U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce: G. T., zastoupeného JUDr. Bohumilou Holubovou, advokátkou se sídlem
Praha 8, Za Poříčskou bránou 21/365, proti žalovanému: FERTIMED, s.r.o., se
sídlem Olomouc, Boleslavova 246/2, IČO 2584086, zastoupenému Mgr. Michalem
Zahnášem, advokátem se sídlem Olomouc, třída Svobody 645/2, o náhradu škody,
vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 224/2008, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2013, č.j. 56 Co
155/2009-254, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zaplacení 41.160,- EUR a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. 9. 2009, č. j.
56 Co 155/2009-174, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí
žaloby a o nákladech řízení mezi účastníky a státem potvrdil, změnil jej ve
výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 19. 7. 2012,
č.j. 25 Cdo 754/2010-210, rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k
dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2013, č.j. 56 Co 155/2009-254,
rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby potvrdil, ve
výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a státem jej změnil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti v pořadí druhému rozsudku krajského soudu podal žalobce opětovně
dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí
dle jeho názoru závisí na vyřešení otázky příčinné souvislosti mezi porušením
právní povinnosti žalovaným a vzniklou škodou, která nebyla dovolacím soudem
dosud řešena. Vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil příčinnou
souvislost mezi provedením zdravotnického zákroku (oplodnění vajíčka cizí
dárkyně jeho spermatem) bez jeho informovaného souhlasu, a vznikem škody
spočívající v jím placeném výživném na děti, které se z tohoto oplodnění
narodily. Z důvodu zásadních procesních pochybení, spočívajících v neprovedení
navrhovaných důkazů, např. zdravotnické dokumentace či protokolu o výpovědi
matky dětí, a nesprávného právního posouzení otázky příčinné souvislosti
odvolacím soudem, dovolatel navrhuje, aby dovolací soud buď podle § 243d písm.
b) o. s. ř. o věci sám rozhodl, nebo podle § 243e odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť
dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž
vytýkají odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen
závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti
žalovaného, spočívající v nedostatečném informování o podmínkách umělého
oplodnění, a vznikem škody na straně žalobce, představující snížení jeho
majetku o to, co je povinen platit jako výživné na nezletilé děti. Posouzení
existence příčinné souvislosti je totiž dle ustálené judikatury dovolacího
soudu otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu pod C 1025). Není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit
přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.
s. ř.).
Pokud pak jde o námitky vytýkající neprovedení důkazů soudem, je sice právem
účastníků navrhovat provedení důkazů, avšak o tom, které důkazy budou
provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a povinností soudu je pouze
v odůvodnění rozhodnutí vyložit, proč návrhu na provedení důkazu nevyhověl, což
odvolací soud učinil, když označil žalobcem navrhované důkazy – z hlediska
daného sporu – za právně bezvýznamné či – ve vztahu k výslechům svědků – za
nadbytečné, a to s odkazem na značný časový odstup. Přípustnost dovolání tak
nemohou založit ani tvrzení o neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. března 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu