24 Cdo 3668/2020-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera,
Ph.D., ve věci pozůstalosti po J. J., zemřelém dne 30. září 2019, posledně
bytem v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111,
vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 D 811/2019, o dovolání
České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2020, č. j. 24 Co
237/2019-74, takto:
Dovolání se odmítá.
V řízení o pozůstalosti po J. J., zemřelém dne 30.9.2019 (dále jen
„zůstavitel“), Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25.2.2020, č.j. 24 Co
237/2019-74, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27.11.2020,
č.j. 22 D 811/2019-45, kterým bylo rozhodnuto o tom, že zůstavitelův majetek
nepatrné hodnoty (mobilní telefon zn. ELEMENT, nabíječka a dvoje brýle, vše
uloženo v depozitu Nemocnice Na Františku v Praze 1) se vydává České republice
– Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.), řízení se
zastavuje (výrok II.) a přiznává se odměna a náhrada hotových výdajů soudní
komisařky Mgr. Marie Hájkové za provedení úkonů v tomto řízení (výrok III.).
Odvolací soud dospěl k závěru, že „nemůže být procesně ekonomické a nemůže
sloužit k rychlé a účinné ochraně práv, aby bylo v řízení o pozůstalosti
zjišťováno dědické právo, jestliže tu není (nemůže být) ze strany osob, jimž
vzniklo dědické právo, ve skutečnosti zájem na nabytí dědictví, které by tvořil
majetek bez hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty“, že „je třeba při
použití ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. per analogiam takové řízení jako
bezpředmětné zastavit“ a že „nemá-li zájem o zůstavitelův majetek bez hodnoty
nebo jeho majetek nepatrné hodnoty nikdo, komu vzniklo smrtí zůstavitele
dědické právo, je nutno dovodit, že majetek bude vydán státu“.
Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti
usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že
napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze dle ust. § 154 odst. 1 zákona č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
řízení o pozůstalosti zastavit a vydat zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty
nebo bez hodnoty státu bez jeho souhlasu, když ten, kdo se postaral o
zůstavitelův pohřeb, nevyslovil souhlas s nabytím tohoto majetku a všichni v
úvahu přicházející dědicové nebyli vyrozuměni o jejich dědickém právu s
poučením o možnosti odmítnout dědictví“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení krajského soudu a rovněž tak jemu předcházející usnesení
okresního soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat
pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 věty první o.s.ř.).
V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující
posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitele, který je nepatrné hodnoty a s
jehož převzetím (v původním projednání pozůstalosti) nesouhlasila vypravitelka
pohřbu Městská část Praha 1, rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení §
154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen
„z.ř.s.“). Na zjištěný skutkový stav (který přezkumu dovolacím soudem
nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.) odvolací soud
aplikoval uvedené ustanovení z.ř.s. v souladu s rozhodovací praxí dovolacího
soudu, podle níž je použití ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. možné i v situaci,
kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo
majetek nepatrné hodnoty pro jeho nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení
řízení však jsou; nelze-li majetek vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může
být subjektem nabývajícím tento majetek stát, a to proto, že tu není nikdo
jiný, komu by bylo možné majetek vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti
podle ust. § 1634 o.z. nebo v případě připadnutí majetku, který se nepodařilo
zpeněžit při likvidaci dědictví podle ust. § 237 z.ř.s., pokud se pozůstalost
projednává); z toho pak logicky vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat
souhlas státu s takovým postupem (srov. právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020; usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2020, sp. zn. 24 Cdo 2564/2020; usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2020, sp. zn. 24 Cdo 2735/2020, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2020, sp. zn. 24 Cdo 3125/2020).
Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí
správně zohlednil taktéž „zásadu procesní ekonomie“ a dosažení „rychleji a
efektivněji a za značné finanční úspory potřebného výsledku“, tj. nabytí
zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty státem, jestliže žádná z osob, které by
jinak svědčilo dědické právo, o majetek neprojevila zájem, a to „bez nutnosti
zejména zjišťovat nositele dědického práva v šesti dědických třídách ze zákonné
posloupnosti a řešit případné schválení úkonů učiněných za nezletilé soudem“;
uvážení v uvedeném smyslu přitom nepochybně zakládá možnost pro výjimečnou
aplikaci ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. (k tomu srov. blíže rozhodnutí
citovaná výše).
Navíc, důvod, pro který bylo dovolání podáno, přestože formálně trvá
(dovolatelka dosud nepřistoupila ke zpětvzetí dovolání), fakticky odpadl
(majetek nepatrné hodnoty již byl na základě pravomocného rozhodnutí Okresního
soudu Praha-východ ze dne 21.9.2020, č.j. 22 D 811/2019-152, vydán vypravitelce
pohřbu Městské části Praha 1, která v dodatečném projednání pozůstalosti po
zůstaviteli souhlasila s vydáním jak nově zjištěného nedoplatku na důchodu
zůstavitele u České správy sociálního zabezpečení ve výši 25.380,- Kč, tak i
věcí uložených v depozitu Nemocnice Na Františku v Praze 1 a „určených ke
zničení“).
Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových proti napadenému usnesení odvolacího soudu není na základě
vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle
ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu