24 Cdo 789/2024-122 24 Cdo 791/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 197/2021, o dovolání P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 20 Co 241/2022-64, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2023, č. j. 20 Co 96/2023-86, takto:
I. Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2022, č. j. 20 Co 241/2022-64, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2023, č. j. 20 Co 96/2023-86, se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nerozhoduje; ve výroku III. jej změnil tak, se o náhradě nákladů odvolacího řízení nerozhoduje, a ve výroku II. jej potvrdil. Soud prvního stupně ve shora citovaném usnesení určil, že návrh P. R. na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 6. 2022, č. j. 5 C 197/2021-45, se zamítá (výrok I.), že odvolání P. R. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 6. 2022, č. j. 5 C 197/2021-45, se odmítá (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
2. Krajský soud dále usnesením ze dne 17. 4. 2023, č. j. 20 Co 96/2023-86, odmítl odvolání P. R. proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 C 197/2021-79, kterým soud prvního stupně vyzval žalobce k doplnění podání ze dne 12. 12. 2022.
3. Proti těmto rozhodnutím odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
4. Nejvyšší soud obě dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
5. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.1. 2. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř., dovolání přípustné. 3. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. 4. Právě o případy upravené v § 229 odst. 4 o. s. ř. jde v posuzované věci. Potvrdil-li odvolací soud napadeným usnesením ze dne 26. 9. 2022, č. j. 20 Co 241/2022-64 usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost, není v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné. Rovněž usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2023, č. j. 20 Co 96/2023-86, jímž odvolací soud odmítl odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle § 229 odst. 4 o. s. ř. jej může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 29 NSČR 35/2013, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 62, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3340/2023). 5. Odmítnutí objektivně nepřípustného dovolání není na překážku skutečnost, že dosud nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Stejně je tomu i ve vztahu k dosud nerozhodnuté žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dle § 241b odst. 2 o. s. ř. má odmítnutí dovolání dle § 238 o. s. ř. před odstraňováním nedostatku povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř. přednost. 6. Na soudu prvního stupně nyní je, aby v souladu s § 3 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). 7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 8. Žalobce v dovolání vznesl žádost podle § 243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 4. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu