vyhoví či nikoliv (§ 92 odst. 2 část věty první před čárkou o. s. ř.). Lze tedy uzavřít, že odvolacím soudem aprobovaný souhlas se týkal jednostranného právního jednání opatrovaného, tudíž okolnost, zda k němu byl či nebyl dán souhlas se týkala toliko právních poměrů opatrovaného a opatrovnice, nikoliv osob třetích, oba dovolatele nevyjímaje.
Řečeno jinak: napadeným rozsudkem odvolacího soudu nebylo rozhodováno o žádných pávech a povinnostech dovolatelů (ti mohli až následně zabránit v řízení před Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn.
4 C 7/2021 svým nesouhlasem dosažení záměny účastníků sporného řízení, nikoliv vyslovení souhlasu posuzovaného se vstupem do řízení na straně žalující), proto nebyli účastníky (ba ani vedlejšími účastníky) daného nesporného řízení a nejsou tak oprávněni podávat v jeho rámci mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání. Z ukázaných důvodů proto Nejvyšší soud společné dovolání J. Z. a M. Z. podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. s přihlédnutím k § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl zabývat argumentací v něm obsaženou. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu