Nejvyšší soud Usnesení procesní

24 Cdo 3389/2018

ze dne 2019-03-13
ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3389.2018.1

24 Cdo 3389/2018-160

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. Č., narozené XY, bytem XY, proti žalovaným 1) M. Č., narozené XY, bytem XY, a 2) nezletilé AAAAA, narozené XY, bytem XY, zastoupené Statutárním městem Kladno, se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla č. 44, IČO 234516, jako opatrovníkem, oběma zastoupeným JUDr. Romanem Kouckým, advokátem se sídlem v Pardubicích, generála Svobody č. 339, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 78/2016, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 28 Co 323/2017-81, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2017, č. j. 28 Co 323/2017-81, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27.6.2017, č. j. 17 C 78/2016-67, z důvodu neodstranění vad odvolání (§ 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání (pozn. odvolací soud měl zjevně na mysli podání dovolání); takové nesprávné poučení však přípustnost dovolání nezakládá (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 3. 2019

JUDr. Roman Fiala předseda senátu