24 Cdo 3673/2018-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. U., narozeného XY, bytem XY, a b) V. U., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Schagererem, advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298, proti žalované I. U., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská č. 635/6, o popření dědického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 26/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 24 Co 298/2017-492, ve znění usnesení ze dne 23. srpna 2018, č. j. 24 Co 298/2017-545,
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Schagerera, advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 276/298; ve vztahu mezi žalovanou a žalobcem a) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23.11.2017, č. j. 24 Co 298/2017-492, ve znění usnesení ze dne 23.8.2018, č. j. 24 Co 298/2017-545, podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti hodnocení důkazů (zejména znaleckými posudky a výpověďmi svědků) odvolacím soudem a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci rozhodující a která podle dovolatelky „nemají oporu v provedeném dokazování“, a dovozuje-li poté vlastní (odlišný) názor na věc], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Pro úplnost dovolací soud dodává, že při posouzení otázky duševního stavu zůstavitele V. U., zemřelého dne 28.9.2010, a související otázky neplatnosti allografní závěti ze dne 20.9.2010 ve smyslu ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015 anebo nález Ústavního soudu ze dne 20.8.2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 156, ročník 2014), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Roman Fiala předseda senátu