25 Cdo 1587/2022-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: J. F., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem Železničářská 2695, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému: D. Ž., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem Jiráskova 614/11, 470 01 Česká Lípa, o 454 968 Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 46/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2021, č. j. 83 Co 187/2021-121, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. 12. 2021, č. j. 83 Co 187/2021-121, který potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 6. 2021, č. j. 37 C 46/2021-85, a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm uvedl, že se domnívá, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnuti závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou se odvolací soud vůbec nezabýval, a otázka tak nebyla vyřešena. Již z podané žaloby vyplývá, že žalobci je 74 let, a přestože má vysokoškolské vzdělání, má podstatně snížené schopnosti porozumět výzvě soudu o doplnění žaloby. Soud měl proto k ochraně práv ustanovit žalobci zástupce z řad advokátů. Postup soudů tak byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod, podle které má jednotlivec právo na spravedlivý proces. Navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit věc k projednání a doplnění dokazování soudu prvního stupně. Dovolací námitka, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, není nijak odůvodněna a žalobce nevymezuje v dovolání žádnou hmotněprávní otázku, kterou by měl dovolací soud vyřešit (tímto vymezením je dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán). Námitkou vad řízení se pak dovolací soud nemůže samostatně zabývat a může k nim přihlédnout pouze v případě jinak přípustného dovolání; samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015). Kromě toho již soud prvního stupně a následně odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí jasně vyložily, že žalobce se svým procesním postupem (rozhodl se neúčastnit soudních jednání) sám vzdal možnosti poučení o svých právech a povinnostech v soudním řízení. Nelze tedy soudům obou stupňů vytýkat nedostatečné poučení žalobce o jeho procesních právech, včetně práva na ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. Z jednotlivých podání žalobce pak neplyne, že není schopen sám jednat před soudem (§ 29 odst. 1 o. s. ř.); v průběhu řízení před okresním ani krajským soudem nepožádal o ustanovení zástupce. Žalobce v dovolání též požaduje změnu výroku o nákladech mezi účastníky řízení. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu