U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců a) M. K., b) M. C. a c) F. K., všech zastoupených JUDr. Josefem Zubkem,
advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti žalované M. K., zastoupené
Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova
190/12, za účasti České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16,
IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 276.144,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C
156/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
18. září 2009, č. j. 8 Co 420/2009-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
společně a nerozdílně částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí, k rukám Mgr. Beaty Kaczynské, advokátky se sídlem v Českém Těšíně,
Havlíčkova 190/12.
III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 9. 2009, č. j. 8 Co 420/2009-84,
potvrdil rozsudek ze dne 5. 2. 2009, č. j. 20 C 156/2008-48, kterým Okresní
soud ve Frýdku-Místku zamítl žalobu, jíž se každý z žalobců domáhal
jednorázového odškodnění za škodu způsobenou usmrcením jejich sourozence J. K.
ve výši 175.000,- Kč a náhrady nákladů spojených s pohřbem, s pořízením pomníku
a pohřební hostiny, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 6.
2006 došlo ke střetu vozidla žalované s chodcem J. K., který po převozu do
nemocnice zemřel. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nebyla pod vlivem
alkoholu, zatímco u J. K. byla zjištěna hladina 4,25 promile alkoholu v krvi,
tj. akutní otrava alkoholem ve výši obvykle neslučitelné se životem. Tvrzení
žalobců, že žalovaná narazila do poškozeného, který šel mimo vozovku, nebyla v
průběhu řízení prokázána. Soud proto uzavřel, že chování poškozeného, který se
v takovém stavu neměl vůbec pohybovat po vozovce (je obecně známo, že chůze
osob silně opilých je vrávoravá, jejich jednání je jen ztěžka předvídatelné a
hrozí zvýšené riziko pádu), bylo podstatnou příčinou vzniku dopravní nehody;
žalovaná neměla možnost střetu zabránit. Proto stanovil spoluzavinění
poškozeného v rozsahu 50 % a s ohledem na plnění České pojišťovny a. s. soud
žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť jsou přesvědčeni, že
provedené dokazování nebylo dostačující a žalovaná spoluzavinění poškozeného na
dopravní nehodě a na vzniklé škodě neprokázala. Za nezákonný označují závěr
soudů, že doplnění dokazování vyšetřovacím pokusem (v intencích pokynu
Krajského soudu v Ostravě v rámci trestního řízení proti žalované) je
nadbytečné. Ačkoliv žalovaná musí v civilním řízení prokázat spoluzavinění
poškozeného, nebyl k jejímu tvrzení proveden žádný důkaz a soudy měly „náhlé
vstoupení poškozeného do vozovky“ bez dalšího za prokázané. Řízení tak bylo
zatíženo vadou, jestliže soud nepoučil žalovanou podle § 118a o. s. ř. o
povinnosti nabídnout důkazy ohledně protiprávního jednání poškozeného a v
rozporu se skutečností uvedl, že tyto důkazy vyšly v řízení najevo, a to bez
aktivity žalované. Kromě toho, pokud se žalovaná v rámci trestního řízení plně
doznala, nese plnou vinu na dopravní nehodě, a tedy i plnou odpovědnost za
vzniklou škodu, jinak by nesplnila podmínku podmíněného zastavení trestního
řízení podle § 307 trestního řádu. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že namítají-li dovolatelé, že v řízení
nebyly provedeny všechny jimi navrhované důkazy, předkládají vlastní verzi
skutkového stavu a zpochybňují míru spoluzavinění poškozeného, není jejich
dovolání pro absenci otázky zásadního právního významu přípustné; navrhla proto
jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno
oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s.
ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde
o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř.]; dovolání tak
může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Námitkami, jejichž obsahem jsou výhrady k nesprávným a neúplným skutkovým
zjištěním a nesprávnému hodnocení provedených důkazů, dovolatelé nezpochybňují
právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů nižších instancí, na
jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že
uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Jde navíc o posouzení
konkrétních okolností, typických pouze pro tento jedinečný případ, aniž by šlo
o závěry způsobilé mít vliv na rozhodování jiných obdobných případů, nejde
proto ani z tohoto pohledu o otázku zásadního právního významu, pro kterou by
se otevírala přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s.
ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20
Cdo 1986/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164).
Zásadní právní význam rozhodnutí nezakládá ani námitka, že doznání žalované
jakožto podmínka podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 trestního
řádu, brání závěru o spoluzavinění poškozené osoby. Pokud totiž okolnosti
případu nasvědčují, že na vzniku škody se kromě pachatele mohla podílet svým
jednáním i další osoba, není soud při zkoumání podmínek spoluodpovědnosti další
osoby za škodu vázán výrokem o vině podle § 135 odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 482/2008,
publikované pod C 7224 v Souboru civilních rozhodnutí NS), a tedy není v tomto
směru vázán ani rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání.
Ani namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz vyšetřovacím
pokusem a nepoučil žalovanou podle § 118a o. s. ř.) nezakládají přípustnost
dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; k vadám řízení, jež mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen
pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na výsledek dovolacího
řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které
sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla podle § 3 odst. 1
a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb.,
vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (276.144,-
Kč), a podle § 14 odst. 1 a § 15 citované vyhlášky byla sazba snížena na horní
limit 20.000,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle § 18 odst. 1
věty první vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon – vyjádření k dovolání) na
výsledných 10.000,- Kč; žalované kromě toho náleží paušální částka náhrady
hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.;
to vše zvýšeno o částku 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě
20 % na celkových 12.360,- Kč. Vedlejšímu účastníku žádné náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu