24 Cdo 3108/2024-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem, sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1040/10, proti žalované D. Ch. D., J.D., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou, sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o žalobě oprávněného dědice, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 203/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2024, č. j. 35 Co 87/2024-223, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Andrey Stachové.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, č. j. 16 C 203/2022-205, zamítl žalobu na určení, že žalobce je jediným dědicem po P. H., zemřelém dne 31. 1. 2018. Dále zamítl žalobu na vydání ve výroku specifikovaných věcí, pohledávek, podílů v obchodních korporacích a ve výroku specifikovaných návrhů na zaplacení konkrétních částek pro případ (in eventum), že vydání uvedených věcí nebude možné. Zamítl také návrh na přerušení předmětného řízení a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 35 Co 87/2024-223, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení. Soudy při svém rozhodování vycházely z následujícího zjištěného skutkového stavu. Bratr žalobce P. H. (dále jen zůstavitel) dne 13. 12. 2017 sepsal formou notářského zápisu závěť, ve které povolal jedinou dědičku, a to žalovanou. Dne 5. 1. 2018 uzavřeli zůstavitel a žalovaná manželství.
Zůstavitel zemřel dne 31. 1. 2018. Dědictví po zůstaviteli nabyla pozůstalá manželka (žalovaná) jako jediná dědička ze závěti, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 9. 2019, č. j. 22 D 65/2018-618, ve spojení s usnesením ze dne 21. 5. 2020, č. j. 22 D 65/2018-681, kterým žalovaná nabyla dodatečně najevo vyšlý majetek zůstavitele. Odvolací soud považoval za vyvrácené tvrzení žalobce co do nepravosti podpisu zůstavitele na závěti ze dne 13. 12. 2017, i co do nedostatku rozumových a volních schopností zůstavitele činit zásadní právní jednání v důsledku působení tlumících léků.
Žalobci se rovněž nepodařilo zpochybnit platnost uzavřeného manželství zůstavitele se žalovanou. Uzavření tohoto manželství bylo prokázáno oddacím listem. Návrh žalobce na prohlášení neexistence manželství byl pravomocně odmítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2023, č. j. 55 Co 336/2023-157. S odvoláním na závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2299/2022, odvolací soudu potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že podle § 189 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z.
ř. s.“) se nelze úspěšně domáhat určení, že žalobce je jediným dědicem. Odvolací soud však připustil možnost domáhat se vydání věcí nabytých z pozůstalosti podle právě zmíněného ustanovení z. ř. s. Takto podanou žalobu ale nepovažoval za důvodnou, protože žalobci se nepodařilo zpochybnit platnost závěti a neobstála ani námitka dědické nezpůsobilosti žalované, podle § 1481občanského zákoníku, neboť žalovaná se žádného činu tam uvedenému vůči zůstaviteli nedopustila. Po rozhodnutí odvolacího soudu v nyní projednávané věci pak byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení o odmítnutí návrhu na prohlášení neexistence manželství odmítnuta usnesením ze dne 25.
9. 2024, sp. zn. I. ÚS 205/24. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2024, č. j. 35 Co 87/2024-223, podal žalobce dovolání. Nejvyššímu soudu předložil celkem tři otázky: 1. Zda se žalobce může žalobou podanou dle § 189 odst. 2 z. ř. s.
po právní moci dědického usnesení domáhat určení, že je zůstavitelovým dědicem, a zda a v jakém rozsahu je v takovém případě nutné prokazovat naléhavý právní zájem.
2. Zda může odvolací soud potvrdit rozsudek soudu prvního stupně, v jehož odůvodnění se soud prvního stupně nevypořádal s požadavky na hodnocení důkazů a s navrženými důkazy, které nebyly provedeny, aniž by odvolací soud takové pochybení zhojil.
3. Zda je soud při řešení otázky ne/existence manželství žalované se zůstavitelem vázán rozhodnutím jiného soudu, který návrh na prohlášení zdánlivosti odmítl. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce sice předložil Nejvyššímu soudu tři otázky, avšak napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení žádné z nich. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, založil napadený rozsudek na závěru, že platnost závěti nebyla úspěšně zpochybněna. Další dokazování ohledně závěti bylo nadbytečné, protože ani existence manželství zůstavitele se žalovanou nebyla úspěšně zpochybněna. Soudy vycházely z veřejné listiny – oddacího listu a žalobcův návrh na prohlášení neexistence manželství byl odmítnut. I kdyby tak žalovaná nedědila ze závěti, dědila by jako jediná dědička ze zákona (§ 1636 občanského zákoníku).
Důvody dědické nezpůsobilosti žalované nebyly prokázány a nebyly ostatně ani dostatečně konkrétně tvrzeny. V souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout žalobci příhodnou větu z bodu 20 výše zmíněného usnesení Ústavního soudu, dle níž „se musí smířit s tím, že jeho bratr před smrtí projevil vůli, jak naložit se svým stavem, zbývající částí života i majetkem, který tu po něm zůstane“.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu