Ve vyjádření k dovolání se žalovaná zcela ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu, že vznik škody na straně žalobce nelze dovodit, neboť likvidace investiční společnosti do okamžiku vyhlášení rozhodnutí soudu neskončila, a jelikož je žalobce držitelem podílových listů, škoda mu může vzniknout až po skončení likvidace, pokud v rámci ní nebude jeho nárok uspokojen. Odvolací soud v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu zkoumal otázku vzniku škody, žádného procesního pochybení se nedopustil a jestliže dospěl k závěru o neexistenci škody na straně žalobce, nemusel již zkoumat další předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze závěru, že žaloba na náhradu škody spočívající ve snížení hodnoty podílových listů je předčasná, neboť v době rozhodování soudu ještě nevznikla škoda, jejíž náhrady se žalobce jako podílník podílových fondů po státu domáhá z důvodu, že stát nezamezil neoprávněnému převodu peněz z fondů tím, že nepodal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu, ač tak měl podle zákona č. 61/1996 Sb. učinit.
Vznik škody na straně poškozeného je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle hmotného práva a na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Aby byl splněn uvedený zákonný předpoklad, musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. I pro rozhodování soudu o nároku na náhradu škody platí totiž ustanovení § 154 o.s.ř., které stanoví, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že rozhodující je skutkový stav věci, jaký je v době, kdy soud vyhlašuje své rozhodnutí, a nikoliv stav, který s větší či menší pravděpodobností v nejbližší době nastane. Neexistuje-li škoda v době rozhodování soudu o uplatněném nároku na její náhradu, byl nárok uplatněn předčasně, což má za následek zamítnutí žaloby, tzv. „pro tentokrát“, aniž by bylo třeba zabývat se splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 25 Cdo 953/2003, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1536/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR pod C 2288 a C 2822).
Odvolací soud při zkoumání podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem při prověřování neobvyklého obchodu ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1, 5 a § 6 zákona č. 61/1996 Sb. respektoval pokyn dovolacího soudu, aby v dalším řízení zhodnotil, zda byly splněny další zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tj. zejména vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. Dovodil-li odvolací soud v nyní přezkoumávaném rozhodnutí, že za situace, kdy žalobce je stále držitelem podílových listů a probíhá likvidace investiční společnosti, může mu škoda (spočívající v poklesu majetkové hodnoty podílových listů v důsledku neoprávněného převodu peněz z fondů, kterému stát nezabránil) vzniknout teprve při skončení likvidace, je tento závěr správný a za této situace je správný i jeho závěr, že z tohoto důvodu nebyl v době vydání napadeného rozhodnutí splněn základní předpoklad pro založení odpovědnosti státu za škodu, a že tudíž je žaloba předčasná. Uvedená otázka na obdobném skutkovém základě již byla řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003, publikovaném pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007, na nějž ostatně odvolací soud v napadeném rozhodnutí přiléhavě odkazuje a ve kterém Nejvyšší soud vyložil, že škoda, spočívající v tom, že nároky plynoucí podílníkům fondu z podílového listu nebyly v důsledku špatného hospodaření s majetkem v podílovém fondu plně uspokojeny, může v případě probíhající likvidace investiční společnosti vzniknout podílníkům až při skončení likvidace, neboť majetková újma jim vzniká teprve tehdy, není-li jejich nárok jako spolumajitelů majetku v podílovém fondu, který investiční společnost spravuje, uspokojen v rámci likvidace, popř. konkursu; právě při výkonu své působnosti je totiž likvidátor povinen plnit závazky likvidované společnosti vůči jejím věřitelům a je-li společnost předlužena, podá návrh na prohlášení konkursu (§ 72 obch. zák.); věřiteli společnosti jsou přitom v rámci likvidace i podílníci podílového fondu, který spravuje.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a odpovídající ustálené soudní praxi Nejvyššího soudu, který proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2, věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem, krácená o polovinu (§ 3 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po 1. 9. 2006). Sazba odměny za úkon představuje částku 22.420,- Kč, po krácení 11.210,- Kč, plus 300,- Kč paušál a 19 % DPH, celkově 13.696,90 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2009
JUDr. Petr Vojtek , v. r.
předseda senátu