USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po K. M., zemřelé dne XY, za účasti 1) H. M., 2) P. M., 3) T. M., všech jako dědiců po T. M., zemřelém dne XY, zastoupených JUDr. Ivem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, s adresou pro doručování Praha 6, Puškinovo nám. č. 6, a 4) Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, se sídlem v Praze 4, Dolnokrčská č. 2035/17, IČO 66001412, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 2191/2007, o dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2023, č. j. 29 Co 129/2023-614, takto:
I. Dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory, s komplexními službami, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. 29 Co 129/2023-614, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., přičemž požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ustanovení § 241a odst. 2 o.
s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3764/2019).
Nadto dovolatelka uplatňuje jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 věta první o. s. ř., tedy že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatelka zjevně přehlíží, že ačkoliv usnesením odvolacího soudu v projednávané věci bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 3. 2023, č. j. 27 D 2191/2007-579, jímž bylo „potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů ze závěti zůstavitelky a ze zákona“, podstata jejích dovolacích námitek se opět týká zejména otázky účastenství v řízení o dědictví po zůstavitelce, a tedy směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9.
12. 2019, č. j. 27 D 2191/2007-443, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, č. j. 29 Co 68/2020-461, jimiž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelém účastníkovi řízení T. M., a její dovolání v této věci již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, č. j. 24 Cdo 2381/2020-491, odmítnuto. Jestliže dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že „nepřiznal platnost závěti, podle které dědictví po zůstavitelce dědí dovolatelka“ a že „napadeným rozhodnutím prokazatelně poškodil dědické nároky dovolatelky ze závěti“, nelze přehlédnout, že se zřejmě snaží zpochybnit právní závěry, k nimž dospěl soud v řízení o určení dědického práva po zůstavitelce vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 237/2008.
Tyto námitky však nejsou způsobilými dovolacími námitkami v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že z výše uvedeného nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř., nejsou ani tyto námitky způsobilé založit přípustnost dovolání a v dovolacím řízení tak nelze pokračovat. Vytýká-li pak dovolatelka soudům, že řízení je z jí výše uváděných důvodů stiženo tzv.
zmatečnostními vadami, pro které považuje usnesení odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, přehlíží, že se jedná o námitky vad řízení, které nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v projednávané věci nejedná. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.