25 Cdo 1374/2024-440
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Alena Bajtošová, IČO 45300585, se sídlem Imrychova 883/9, Praha 4, zastoupená Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: M. G., za účasti: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 562 520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 17 C 161/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II až IV, a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 17 C 161/2021-350, ve výrocích II až VI se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 7 726,61 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jej potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 2. 5. 2019 žalovaný po ošetření laserovou lampou značky VTRAC (dále též jen „přístroj“) ve vlastnictví žalobkyně omylem shodil hlavici tohoto přístroje na podlahu.
Při pádu se rozbilo sklo hlavice a z její trubice unikl medicinální plyn nezbytný pro fungování přístroje; takto poškozená hlavice se stala neopravitelnou. Ačkoliv hlavní část přístroje poškozena nebyla, bez funkční hlavice je přístroj nepoužitelný a bezcenný. Znalec Ing. Zdeněk Jelínek potvrdil, že přístroj VTRAC (rok výroby 2009) byl již za polovinou své teoretické desetileté životnosti, neboť byl v době před poškozením žalobkyní používán již 7 let, nicméně byl ve 100% technickém stavu. Trh s použitými přístroji a náhradními díly neexistuje, náklady na pořízení nové hlavice ze zahraničí (USA) činí 730 000 Kč bez DPH.
Žalobkyně si od dovozce, společnosti DATURA s. r. o., novou hlavici zapůjčila, dosud nebyla nucena ji zaplatit, ačkoli jí již byla vystavena faktura na 730 000 Kč. Soudy obou stupňů shodně určily výši škody na základě znaleckého posudku jako hodnotu hlavice bezprostředně před jejím poškozením, částkou 167 480 Kč bez DPH. Žalovaný byl u vedlejší účastnice pojištěn z odpovědnosti za škodu, škodu jí nahlásil dne 7. 5. 2019, vedlejší účastnice však plnění z pojištění odmítla. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě žalobkyně k obnovení funkčnosti přístroje nebyla přinucena zakoupit nový díl, navíc rozdíl mezi cenou hlavice v době poškození (167 480 Kč bez DPH) a cenou nového kusu (730 000 Kč bez DPH) by představoval zhodnocení o více než odbornou literaturou připouštěnou zhruba třetinu ceny poškozené věci, které nelze učinit součástí nároku na náhradu škody.
Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že v daném případě v souladu s § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) je skutečná škoda rovna obvyklé ceně hlavice přístroje v době poškození. Dále konstatoval, že judikatura, na kterou odkazoval soud prvního stupně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, sp. zn. 25 Cdo 347/2000 a sp. zn. 25 Cdo 2575/2000), je využitelná i za současné právní úpravy, byť byla vydána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.
12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na náhradu pořizovací ceny nové hlavice, neboť žalovaný nezničil věc novou, nýbrž opotřebenou a méně hodnotnou; skutečnou škodou tak není hodnota věci nové, ale hodnota původní věci (hlavice) v době před poškozením.
3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1548/2020, a ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021) v otázce účelnosti nákladů na uvedení poškozené věci do předešlého stavu. Nesprávně posoudil otázku, zda je při určení výše škody třeba vycházet z obvyklé ceny celé věci před poškozením nebo z obvyklé ceny jen poškozené části věci. Dále položila otázku, zda lze s ohledem na specifické skutkové okolnosti daného případu (přístroj VTRAC je jediný v České republice, má jediného výhradního dodavatele a trh s použitými náhradními díly této značky neexistuje) považovat náklady na uvedení poškozené věci do předešlého stavu převyšující obvyklou cenu celého přístroje před poškozením o více než 30 % za účelné; tuto otázku měla za dovolacím soudem dosud neřešenou. Žalobkyně v dosavadním řízení nijak nezastírala, že náklady na obnovení funkčnosti přístroje převyšují obvyklou cenu celého přístroje s přihlédnutím k jeho stáří v rozmezí od 49 do 59 procent, tato okolnost by však neměla být překážkou náhradě škody, neboť zbylá část přístroje je nefunkční, neupotřebitelná a nelze ji zpeněžit. Žalobkyně se domáhala zrušení a vrácení napadeného rozsudku odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Vedlejší účastnice se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popřípadě jako nedůvodné zamítnout.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř. a je i důvodné, neboť odvolací soud se při řešení otázky rozsahu skutečné škody na poškozené věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Podle § 2952 věty prvé o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 10. Právní úprava odpovědnosti za škodu na věci byla v § 443 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) založena na zásadě, že východiskem pro určení náhrady je obvyklá cena věci v době poškození. Judikatura, ze které odvolací soud v daném případě vycházel, směřovala k výkladu § 442 a § 443 obč. zák. a byla postupně usměrňována judikaturou Ústavního soudu. Konkrétně závěry odvolacím soudem zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, byly korigovány již nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, který se vyslovil pro princip úplného odškodnění zásahu do práv ve formě poskytnutí peněžité náhrady, jejíž výše má odpovídat nákladům na uvedení do původního stavu. Ustanovení o rozsahu náhrady škody mají být vykládána extenzivně a způsobem reflektujícím sociální a ekonomickou tržní realitu, zahrnujícím všechny druhy nákladů k obnovení funkční hodnoty věci, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s jednáním škůdce a škodou na věci vzniklou (viz též nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 444/11). 11. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, v souladu s judikaturou Ústavního soudu, kromě shora uvedeného východiska, které z předchozí právní úpravy přejímá, navíc stanoví, že kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará čalouněná sedadla v automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodné události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikatorní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení až třetinové (viz ELIÁŠ, K. a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 1. vydání, 2012, s. 1047). Novou právní úpravou se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci do (z pohledu funkčnosti) předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodní událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné. Tyto zásady budou platné pro stanovení nákladů na náhradu škody jak na věci movité, tak na věci nemovité. Je-li uvedení do stavu před poškozením možné, je skutečná škoda představována ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, tedy k obnovení funkčnosti celé věci. Skutečná škoda tedy může být představována i náklady na zakoupení a instalaci nového dílu, nezbytného pro obnovení funkce poškozené věci, byť věc v době poškození nová nebyla (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019, uveřejněný pod č. 74/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že náklady na opravu dálničních svodidel, jakožto součásti dálnice, výměnou poškozených dílů za nové jsou vynaloženy účelně, a tvoří tak skutečnou škodu způsobenou škůdcem na dálnici). K otázce účelnosti nákladů na uvedení poškozené věci do předešlého stavu se Nejvyšší soud vyslovil v rozsudku ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021 (též odkazovaném dovolatelkou), v němž se zabýval rozsahem náhrady škody na opravu opotřebeného vozidla. Vysvětlil, že převyšují-li vyčíslené náklady na opravu vozidla žalobkyně obvyklou cena vozidla v době poškození dokonce čtyřnásobně, není takový způsob náhrady škody uvedením do předešlého stavu z důvodu ekonomické neefektivnosti přijatelný, když potřebné náhradní díly jsou běžně obchodovatelné na českém trhu. Výjimku ze shora zmíněné přijatelnosti zhruba 30% zvýšení nákladů by mohly zakládat mimořádné okolností konkrétního případu, které by měly být brány na zřetel při posuzování ekonomické smysluplnosti nákladů nutných k vynaložení na opravu věci. 12. V tomto případě se odvolací soud při hodnocení skutečné škody na věci a při posuzování účelnosti nákladů nezbytných pro obnovení funkčnosti poškozeného laserového přístroje nijak nevypořádal s konkrétními a zcela specifickými okolnostmi dané věci. Nevzal v úvahu, že před poškozením přístroj (byť opotřebený) plnil svou funkci (představoval navíc zdroj příjmů žalobkyně) a v důsledku poškození hlavice žalovaným ji plnit zcela přestal a stal se bezcenným. Trh s opotřebenými hlavicemi v České republice neexistuje a dostupnost náhradních dílů k přístroji VTRAC je limitována jeho výhradním dodavatelem. Žalobkyně tak objektivně neměla možnost nahradit poškozenou část přístroje opotřebeným dílem, a proto zakoupení nové hlavice (z USA) bylo z pohledu obnovení funkčnosti přístroje postupem nejen účelným, ale jediným možným. V tomto specifickém případě je proto zhodnocení poškozeného přístroje výměnou jeho části za novou odůvodněno tím, že jde o jedinou možnost k obnovení jeho funkční hodnoty; bez nahrazení poškozené části je přístroj nefunkční a bezcenný. Okolnost, že žalobkyně dosud za novou hlavici nebyla nucena zaplatit, nemá pro existenci nároku žalobkyně na náhradu skutečné škody význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1548/2020, uveřejněný pod číslem 19/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). To, že z důvodů ležících mimo škůdce žalobkyně zajistila obnovení funkčnosti přístroje vlastními silami, není důvodem pro snížení náhrady škody. Z uvedeného je zřejmé, že se odvolací soud při právním posouzení věci odchýlil od shora uvedené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu, pokud skutečnou škodu spatřoval jen v ceně poškozené části věci (tj. hlavice) v době před jejím poškozením, určené znaleckým posudkem. 13. Z uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej dovolací soud v zamítavém rozsahu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. v uvedeném rozsahu také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 14. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; s přihlédnutím k němu v novém rozhodnutí o věci soud stanoví rozsah skutečné škody. Dále rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu