25 Cdo 1117/2008
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci
žalobců a) I. K., a b) K. K, obou zastoupených JUDr. Janem Součkem, advokátem
se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti žalovanému J. V., za účasti
České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího
účastníka na straně žalovaného, o 109.010,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 214/2006, o dovolání žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu
2007, č. j. 5 Co 2399/2007-134, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2007, č.
j. 5 Co 2399/2007-134, a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10. 8.
2007, č. j. 2 C 214/2006-109, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Prachaticích k dalšímu řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel
ze zjištění, že žalovaný je provozovatelem autokempu ATC Olšina Černá v
Pošumaví, jehož pozemky spolu s veškerým zařízením má pronajaté od obce Černá v
Pošumaví. Žalobci se dne 12. 8. 2004 v kempu ubytovali a své uzavřené obytné
vozidlo typu karavan VW Westfalia umístili podle svého výběru v neoploceném
areálu kempu u elektrické přípojky. Vozidlo bylo v noci na 13. 8. 2004
poškozeno částí kmenu olše spadlé v důsledku náporu větru při bouři, a žalobcům
tak vznikla škoda ve výši žalobou uplatněné částky. Soud prvního stupně
neshledal nárok žalobců na náhradu škody důvodným. Dospěl k závěru, že žalovaný
sice uzavřel se žalobci smlouvu o ubytování podle § 754 obč. zák. (žalobci
zaplatili poplatek za umístění malého stanu a obytného auta, v němž spali,
včetně poplatku za připojení k elektrické síti), měli však své věci v
bezprostřední dispozici, a proto nešlo o věci odložené v souvislosti s využitím
služeb nabízených žalovaným ve smyslu § 433 odst. 2 obč. zák. Soud nepovažoval
autokemp za hlídané parkoviště ani za jiný podnik podobného druhu podle § 435
obč. zák., neboť žalovaný zákazníkům nabízel pouze umístění vozidla a stanu v
prostoru kempu, nikoliv službu spočívající v zabezpečení vozidla před ztrátou
či poškozením; není proto dána jeho objektivní odpovědnost podle § 433 ani §
435 obč. zák. Žalovaný konečně neporušil žádnou právní povinnost ve smyslu
obecné odpovědnosti podle § 420 obč. zák., včetně povinnosti předcházet škodám
(§ 415 obč. zák.), protože ve spolupráci s vlastníkem pozemků pravidelně
kontroloval stav porostů a činil opatření proti jejich pádu (odstraňoval
narušené stromy, prořezával větve, apod.), přičemž jejich pádu vlivem mimořádně
silného poryvu větru nemohl předejít.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 11.
2007, č. j. 5 Co 2399/2007-134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění
okresního soudu a ztotožnil se i s jeho závěrem, že žalovaný za škodu
neodpovídá. Odvolací soud vyložil ustanovení § 433 odst. 1 obč. zák. tak, že
objektivní odpovědnost provozovatele je spojena jen se škodou na věcech
vnesených zvenčí do uzavřeného ubytovacího zařízení (viz rozsudek Nejvyššího
soudu sp. zn. 25 Cdo 99/97), jímž předmětný autokemp nebyl ani při svém
vybavení elektrickými přípojkami sloužícími k připojení zaparkovaných obytných
vozů. Žalovaným poskytovaná možnost dodávky elektrického proudu do obytných
vozidel zároveň není kvalifikovanou činností srovnatelnou se střežením vozidel
(§ 435 obč. zák.). Takto v kempu umístěné vozidlo nebylo odloženou věcí (§ 433
odst. 2 obč. zák.) proto, že žalobci měli od něj klíče, neztratili ho z
bezprostřední dispozice a měli možnost ho opatrovat či přeparkovat na
bezpečnější místo. Škodu způsobenou pádem stromu na vozidlo nelze považovat za
škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák., neboť poskytování
místa k ubytování a zaparkování motorového vozidla v autokempu nemá charakter
provozní činnosti a stromoví v areálu není věcí použitou při takové činnosti.
Kromě toho žalovaný prokázal ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. příčinu zlomení
stromu, a to mimořádně silný nápor větru spolu s narušením pevnosti dřeva. I v
otázce obecné odpovědnosti žalovaného za škodu (§ 420 obč. zák.) odvolací soud
sdílel závěry soudu prvního stupně, že žalovaný neporušil právní povinnost, k
nimž doplnil, že z žádného právního předpisu nevyplývala žalovanému povinnost
nad rámec běžné péče provádět kontrolu a údržbu porostů pomocí kvalifikovaného
dendrologa či zahradníka.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňují podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Namítají, že není důvodu, aby se objektivní
odpovědnost poskytovatelů služeb za odložené věci podle § 433 obč. zák.
nevztahovala na obytné automobily zaparkované v autokempu, který musí být
považován za provozovnu podniku specializovaného na služby automobilistům.
Parkování automobilů je přitom nezbytnou podmínkou provozu autokempu (na rozdíl
od hotelu), jehož pojmovým znakem je i poskytování dalších služeb, např.
napojení obytných automobilů a přívěsů na rozvody elektřiny apod.; bez ohledu
na míru uzavřenosti kempu vůči okolí jde o podnikatelskou provozovnu podle
živnostenského zákona. Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu závěr, že měli
vozidlo v dispozici, neboť nešlo o dispozici bezprostřední, umožňující
nepřetržitý přímý kontakt či dohled (viz R 7/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Poukazují na obvyklou praxi, kdy majitelé obytných vozů vybavených
ledničkou a kuchyňkou pro přípravu jídel využívají pro „lepší prostorové
pohodlí“ možnost spaní v chatkách či stanech, a z toho, že obytné vozy jsou
vázány na místa napojení elektřiny, vody či plynu, dovozují odpovědnost
žalovaného podle § 435 obč. zák. Pro tento závěr podle dovolatelů svědčí i
okolnost, že neplatili žalovanému úhradu za místo, nýbrž úhradu služeb podle
počtu osob rodiny, přičemž v ceně bývá zahrnuto i užívání společně nabízených
služeb (WC a umývárny). Odpovědnost žalovaného za škodu je dána i podle § 420a
obč. zák., upravujícího náhradu škody z provozní činnosti; stromy jsou obvyklou
součástí kempů, plní i funkci zastínění či upevnění stanů, proto jejich využití
k tomuto účelu patří k činnosti provozovatele kempu, který musí odpovídat za
škodu jimi způsobenou. Žalovaný přitom existenci liberačního důvodu podle §
420a odst. 3 obč. zák. netvrdil ani neprokázal. Dovolatelé konečně dovozují
odpovědnost žalovaného i podle § 420 obč. zák. a nesouhlasí se závěrem, že
žalovaný jako laik nemohl rozpoznat poškození kmene olše hrozící pádem. Je
totiž věcí každého podnikatele, aby zajistil odbornou prohlídku porostů a aby
tak zajistil bezpečnost hostů ve své provozovně. V opačném případě porušuje
prevenční povinnost ukládanou mu ustanovením § 415 obč. zák. Odvolacímu soudu
dovolatelé vytýkají rovněž nerespektování procesního postavení účastníků a
rozložení důkazního břemene v otázce vyvinění, které je povinen prokazovat
žalovaný. Z provedených důkazů přitom nevyplynulo, že by v inkriminovanou noc
dosáhla síla větru takové hodnoty, aby ji bylo možno považovat za vyšší moc.
Pak ovšem žalovaný neprokázal důvody, pro které by se mohl odpovědnosti
zprostit. Navrhují proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc
byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.),
dovodil, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro
řešení otázky odpovědnosti provozovatele autokempu za škodu vzniklou pádem
stromu na zde zaparkovaný obytný vůz, která na obdobném skutkovém základě dosud
nebyla dovolacím soudem řešena. Postupoval přitom vzhledem k datu vydání
napadeného rozhodnutí podle dosavadních právních předpisů (t. j. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl.
II zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dospěl k
závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které
dovolatelé uplatnili jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že soud na
správně zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil. Naplnění tohoto dovolacího
důvodu spatřuje dovolací soud ve výkladu ustanovení § 420a obč. zák.
V daném případě vyšel odvolací soud ze skutkového zjištění [skutkový stav
vzhledem k přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepodléhá
dovolacímu přezkumu], že žalobcům vznikla škoda v důsledku větrem spadlého
stromu na jejich obytné vozidlo, s nímž parkovali v autokempu uzpůsobeném k
zásobení vozidel sloužících zde k bydlení a noclehu elektrickým proudem z
přípojek. Žalovaný byl v době vzniku škody provozovatelem autokempu situovaného
v přírodním areálu (z větší části neoploceného), v němž zájemcům za úplatu
umožňoval dočasné umístění jejich vlastního stanu či obytného vozidla
(karavanu) za účelem pobytu nebo alespoň noclehu.
Za situace, kdy byla v řízení zjištěna odpovídající péče žalovaného
(pronajímatele areálu) o porosty, které mohly svým pádem ohrozit hodnoty
nacházející se v prostoru jím provozovaného autokempu, není možné mu vytýkat
zanedbání (nevykonávání) náležité péče a dohledu nad majetkem, který spravoval,
neboť jeho prevenční povinnost nelze vykládat jako jakousi absolutní povinnost
počínat si tak, aby v každém okamžiku vyloučil možnost pádu stromu v
nepříznivém počasí. Takový požadavek by se rovnal objektivní odpovědnosti za
škodu způsobenou stavem porostů, kterou však z povinnosti tzv. generální
prevence dovodit nelze. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že s ohledem
na opatření učiněná žalovaným nelze za zanedbání jeho prevenční povinnosti
považovat okolnost, že neprováděl kontrolu stavu porostů, jejichž nebyl
vlastníkem, prostřednictvím hloubkových kvalifikovaných metod, a že žalovaný
neporušil právní povinnost vyplývající z § 415 obč. zák.; jeho odpovědnost za
škodu podle § 420 obč. zák. tak není založena.
Odvolací soud důvodně zvažoval odpovědnost žalovaného i podle dalších
ustanovení občanského zákoníku (§ 433 a § 435 obč. zák.). Provozování autokempu
jako prostoru pro umístění vlastního stanu či karavanu zákazníka za účelem
přenocování lze zpravidla považovat za činnost, s níž je obvykle spojeno i
odkládání věcí v prostoru tábořiště (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 29. 4. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1915/2002, publikovaný pod C 2590 v Souboru
civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck), tedy za určitých okolností i věcí, které
k ubytování slouží, tj. právě obytné vozy, přívěsy a stany.
Vzhledem k tomu, že žalobci v okamžiku škodné události nebyli zbaveni dispozice
s obytným vozem [správnost tohoto skutkového zjištění, z nějž odvolací soud
vyšel, není vzhledem k přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. předmětem dovolacího přezkumu], a ten tak pro jejich faktickou
přítomnost u něj nebyl ve smyslu § 433 odst. 2 obč. zák. věcí odloženou,
odvolací soud správně vyloučil odpovědnost žalovaného podle tohoto ustanovení.
Vzhledem k tomu, že k samotnému ubytování sloužila vlastní vozidla zákazníků,
nelze tato pojízdná ubytovací zařízení považovat za věci vnesené do prostor
sloužících k ubytování ve smyslu § 433 odst. 1 obč. zák. a za situace, kdy
nebylo prokázáno, že se žalovaný za poskytnutou úplatu zavázal v kempu umístěné
vozidlo střežit, nelze jej považovat za provozovatele garáže či jiného
obdobného podniku, s nímž by byla spojena jeho objektivní odpovědnost za škodu
podle § 435 obč. zák.
Naplnění dovolacího důvodu spatřuje dovolací soud ve výkladu ustanovení § 420a
obč. zák.
Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému
provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena
provozní činností, je-li způsobena : a) činností, která má provozní povahu,
nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě
biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním
prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně
ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení
odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že
škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo
vlastním jednáním poškozeného.
Zákon definici provozní činnosti nepodává a její obsah je proto vykládán jako
činnost související s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní),
kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí ve formě tzv. provozu, tedy
zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, někdy s
využitím různých technologií či postupů, včetně věcí, jimiž je místo činnosti
(provozovna) vybaveno. Na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle § 420a
odst. 1 písm. b) obč. zák. nemusí jít u provozní činnosti podle písmena a) o
věci či technologie potencionálně nebezpečné, které pro svůj charakter a
možnost selhání při jejich ovládání představují zdroj nebezpečí pro okolí.
Proto lze za provozní činnost považovat i provozování autokempu, jestliže je
pravidelnou výdělečnou činností, která je spojena s nabízením (a organizací)
různých druhů služeb (ubytování, parkování vozidel, napájení obytných vozů
energií, apod.) v areálu k tomu vyhrazeného tábořiště, a to za pomoci zařízení
a věcí, které jsou jeho součástí.
Zákon neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti
spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení či vybavení provozovny, v
níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Nemusí jít o věci, které
poskytovatel aktivně využívá, použití věci při provozní činnosti však musí
vyplývat z toho, že je věc do procesu poskytování služby určitým způsobem
zapojena.
V posuzovaném případě vznikla škoda pádem stromu na vozidlo zaparkované žalobci
v areálu autokempu, který provozoval žalovaný. Není pochyb o tom, že předmětný
strom byl součástí pozemku (§ 2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.), který si
žalovaný za účelem provozování autokempu pronajímal, tvořil tedy (právně i
fakticky) součást areálu a představoval (vedle řady jiných zařízení a věcí)
vybavení autokempu, v němž žalovaný poskytoval nabízené služby; proto je třeba
i takový strom považovat za věc sloužící k provozování předmětného autokempu,
tedy za věc použitou při této provozní činnosti ve smyslu ustanovení § 420a
odst. 1 písm. a) obč. zák. Jestliže škoda na vozidle byla způsobena pádem
stromu při poryvu větru, nešlo sice o důsledek provozní činnost samotné, avšak
protože škoda byla vyvolána věcí použitou při provozní činnosti, pak bez ohledu
na to, jak k ní konkrétně došlo, je naplněna podmínka zvlášť kvalifikované
události jakožto podmínky odpovědnosti podle § 420a odst. 1 písm. a) in fine
obč. zák. Okolnost, že škodu vyvolávajícím činitelem mohl být silný vítr, má
význam z hlediska aplikace ustanovení § 420a odst. 3 obč. zák., které obsahuje
tzv. liberační důvody.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu
zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se
vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto
rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2
věta za středníkem, odst. 3 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně v
dalším řízení posoudí odpovědnost žalovaného za škodu podle § 420a odst. 1
písm. a) obč. zák. a bude se zabývat určením výše vzniklé škody, jestliže
nedovodí, že došlo k naplnění liberačního důvodu podle § 420a odst. 3 obč. zák.
V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu