USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po M. B., zemřelé dne XY, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 D 693/2014, o dovolání Oblastního stavebního bytového družstva Děčín, IČO 00212504, se sídlem v Děčíně, Jeronýmova č. 425/15, zastoupeného Mgr. Šárkou Anežkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 1327/45, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 84 Co 234/2023-119, takto:
I. Dovolání Oblastního stavebního bytového družstva Děčín se odmítá. II. Oblastní stavební bytové družstvo Děčín nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání Oblastního stavebního bytového družstva Děčín proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 84 Co 234/2023-119, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), že v projednávaném případě majetek, pro který bylo navrhováno zahájení dodatečného projednání dědictví (pozn. pozůstalosti), byl již předmětem rozhodování dědického (pozn. pozůstalostního) soudu, bylo-li usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.
1. 2022, č. j. 46 D 693/2014-65, rozhodnuto, že se předmětný družstevní podíl vydává vypravitelce pohřbu paní J. H., a tedy „se nejedná o majetek nově se objevivší po právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o pozůstalosti“, čímž „nejsou splněny podmínky pro zahájení dodatečného projednání pozůstalosti ve věci zůstavitelky M. B.“, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4290/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77, ročník 2015, ve kterém byl vyjádřen právní názor, že předmětem tzv. dodatečného projednání dědictví (ve smyslu ustanovení § 175x zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013, dále jen „OSŘ“) nemůže být majetek zůstavitele, který již byl projednán v původním (dřívějším) dědickém řízení, a že dodatečné projednání dědictví neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě „chyb“ původního dědického řízení a nelze v něm proto měnit „pravomocné výsledky“ původního dědického řízení; dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 839/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6.
2016, sp. zn. 21 Cdo 3642/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1957/2021], jakož i právní literaturou (srov. např. Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, str. 677), a není důvod, aby rozhodná právní otázka „dodatečně“ najevo vyšlého majetku byla (i v poměrech nové právní úpravy dodatečného projednání pozůstalosti) posouzena jinak.
2. Podstatou dovolání Oblastního stavebního bytového družstva Děčín je především nesouhlas se stanovením ceny předmětného družstevního podílu ke dni smrti zůstavitelky a k jím dovozovanému nesprávnému postupu pozůstalostního soudu stran ocenění majetku zůstavitelky nezbývá dovolacímu soudu než uvést, že dovolatel nebere náležitě v úvahu, že těmito námitkami nezpochybňuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v projednávané věci, tj. že se nejedná o nově objevivší majetek, ale vytýká jimi nesprávné skutkové zjištění stran hodnoty předmětného družstevního podílu učiněného v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce, jež bylo usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.
1. 2022, č. j. 46 D 693/2014-65, zastaveno a majetek zůstavitelky nepatrné hodnoty (včetně družstevního podílu v družstvu Oblastní stavební bytové družstvo Děčín) byl vydán J. H. jako vypravitelce pohřbu, a tedy že svými námitkami brojí právě proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 46 D 693/2014-65, proti němuž však nejsou opravné prostředky přípustné. Nelze tak přehlédnout, že se dovolatel podaným návrhem na dodatečné projednání pozůstalosti po zůstavitelce a opravnými prostředky v rámci tohoto (dodatečného) řízení domáhá nápravy jím dovozovaných chyb stran ocenění předmětného družstevního podílu učiněného v rámci původního řízení o pozůstalosti po zůstavitelce M.
B., které však nejsou (v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu) způsobilým předpokladem pro dodatečné projednání pozůstalosti.
3. Nadto poukazuje-li sám dovolatel výslovně též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3264/2009, nevzal náležitě v potaz, že toto rozhodnutí nejenže spojuje dodatečné projednání dědictví [pozn. nyní dodatečné projednání pozůstalosti] (v souladu s výše označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu) s majetkem zůstavitele, který není jen nepatrný, který se objeví po pravomocném zastavení dědického řízení [pozn. nyní řízení o pozůstalosti] až následně, ale že z tohoto rozhodnutí také vyplývá, že bylo-li (původní) dědické řízení [pozn. nyní pozůstalostní řízení] zastaveno podle ustanovení § 175h odst. 1 OSŘ [pozn. nyní § 153 z. ř. s.] nebo podle ustanovení § 175h odst. 2 OSŘ [pozn. nyní obdobně § 154 odst. 1 z. ř. s.], je k návrhu na dodatečné projednání dědictví [pozn. nyní k návrhu na dodatečné projednání pozůstalosti] legitimován ten, kdo o sobě tvrdí, že je dědicem zůstavitele, popřípadě stát, tvrdí-li, že mu má připadnout dědictví podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 [pozn. nyní podle ustanovení § 1634 o. z.]; to platí i tehdy, byl-li ten, kdo o sobě tvrdí, že je dědicem zůstavitele, zůstavitelem vyděděn. Již s odkazem na toto rozhodnutí dovolacího soudu proto muselo být dovolateli naprosto zřejmé, že jestliže o sobě ani netvrdí, že je dědicem zůstavitelky, nemohl být ani legitimován k podání návrhu na zahájení dodatečného projednání pozůstalosti po zůstavitelce, a tedy jím předkládané námitky týkající se řízení o pozůstalosti po zůstavitelce jsou v projednávaném případě pro rozhodování soudů bezpředmětné.
4. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) z výše uvedených důvodů dovolání Oblastního stavebního bytového družstva Děčín proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 84 Co 234/2023-119, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 4. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu