25 Cdo 1528/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce R. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu vnitra
ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení 33.371,90 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 287/2002,
o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. března
2003, č. j. 17 Co 114/2003-19, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
č. j. 26 C 287/2002-12, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení,
neboť od účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. (1. 1. 2001) není ministerstvo
právnickou osobou a není způsobilé být účastníkem řízení, přičemž žalovaný byl
v žalobě označen způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, koho žalobce mínil
jako účastníka řízení označit. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být
účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení
zastavil podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2003, č. j. 17
Co 114/2003-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Plně se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně,
že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem
řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je
zastavení řízení. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že z obsahu
žaloby lze dovodit, že jako žalovanou mínil Českou republiku, neboť označení
žalovaného koresponduje s obsahem žaloby a mezi označením žalovaného a
ostatními údaji v žalobě není logický ani věcný rozpor. Protože nešlo o
nesrozumitelné, nejasné nebo neúplné označení žalovaného, nebyl důvod k postupu
podle § 43 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm.
a) o. s. ř. Namítá, že žalovaného neoznačil přesně, avšak nejde o vadu, kterou
by nebylo možno v dalším průběhu řízení odstranit postupem podle § 43 o. s. ř.
Jestliže řízení bylo zastaveno, aniž byl žalobce soudem vyzván k odstranění
vady podání, je rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního
stupně potvrzeno, nesprávné. Soud měl dát žalobci příležitost k tomu, aby tento
nedostatek odstranil, jak to požaduje i Ústavní soud ve svých nálezech, na
které žalobce poukazuje, a jak to dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.
11. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1220/96. Z obsahu žaloby je patrno, že žalobce
uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a uplatňuje jej
vůči státu. Ostatně Ministerstvo vnitra je orgánem, který podle § 6 zákona č.
82/1998 Sb. jménem státu v tomto případě jedná. Bylo proto na místě, aby soud
dovolatele postupem podle ust. § 43 o. s. ř. vyzval k odstranění vady podání.
Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a
dovolání podané žalobcem považuje za naprosto nedůvodné. Navrhl, aby dovolací
soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §
241 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 o. s. ř.,
není důvodné.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že je-li označení účastníka v žalobě
nepřesné nebo neúplné, je to důvodem k postupu podle § 43 o. s. ř., a nikoliv
k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř.
Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Nesprávným nebo neúplným podáním je i žaloba, pokud chybí některá z jejích
náležitostí, jež jsou stanoveny v ust. § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Z
těchto ustanovení vyplývá, že žaloba musí obsahovat – mimo jiné - řádné
označení účastníků řízení, tj. jméno, příjmení a bydliště v případě fyzických
osob, obchodní firmu nebo název a adresu sídla u právnických osob nebo označení
státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje. Vadou žaloby může být i nedostatek v označení účastníka, kdy některý
z uvedených identifikačních znaků chybí nebo je zkomolen tak, že není jasné,
kdo v řízení žaluje nebo je žalován. Jestliže žaloba obsahuje takové označení
některého z účastníků, které neumožňuje jeho přesnou identifikaci, jde o
nesprávné podání, které je třeba opravit či doplnit. Avšak je-li účastník
označen přesně a mezi tímto označením a ostatními skutečnostmi uvedenými v
žalobě není logický či věcný rozpor vzbuzující pochybnosti o tom, kdo je
žalován, nejde o vadu žaloby (srov. též rozhodnutí NS ČR ze dne 28. 11. 1996,
sp. zn. 3 Cdon 1220/96).
V daném případě je v žalobě jako žalovaný jednoznačně označeno ministerstvo s
uvedením svého sídla, tedy reálně existující subjekt, který však nemá procesní
způsobilost, a nelze přistoupit na argumentaci dovolatele, že z celé žaloby je
zřejmé, že nárok je uplatňován proti státu. V žalobě se totiž opakovaně uvádí,
že „za vzniklou škodu je policie, resp. ministerstvo vnitra odpovědné“, že
„subjektem odpovědným za mě vzniklou škodu je tak jen a pouze policie ČR“.
Pokud pak dovolatel poukazuje na to, že žalobou byl uplatněn nárok na náhradu
škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a z toho mělo být patrno, že je uplatňován po
státu, je třeba připomenout rozlišení věcné legitimace ve sporu od podmínek
řízení.
Pasivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska,
zda ten, proti němuž je podána žaloba, je podle hmotného práva nositelem
tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněného žalobcem. Nedostatek pasivní
věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby, zatímco nedostatek způsobilosti být
účastníkem řízení je nedostatkem podmínky řízení a důvodem pro jeho zastavení.
Poučení účastníka o tom, kdo je podle hmotného práva odpovědný za škodu
způsobenou žalobci, není poučením o procesních právech a povinnostech účastníků
v řízení.
Protože z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalovaného došlo ze strany
žalobce k nějakému nedopatření, ale že za žalovaného označil ministerstvo zcela
vědomě, není vadou žaloby okolnost, že označený subjekt nemá způsobilost být
účastníkem řízení. Jestliže by totiž šlo o nepřesné či neúplné označení
žalovaného nebo o to, že by označení účastníka v žalobě bylo nesrozumitelné či
neúplné, je to důvod k opravě či doplnění žaloby postupem podle § 43 o. s. ř.
Avšak případný omyl žalobce v tom, zda ministerstvo má způsobilost mít práva a
povinnosti nebo zda mu zákon přiznává způsobilost být účastníkem řízení (tj.
omyl v právním názoru) nemá z hlediska následků neodstranitelného nedostatku
podmínky řízení žádný význam.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána proti ministerstvu vnitra, ačkoliv
ministerstva jakožto organizační složky státu nemají od 1. 1. 2001 způsobilost
být účastníkem řízení (srov. § 3 zák. č. 219/2000 Sb.), správně soudy obou
stupňů dovodily, že pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení je
třeba řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit (srov. usnesení NS ČR ze dne
22. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 366/2002, usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2002, sp.
zn. 21 Cdo 208/2001). V takovém případě je postup podle § 43 o. s. ř. vyloučen.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správné, proto soud dovolání podle § 243b odst. 2
věty před středníkem a odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu