24 Cdo 376/2025-110
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Grenache, SE, se sídlem v Praze 2, Francouzská č. 75/4, IČO 29126011, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 4, za účasti účastníka P. T., zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 4/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 76 C 4/2024-58, povolil vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře celku 2524 m2, jehož součástí je budova č.p. XY rodinný dům, pozemku parc. č. XY, zahrada o výměře 1964 m2, pozemku parc. č. XY, orná půda, o výměře 3439 m2 a pozemku parc. č. XY, zahrada, o výměře 3924 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a obec XY, na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 C 290/2018-553, a nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 8. 1. 2024, č. j. V-7887/2023-206-10, a výrokem III. uložil účastníkovi zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
2. Přezkoumávaným rozhodnutím Katastrálního úřadu byl návrh na vklad zamítnut s odůvodněním, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který byl vkladovou listinou, kterým byly nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobkyně, není pro nynějšího účastníka závazný, neboť ten nabyl spoluvlastnický podíl příklepem s právní mocí ke dni 20. 4. 2022 originárním způsobem, zatímco rozsudek o vypořádání spoluvlastnictví nabyl právní moci dne 15. 6. 2022 (po zpětvzetí odvolání nynější žalobkyní), přičemž v prvostupňovém rozsudku o vypořádání spoluvlastnictví byl jako žalovaný uveden předchozí spoluvlastník, a nikoli nynější účastník.
3. Krajský soud v Praze založil své rozhodnutí na následujících skutečnostech. Dne 17. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a předchozího spoluvlastníka (P. M.). Dne 22. 3. 2022 se účastník stal vlastníkem podílu o velikosti ? na nemovitostech na základě příklepu uděleného v dražbě soudním exekutorem, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2022. Dne 21. 6. 2022 zemřel přechozí spoluvlastník (P. M.). Dne 20. 7. 2023 Okresní soud v Mělníku rozhodl po skončení pozůstalostního řízení po předchozím spoluvlastníkovi o procesním nástupnictví nynějšího účastníka (který nabyl podíl příklepem) namísto předchozího spoluvlastníka.
Dne 29. 9. 2023 vzala žalobkyně zpět odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpět. Dne 16. 10. 2023 Krajský soud v Praze jako soud odvolací z důvodu zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví proto nabyl právní moci ke dni 15. 6. 2022. Krajský soud v Praze na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že rozsudek je pro účastníka závazný, když účastník se stal novým vlastníkem podílu k nemovitostem namísto předchozího vlastníka, přičemž k této skutečnosti došlo až po vyhlášení rozsudku, proto v něm účastník ani jako žalovaný být uveden nemohl.
V rozsudku by nebyl uveden, ani kdyby žalobkyně odvolání nevzala zpět a odvolání bylo projednáno, neboť v případě potvrzení rozsudku by ke změně označení v rozsudku soudu I. stupně rovněž nedošlo. Účastník by sice byl uveden v rozhodnutí odvolacího soudu, avšak šlo by o potvrzení stavu soudního rozhodnutí ke dni vyhlášení rozsudku. To, že žalovaný není v rozsudku označen, nic nemění na skutečnosti, že předmětem řízení bylo zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem a jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně, a že účastník vstoupil do vlastnických práv k nemovitostem namísto žalovaného.
Účastník je právním nástupcem předchozího vlastníka bez ohledu na způsob nabytí vlastnického práva. Shodného názoru byl i Okresní soud v Mělníku v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který rozhodl o procesním nástupnictví účastníka namísto předchozího vlastníka usnesením ze dne 20. 7. 2023, když před tímto rozhodnutí zkoumá, zda nastalá skutečnost je schopná mít za následek přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Výrok rozsudku je závazný i pro právní nástupce účastníků řízení a nynější účastník právním nástupcem ve vztahu k nemovitostem je.
Zpětvzetí odvolání žalobkyní na závaznost rozsudku nemá vliv. Účastník musel rovněž o probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vědět, když tato skutečnost byla v katastru nemovitostí vyznačena. Měl si být vědom důsledků s tím spojených (ať již přijetí stavu řízení, nebo závaznost rozhodnutí pro něj jako právního nástupce). Není podstatný způsob nabytí vlastnictví, ani jak bylo o odvolání rozhodnuto, nic by na tom neměnilo, ani kdyby odvolání nebylo podáno vůbec.
4. K odvolání účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobkyni zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že řízení je skončeno pravomocným rozhodnutím ve věci samé, řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo skončeno 15. 6. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek okresního soudu v důsledku § 222 odst. 1 o. s. ř. Přestože účastník vydražil spoluvlastnický podíl před skončením řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dne 22.
3. 2022, nebylo s ním v uvedeném řízení jako s žalovaným jednáno (předchozímu spoluvlastníkovi byl také doručován rozsudek soudu I. stupně), takové rozhodnutí nemůže být závazné ve smysl § 159a odst. 1 o. s. ř. pro nynějšího účastníka. Skutečnost, že než bylo zastaveno odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalovaného, nemá na vkladové řízení vliv, protože vkladovou listinou je rozsudek soudu prvního stupně a nikoli procesní rozhodnutí o nástupnictví či o zastavení odvolacího řízení, které byly vydány po pravomocném skončení věci.
Žalobkyně, která byla pánem sporu, mohla seznat z výpisu katastru nemovitostí, že spoluvlastnický podíl předchozího spoluvlastníka je postižen několika exekucemi, a s největší pravděpodobností dojde k jeho vydražení. Žalobkyně mohla např. navrhnout přerušení řízení a poté postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., event. nebrat odvolání zpět, aby odvolací soud mohl rozhodnout ve věci samé s procesním nástupcem původně žalovaného; v takovém případě by bylo řízení pravomocně skončeno až doručením rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí by tak bylo závazné i pro nynějšího účastníka.
Dojde-li proto během nalézacího řízení k právnímu nástupnictví, v tomto případě dokonce k nabytí spoluvlastnického práva originárním způsobem a s právním nástupcem přesto není jednáno (ač žalovaný přestal být pasivně legitimován), nemůže být pro takového právního nástupce žalovaného rozsudek závazný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že účastník se stal vlastníkem spoluvlastnického podílu až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, proto s ním ani jako s žalovaným nemohlo být jednáno. Závaznost se podle ní týká hmotněprávních nástupců, podmínkou závaznosti není, aby se jednalo zároveň o procesního nástupce. Účastník se navíc stal procesním nástupcem. Po podání odvolání proti rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se dozvěděla, že se účastník stal spoluvlastníkem, podala návrh na jeho vstup do řízení, kterému bylo usnesením vyhověno. Dovolatelka rozsudek odvolacího soudu považuje za rozporný v otázce procesního nástupnictví s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 526/2003, z nějž cituje, že nabude-li právní moci usnesení, jímž soud povolil vstup účastníka do řízení namísto dosavadního účastníka, stává se toto usnesení součástí směnečného platebního rozkazu pokud jde o označení účastníků, aniž by bylo třeba směnečný platební rozkaz měnit, a že stejný stav nastává, vezme-li odvolatel zpět odvolání, aniž by to jakkoli bránilo uplatnění práv z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně osobě, jejíž vstup do řízení byl povolen odvolacím soudem před zpětvzetím odvolání. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se účastník stal účastníkem, se proto podle dovolatelky stalo součástí rozsudku, pokud jde o označení účastníků. Rozsudek se proto stal pro účastníka závazný. Katastrálnímu úřadu bylo předloženo i usnesení o procesním nástupnictví. Dovolatelka nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví, a pokud rozsudek není závazný pro účastníka, jak tvrdí odvolací soud, potom by nejspíš měla podat novou žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vyjadřuje však přesvědčení, že taková žaloba by byla zamítnuta pro překážku věci rozsouzené. Účastník je totiž právním nástupcem předchozího spoluvlastníka. Na okraj dovolatelka poznamenává, že skutečnost, že na majetek předchozího spoluvlastníka byly vedeny exekuce, nemůže být důvodem pro přerušení řízení, a že návrh na přerušení řízení z důvodu, že někdy v budoucnu možná dojde k vydražení spoluvlastnického podílu, by byl zamítnut. Naopak účastník si musel být vědom probíhajícího řízení o zrušení spoluvlastnictví. Dovolatelka pro jistotu též formuluje otázky dosud neřešené, zda v případě, kdy během nalézacího řízení dojde ve vztahu k žalovanému k právnímu nástupnictví a není s ním v řízení jednáno, je pro něj jako právního nástupce takový rozsudek závazný, a zda v případě, že po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a po podání odvolání, nabude právní moci usnesení, kterým se povoluje vstup účastníka do řízení namísto dosavadního účastníka, se stává takové usnesení součástí rozsudku, a to i v případě, kdy bylo odvolání vzato zpět. Případně zda je vkladovou listinou rozsudek včetně usnesení o procesním nástupnictví.
6. Účastník se k podanému dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda se usnesení odvolacího soudu, kterým se zastavuje odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, stává při procesním nástupnictví co do označení účastníků součástí rozsudku soudu prvního stupně. Protože se odvolací soud při řešení této právní otázka odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. IV. Důvodnost dovolání
11. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), striktně vázán důvody v dovolání vymezenými (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
12. Podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále též jen „katastrální zákon“), pokud je vkladová listina veřejnou listinou, katastrální úřad zkoumá, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; odstavec 1 písm. g) se použije obdobně.
13. Podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona, jde-li o rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle odstavce 2 písm. a) a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.
14. Podle ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
15. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
16. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
17. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o.s.ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o.s.ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.
18. Dne 17. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a předchozího spoluvlastníka. Dne 22. 3. 2022 byl účastníkovi udělen příklep k předmětným spoluvlastnickým podílům. Příklep nabyl právní moci dne 20. 4. 2022. Dne 20. 7. 2023 Okresní soud v Mělníku rozhodl podle § 107a o. s. ř., že v řízení bude pokračováno s nynějším účastníkem. Dne 15. 6. 2022 nabyl právní moci rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví po zpětvzetí odvolání žalobkyní v důsledku fikce zpětnosti nabytí právní moci podle § 222 odst. 1 o. s. ř.
19. Z uvedeného je zřejmé, že s nynějším účastníkem před vyhlášením prvostupňového rozsudku být jednáno nemohlo, když spoluvlastnické podíly vydražil až později. S nynějším účastníkem naopak v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako s účastníkem bylo jednáno, když po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že v řízení bude namísto s původním žalovaným pokračováno s nynějším účastníkem. Nynější účastník se proto stal účastníkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, což se přirozeně projeví také v tom, že je jako účastník označen v usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací řízení (pro zpětvzetí odvolání) skončilo. Jestliže je nynější účastník v rozhodnutí, kterým se řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví končí, označen jako účastník řízení, potom je pro něj takové rozhodnutí včetně předcházejícího prvostupňového rozsudku závazné, resp. vůči tomuto účastníkovi nastávají účinky právní moci. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 29 Odo 526/2003, vysvětlil, že „Nabude-li právní moci usnesení, jímž soud povolil vstup účastníka do řízení namísto dosavadního účastníka, stává se toto usnesení součástí směnečného platebního rozkazu pokud jde o označení účastníků, aniž by bylo třeba směnečný platební rozkaz měnit.“, a že „Stejný stav totiž nastává, vezme-li odvolatel zpět odvolání, aniž by to jakkoli bránilo uplatnění práv z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně osobě, jejíž vstup do řízení byl povolen odvolacím soudem před zpětvzetím odvolání“. Dojde-li proto po vyhlášení prvostupňového rozsudku k procesnímu nástupnictví, potom se označení účastníka v usnesení o procesním nástupnictví stává součástí prvostupňového rozsudku.
20. Nemá žádný význam skutečnost akcentovaná odvolacím soudem, že v důsledku zpětvzetí odvolání nastává fikce zpětnosti (§ 221 odst. 1 o. s. ř.) nabytí právní moci prvostupňového rozsudku, jako kdyby odvolání podáno nebylo, a že proto rozhodnutí o procesním nástupnictví a o zastavení odvolacího řízení nabyla právní moci formálně později, než prvostupňový rozsudek.
21. Již soud prvního stupně vyložil, že pokud by nedošlo ke zpětvzetí odvolání a rozhodnutí by bylo potvrzeno, označení účastníků v záhlaví prvostupňovém rozsudku by se také neměnilo. Není rozhodné, zda bylo odvolání věcně projednáno a odvolací řízení bylo skončeno rozsudkem, nebo zda bylo odvolací řízení skončeno procesně usnesením, neboť výrok usnesení, kterým se odvolací řízení končí, příp. usnesení o procesním nástupnictví, je v rozsahu, v jakém je závazný pro účastníky, závazný též pro všechny orgány, obdobně jako výrok rozsudku (srov. § 167 odst. 2 o. s. ř.).
22. Pokud je nynější účastník v konečném rozhodnutí odvolacího soudu označen jako účastník řízení, je pro něj výrok takového rozhodnutí závazný, včetně výroku prvostupňového rozsudku, stejně jako je závazný též pro všechny orgány na základě § 159a odst. 3 o. s. ř. Výsledek řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je proto pro nynějšího účastníka procesně závazný. Tato skutečnost je v projednávané věci rozhodná pro katastrální úřad, neboť ten zkoumá, zda je rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (§ 17 odst. 4 katastrálního zákona).
Případné námitky, zda byl nynější účastník z důvodu nabytí spoluvlastnických podílů příklepem skutečně právním nástupcem původně žalovaného, nejsou pro vkladové řízení relevantní, neboť v něm nelze přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí soudu, které je vkladovou listinou. Pro katastrální úřad je proto rozhodující, koho odvolací soud v návaznosti na usnesení o procesním nástupnictví označil za účastníka řízení v rozhodnutí, kterým se odvolací řízení skončilo. Věcnou správnost rozhodnutí soudu, které je vkladovou listinou, ani usnesení o procesním nástupnictví, které se co do označení účastníků stává součástí prvostupňového rozsudku, nemůže přezkoumávat ani soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu, neboť věc posuzuje z hlediska těch hmotněprávní kritérií, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán.
V důsledku rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. se nynější účastník stal procesním nástupcem původního žalovaného, a v řízení s ním proto bylo nadále jednáno jako s účastníkem řízení až do skončení odvolacího řízení. Měl-li snad účastník za to, že není právním nástupcem původního žalovaného, měl se bránit opravnými prostředky proti rozhodnutí o procesním nástupnictví v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Na tom ničeho nemění, že žalobkyně vzala posléze odvolání zpět.
23. Není přitom pro závaznost výroků rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z hlediska časové souslednosti s následným rozhodnutím o procesním nástupnictví významné, že nynější žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví napadla odvoláním jen výrok o výši náhrady za spoluvlastnický podíl, neboť jak vyložil Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. III. ÚS 687/04, „předmět řízení, jímž je jak zrušení tak i vypořádání podílového spoluvlastnictví, nemůže být v nalézacím, jakož i v odvolacím řízení, dělitelný, a to ani v tom smyslu, že by byla oddělitelná část výroku vyslovujícího zrušení podílového spoluvlastnictví od části vyslovující, který ze zákonem stanovených způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví soud zvolil a jak vypořádání upravil. Celý výrok ve věci samé je vždy jedním ze způsobů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a rozhodnutí ve věci, byť se skládalo z několika částí, není rozhodnutím o několika právech se samostatným skutkovým základem. Jednotlivé části výroku nelze v těchto případech oddělovat, soud musí mít možnost posoudit celou věc komplexně tak, aby soudní rozhodnutí odpovídalo úpravě hmotného práva a respektovalo ochranu vlastnických práv garantovaných článkem 11 Listiny základních práv a svobod.“ Obdobně potom Ústavní soud v nálezu ze dne ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 315/05, konstatoval, že „z povahy řízení o návrhu na zrušení podílového spoluvlastnictví vyplývá, že předmět řízení není v odvolacím řízení dělitelný. Rozhodnutí odvolacího soudu se vztahuje vždy na celý výrok ve věci a žádná jeho část nenabývá odděleně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Proto odvolací soud musí z podnětu podaného odvolání přezkoumat vždy celý výrok ve věci.“ K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3294/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 629/2004.
24. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
25. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu