25 Cdo 1438/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) V. M., a 2) E. M.,
oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 39.868,- Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 7 C 805/2004, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 44 Co
238/2005-73, takto:
I. Dovolání se odmítá, pokud směřuje do části rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 13. listopadu 2006, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení částek 10.000,- Kč,
3.170,- Kč a 5.000,- Kč včetně jejich příslušenství; jinak se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 7.340,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Žalobkyně, jež podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (dále též jen „zákon č.
168/1999 Sb.“), poskytla plnění z garančního fondu poškozeným vlastníkům
vozidel, jimž vznikla škoda při dopravní nehodě způsobené synem žalovaných jako
řidičem a provozovatelem nepojištěného vozidla, který při této dopravní nehodě
utrpěl smrtelná zranění, se podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. domáhala
náhrady ve výši 39.868,- Kč.
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č.j. 7 C 805/2004-52,
uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 39.868,- Kč s 3%
úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2003 do zaplacení, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že syn žalovaných T. M. způsobil
dne 23. 7. 2000 při jízdě na motocyklu dopravní nehodu, při níž došlo k
poškození dalších dvou vozidel Škoda a Škoda. Jelikož provozovatel a řidič
motocyklu neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho
provozem, vyplatila žalobkyně z garančního fondu podle ustanovení § 24 odst. 2
písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. K. p., a. s., částku 31.698,- Kč odpovídající
plnění poskytnutému při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč Z. p., a.s.,
která likvidovala škodu způsobenou na vozidle Škoda a 10.000,- Kč vlastníku
vozidla Škoda), částku 3.170,- Kč představující náklady K. p., a. s.,
vynaložené v souvislosti s likvidací pojistné události a částku 5.000,- Kč
přímo poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda. Dále bylo v řízení před soudem
prvního stupně zjištěno, že žalovaní jako dědici T. M. nabyli v pravomocně
skončeném dědickém řízení majetek v celkové výši 265.624,285 Kč. Na základě
uvedených skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že je dána
pasivní legitimace žalovaných odpovídajících podle § 470 odst. 1 obč. zák. za
dluhy zůstavitele T. M., neboť povinnost k náhradě škody byla založena škodní
událostí, tj. dopravní nehodou; závazek T. M. tedy existoval v okamžiku jeho
smrti.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 11. 2006, č.j.
44 Co 238/2005-73, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba
zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací
soud, vycházeje ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, dospěl
k závěru, že soud prvního stupně pochybil, jestliže nerozlišil nárok na náhradu
škody vzniklý na základě škodní události – dopravní nehody od nároku na postih
(regres) založeného zákonem č. 168/1999 Sb. Podle odvolacího soudu je nárok
žalobkyně zvláštním regresním nárokem ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 a 7
zákona č. 168/1999 Sb., jehož se lze domáhat až poté, co bylo plněno. V
posuzovaném případě tedy žalobou uplatněný nárok vznikl až v okamžiku, kdy
žalobkyně poskytla plnění, tedy až po smrti T. M. Žalovaní jako jeho dědici
proto nemohou být zavázáni k plnění.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a odst. 3 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam. Podle dovolatelky vznikl v okamžiku, kdy byla v
důsledku dopravní nehody způsobena škoda, nárok poškozených na její náhradu, a
za situace, kdy k vozidlu nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, bylo současně založeno i
postihové právo žalobkyně vůči škůdci. V posuzovaném případě byl tedy závazek
T. M. nahradit žalobkyni plnění poskytnuté z garančního fondu založen v
okamžiku vzniku škody, existoval tudíž v okamžiku jeho smrti, a proto přešel
podle § 470 obč. zák. na žalované jako jeho dědice bez ohledu na to, že výše
tohoto závazku v penězích byla vyjádřena až později. Jelikož zákon č. 168/1999
Sb. okamžik vzniku regresního nároku výslovně neupravuje a tato otázka nebyla
doposud judikatorně vyřešena, spatřuje dovolatelka v jejím zodpovězení zásadní
právní význam. Současně vyslovuje názor, že úmyslem zákonodárce jistě nebylo
zatížit subjekty soukromého práva, z jejichž příspěvků je tvořen garanční fond,
povinností plnit závazky za zemřelé provozovatele nepojištěných vozidel.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu,
stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se ve svém vyjádření k dovolání plně ztotožnili s právním názorem
odvolacího soudu a z důvodu právní jistoty odkázali na námitku promlčení,
kterou vznesli v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně doručeném soudu
dne 22. 6. 2005.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s článkem II
bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve
znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že
dovolání, které bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za
splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), je zčásti přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však
důvodné; jinak směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1
přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním
výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým
základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem
částek představujících plnění poskytnuté K. p., a. s., jako náhrada toho, co
tato pojišťovna vyplatila při likvidaci pojistné události (21.698,- Kč
představující regresní nárok uplatněný pojišťovnou Z. p., a. s., která
vyplatila poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda plnění z havarijního pojištění,
a 10.000,- Kč poskytnutých poškozenému vlastníkovi vozidla Škoda), plnění
odpovídající nákladům K. p., a. s., vynaloženým v souvislosti s likvidací
pojistné události (3.170,- Kč) a plnění poskytnuté přímo poškozenému
vlastníkovi vozidla Škoda (5.000,- Kč). Pokud tedy bylo odvolacím soudem
rozhodnuto o nárocích ve výši 10.000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč, bylo
rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání
proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku je vyloučena ustanovením
§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že
součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je
proto ohledně částek 10.0000,- Kč, 3.170,- Kč a 5.000,- Kč s příslušenstvím
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně nároku na náhradu plnění poskytnutého K. p.,
a. s., ve výši 21.698,- Kč) je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a)
o. s. ř.
Dovolacímu přezkumu byla předložena otázka okamžiku vzniku tzv. postižního
(regresního) nároku Č. k. p. vůči osobě odpovědné za škodu v případě, kdy
poškozenému bylo pojišťovnou poskytnuto pojistné plnění, ačkoli odpovědná
osoba (provozovatel, popř. řidič) vozidla neměla uzavřeno povinné smluvní
pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem.
Podle § 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do 30. 4. 2004
Kancelář (žalobkyně) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění mj. za
škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění
odpovědnosti [písm. b)]. Podle odst. 7 věty první tohoto ustanovení Kancelář má
právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a) a b), na náhradu
toho, co za něj plnila. Podle odst. 9 Kancelář může na základě dohody výkonem
působnosti podle odst. 2 a 7 jménem a na účet Kanceláře pověřit člena Kanceláře.
Právní názor odvolacího soudu, který dovodil, že právo Kanceláře na náhradu
toho, co plnila za škůdce, podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. má povahu
originárního nároku, který vzniká výplatou plnění z garančního fondu, shledal
dovolací soud zcela správným.
Právo Kanceláře na tzv. postih (regres) není nárokem na náhradu škody, proto
jeho vznik nelze odvozovat od škodní události, nýbrž až od okamžiku, kdy bylo
skutečně poskytnuto plnění z garančního fondu. Tomuto závěru koresponduje
současné znění ustanovení § 24 odst. 9 věty první před středníkem zákona č.
168/1999 Sb., podle něhož výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři
právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na
náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou
Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním
tohoto práva. Ke stejnému závěru ohledně vzniku tzv. postižního práva Kanceláře
v souvislosti s počátkem běhu promlčecí lhůty k uplatnění tohoto práva vůči
škůdci dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo
1468/2007.
Jak vyplývá z uvedeného, odvolací soud nepochybil, když dospěl k závěru, že
žalovaní nejsou v dané věci pasivně legitimováni, neboť právo žalobkyně na
regres vzniklo až poté, co žalobkyně poskytla plnění z garančního fondu, tedy
po smrti T. M., tudíž povinnost k úhradě na žalované jako dědice nepřešla,
dovolací soud tedy dovolání žalobkyně v části podléhající dovolacímu přezkumu
zamítl podle § 243b odst. 2 o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v dovolacím řízení neúspěšné
žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 7.340,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1 a 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) .
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu