25 Cdo 1466/2023-573
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: M. V., zastoupená Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na střelnici 1212/39, 779 00 Olomouc, proti žalovaným: 1) A. S., 2) J. S., a 3) M. S., všichni zastoupeni Mgr. Lukášem Vernerem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, 746 01 Opava, s korespondenční adresou Pekařská 440/84, 602 00 Brno, o uložení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 74/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, takto:
I. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanými v této věci. II. Návrh žalovaných na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, se zamítá.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2022, č. j. 18 C 74/2016-484, zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně odstranit (pokácet) strom Aesculus hippocastanum nacházející se na pozemku parc. č. XY ostatní plocha (ostatní komunikace) v k.ú. XY, obec XY (výrok I), zamítl žalobu i v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaní byli povinni zdržet se imisí, a to stínění, vlhkostí, spadem listí a pronikání kořenů, vše pocházející od stromu Aesculus hippocastanum, které nad míru přiměřenou poměrům obtěžují nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně, a to pozemky parc. č. st. XY zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY rodinný dům v části obce XY, parc. č. XY zahrada a parc. č. XY ostatní
plocha (ostatní komunikace) vše v k.ú. XY, obec XY (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a vůči státu (výrok IV). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-511, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 69 Co 300/2022-515, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I a II tak, že uložil žalovaným 1), 2) a 3) povinnost odstranit strom Aesculus hippocastanum nacházející se na jejich pozemku do 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně (výrok II), soudem odvolacím (výrok III) a vůči státu (výrok IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání a současně navrhli, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost tohoto rozsudku. Uvedli, že rozhodnutí odvolacího soudu považují za nesprávné a pokud by žalobkyně přikročila k jeho výkonu v rámci exekuce, postrádalo by jejich dovolání smysl a bylo by zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces. Uvedli, že jejich cílem je zachování krásného a zdravého stromu, jímž není žalobkyně nijak bezprostředně ohrožena. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23.
10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně – je podané oprávněnou osobou i objektivně – pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o.
s. ř.), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Dovolání žalovaných nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné.
Neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu pak hrozí žalovaným, s ohledem na charakter uložené povinnosti, závažná újma. Splnění rozsudkem uložené povinnosti, tedy odstranění stromu, je nevratné; v případě úspěchu dovolání žalovaných nereparovatelné. Proto Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaných v projednávané věci [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Návrhu na odklad právní moci však nelze vyhovět, neboť již v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn.
27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány (pozastaveny) odkladem jeho vykonatelnosti, například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem). O takový případ se v dané věci nejedná, neboť rozsudkem odvolacího soudu, jehož právní moc dovolatelé požadují odložit, je žalovaným ukládána povinnost, již lze vymoci soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Negativní dopady rozsudku do poměrů dovolatelů lze proto vyloučit odkladem jeho vykonatelnosti (k němž dovolací soud přikročil), a proto nejsou dány předpoklady pro odklad právní moci. Nejvyšší soud proto tento návrh dovolatelů zamítl [§ 243 písm. b) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nesprávně aplikoval hmotné i procesní právo. Rekapitulují závěry všech provedených znaleckých posudků, ze kterých dle nich vyplývá, že strom je zdravý, na nemovitosti žalobkyně nadměrně nestíní, vlhkost v nich pomáhá snižovat a padají z něj pouze drobné větve. Odklon od ustálené judikatury, na niž odkazují (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 591/2021, 25 Cdo 1743/2016, 22 Cdo 2573/2019 a 22 Cdo 3968/2009) spatřují v řešení otázky, zda lze uložit povinnost k odstranění stromu z důvodu ohrožení, jestliže nebyla zjištěna vada tohoto stromu, a otázky potřebné intenzity ohrožení stromem, aby ji bylo možno považovat za „vážné ohrožení“ ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. Polemizují s jednotlivými skutkovými závěry odvolacího soudu, mají za to, že se odchylují od závěrů znaleckých posudků a zdůrazňují, že nebyl zjištěn žádný konkrétní defekt stromu, ze kterého by bylo možné dovodit reálný vznik škodní události. Odvolací soud potencionální ohrožení dovodil pouze ze stáří stromu a z obecného nebezpečí stromů rostoucích blízko nemovitostí či komunikací. Ohrožení drobnými větvemi či padajícím listím není vážným ohrožením, které by odůvodňovalo postup podle § 2903 odst. 2 o. z. Pro tyto rozpory mezi závěry znalců a odvolacího soudu pak s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 4093/17, I. ÚS 336/2000 a Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 246/2006 namítají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu změněn tak, že bude potvrzen rozsudek prvoinstanční.
7. Usnesením ze dne 20. 9. 2023, č. j. 25 Cdo 1466/2023-573, Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu ve spojení s opravným usnesením do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání a zamítl návrh na odložení jeho právní moci.
8. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolatelé spatřují předpoklady přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud při aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Platí, že ustanovení § 2903 odst. 1 o. z. upravuje tzv. zakročovací povinnost (současně též oprávnění) osoby, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Vedle toho ovšem v závažnějších případech, kdy nepostačuje nebo není možné odstranit hrozbu přičiněním samotného poškozeného, dává mu zákon možnost preventivní ochrany cestou soudního rozhodnutí, jímž může být naopak potenciální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Pro aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody v budoucnu. Současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019, uveřejněný pod č. 58/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dosavadní judikatura dovolacího soudu k § 417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) je přiměřeně použitelná i v režimu § 2903 odst. 2 o. z.
11. Soud může uložit vlastníku, aby odstranil strom v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob, je-li prokázáno, že dřevina již v době rozhodování soudu vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, jeho větví či působením kořenového systému, a současně není jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody než strom pokácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021, uveřejněný pod č. 89/2022 Sb. rozh. obč.). Úsudek nalézacího soudu, zda jde o vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a zda žalobou navrhované řešení je přiměřeným prostředkem k dosažení účelu sledovaného tímto ustanovením, je volnou úvahou soudu, kterou dovolací soud může zpochybnit jen při její zjevné nepřiměřenosti (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3319/2010, a ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1743/2016, včetně judikatury zde odkazované).
12. V projednávané věci se odvolací soud náležitě vypořádal se všemi judikaturou vymezenými podmínkami pro použití § 2903 odst. 2 o. z. Uzavřel, že žalovaní jsou vlastníky stromu, že žalobkyně nemůže sama zabránit přiměřeným způsobem hrozící škodě, neboť ořez stromu nebyl znalcem doporučen, a řádně zhodnotil rizikové faktory, jež by mohly vést k vážnému ohrožení majetku žalobkyně či zdraví osob. Ty spočívají v tom, že se jedná o krátkověkou dřevinu, která se blíží konci své životnosti, dochází u ní ke křehnutí dřeva, což znamená zvýšené riziko statického selhání bez viditelných příčin v období jara a potencionálně rizikovým je i rozdvojení stromu. Za podstatné považoval i stanoviště stromu v těsné blízkosti pozemku i domu žalobkyně, ale i jeho velikost, což umocňuje rizika vzniku újmy v případě jeho pádu, který nelze vyloučit, i když lze strom dosud označit za vitální. Závěr odvolacího soudu, že strom vykazuje takové vlastnosti či defekty, které by mohly reálně vést ke vzniku újmy jeho pádem, což představuje vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z., a za situace, že neexistuje žádné jiné řešení, jímž by bylo možno tuto hrozbu odvrátit, je odstranění stromu vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící újmy, nelze za daného skutkového stavu (který nepodléhá dovolacímu přezkumu) považovat za zjevně nepřiměřený.
13. Námitka dovolatelů, že odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, který neodpovídá závěrům znaleckých posudků, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
14. Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku představuje námitku vady řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
15. Dovolatelé napadli rozsudek odvolacího soudu jako celek, tedy i včetně výroků o náhradě nákladů řízení, ohledně nichž však dovolání neobsahuje jakékoliv námitky a nesplňuje tak náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř.; přípustnost dovolání proti nákladovému výroku je ostatně výslovně vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
16. Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
17. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 8. 2024
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu