25 Cdo 1278/2024-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobce: T. T., proti žalované: EMPRESA MEDIA, a. s., IČO 26418011, se sídlem Mikuleckého 1309/4, Praha 4, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 66/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 29 Co 96/2024-113, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 27. 3. 2024, č. j. 29 Co 96/2024-113, potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2024, č. j. 30 C 66/2023-91, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení o dovolání žalobce ve věci ochrany osobnosti. Dovodil, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud z důvodu absence povinného zastoupení advokátem a nezaplacení soudního poplatku dovolací řízení zastavil, neboť předtím u žalobce nebyly opakovaně shledány podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žalobce v dovolání proti usnesení odvolacího soudu namítá, že byl úspěšný v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 a Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 17 C 19/2022 a 10 C 15/2022, týkajících se též nároku na ochranu osobnosti. Vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil jeho majetkovou situaci ani nepožádal věznici o vyjádření, proč není žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen. Navrhl, aby byla „věc předána k rozhodnutí dovolacímu soudu“ a žalobci byl ustanoven právní zástupce Mgr.
Jan Pokorný. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), není však podle § 237 o. s. ř. přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, podle níž je smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožnit dodatečné splnění poplatkové povinnosti účastníku, který je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv řešit situaci, kdy účastník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a přitom o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle § 138 odst. 1 o.
s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017; ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 2795/17). Dále platí, že soud je vázán usnesením, jímž zamítl žádost účastníka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v předchozím (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Jestliže v posuzovaném případě odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zastavil dovolací řízení podle § 9 odst.
1 zákona o soudních poplatcích (neboť žalobci nebylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven právní zástupce a žalobce poté ani přes opakovanou výzvu a poučení o následcích nezaplacení soudní poplatek neuhradil), nelze mu v tomto směru nic vytknout, jestliže žalobce netvrdil změnu majetkových poměrů v době od negativního rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 341/10, a ze dne 11.
2. 2013, sp. zn. IV. ÚS 135/13). Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže pak účastník důvodně uplatnit ani obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod č. 49/2014 Sb. rozh.
obč.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.