25 Cdo 1134/2023-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: T. K., zastoupená Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalované: UNIQA pojišťovna, a. s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, zastoupená JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, o 230 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 42/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2022, č. j. 53 Co 28/2020-208, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se po žalované původně domáhala zaplacení doplatku bolestného ve výši 99 256 Kč, nákladů spojených s uplatněním nároku ve výši 43 920 Kč a náhrady další nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1. 3. 2014, kterou zavinila J. K. (která byla pojištěná pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u žalované) a při které žalobkyně utrpěla vážná zranění, vyžadující dlouhodobé léčení.
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací (po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, č. j. 25 Cdo 2076/2020-198, kterým byl částečně zrušen jeho předchozí rozsudek), změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 11. 2019, č. j. 6 C 42/2017-160, ve výroku I ohledně částky 230 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 5. 2015 do zaplacení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 80 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a že žaloba se ohledně částky 150 000 Kč a úroku z prodlení z částky 230 000 Kč od 16. 5. 2015 do zaplacení zamítá (výrok I), rozhodl o náhradě nákladu řízení před soudy všech stupňů (výrok II) a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV ohledně náhrady nákladů státu (výrok III).
3. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu ve výroku I v části, v níž byla zamítnuta její žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od 15. 6. 2015 do zaplacení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu podaného dovolání a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. Podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
6. Podle § 238 odst. 2 o. s. ř. u opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda rozhodnutí obsahující dovoláním napadený výrok bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný součet všech opětujících se plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek výše ročního plnění.
7. V projednávané věci samotný úrok z prodlení, který dovolatelka požaduje za dobu „do zaplacení“, představuje peněžité plnění na dobu neurčitou. Pro závěr o přípustnosti podaného dovolání pouze ve vztahu k tomuto dovoláním dotčenému nároku je tedy rozhodný pětinásobek výše ročního plnění. Ten při sazbě 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč odpovídá částce 32 200 Kč, tedy částce, která finanční limit stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřekračuje. Ohledně tohoto nároku pak nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah.
8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, náklady žalované spojené s podáním vyjádření, které je velmi stručné a jehož argumentace je ve vztahu k výsledku řízení nepodstatná, nelze považovat za účelně vynaložený náklad k uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu