25 Cdo 1655/2022-192
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců
JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Správa
služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00
Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6,
110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený
JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha
1, o zaplacení 76 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7
pod sp. zn. 6 C 42/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 302/2021-166, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 302/2021-166,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 6 C
42/2018-136, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Prahu 7 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 6 C 42/2018-136, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po
žalovaném (původně proti P. H.) zaplacení nákladů na odtah a parkování
motorového vozidla RZ XY. Vyšel přitom z nesporných tvrzení účastníků, že
vozidlo bylo odtaženo dne 4. 9. 2017 pro porušení zákazu zastavení a stání na
vyhrazeném parkovišti, jež nebylo pro předmětné vozidlo vyhrazeno. Kupní
smlouvou ze dne 28. 4. 2015 prodal původní vlastník P. H. vozidlo žalovanému
jakožto kupujícímu. Ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v
registru vozidel nikdy nedošlo, takže provozovatelem vozidla zapsaným v
registru vozidel ke dni odtahu byl P. H.. Odvolací soud se ztotožnil s právním
posouzením soudu prvního stupně, podle kterého není žalovaný ve věci pasivně
legitimován. Nejprve se soudy zabývaly výkladem pojmu provozovatel podle § 2
písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně
některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) ve spojení s § 2 odst.
15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, (dále též jen „zákon o podmínkách provozu“). Porovnaly jejich
znění před novelou provedenou zákonem č. 239/2013 Sb., která nabyla účinnosti
dne 1. 1. 2015, a dovodily odklon zákonodárce při definování pojmu provozovatel
od formulace založené na fakticitě k registračnímu principu. Uzavřely, že
náklady na odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném
parkovišti, podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu nese ten, kdo je jako
provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda
jde o skutečného vlastníka vozidla (odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018-41, a ze dne 28. 2.
2018, č. j. 1 As 222/2017-45). Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl
jeho provozovatelem, nebyl pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na
odstranění a odstavení motorového vozidla.
2. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně
dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v judikaturou dovolacího soudu nevyřešené
otázce, zda za náklady na odstranění vozidla podle § 27 odst. 5 zákona o
silničním provozu odpovídá provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel i
tehdy, pokud se prokáže, že v okamžiku odstranění vozidla již jeho faktickým
provozovatelem nebyl, neboť vlastnické právo k vozidlu bylo před odstraněním
vozidla převedeno na třetí osobu, přičemž tato třetí osoba byla v době
odstranění vozidla jeho faktickým provozovatelem, ačkoli v registru vozidel
zapsána nebyla. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní
posouzení věci. Namítá, že v předmětné věci je řešena náhrada škody v podobě
nákladů na odtah a parkovné, nikoli přestupek, a proto není aplikovatelná
judikatura Nejvyššího správního soudu. Odpovědným provozovatelem by neměla být
osoba formálně zapsaná v registru vozidel, ale naopak faktický provozovatel
vozidla. Dovolatelka rovněž poukazuje na to, že registr vozidel není veřejným
seznamem. Jeho záznamy tudíž nemohou mít závaznou vypovídající roli a není
naplněn princip ani materiální, ani formální publicity. Z dikce a systematiky §
2 písm. b) zákona o silničním provozu dovozuje, že v první řadě povinnost
nahradit náklady na odstranění a odstavení motorového vozidla stíhá vlastníka a
až následně, nepodaří-li se ho zjistit, provozovatele zapsaného v registru
vozidel. Novela provedená zákonem č. 239/2013 Sb. podle dovolatelky mířila
především na zefektivnění postihu dopravních přestupků a nebrala v potaz
náhradu nákladů spojených s odtahem a odstavením motorového vozidla. Uzavírá,
že pasivně legitimovaným by měl být žalovaný, jehož vlastnické právo k
odtaženému vozidlu se v řízení prokázalo na základě kupní smlouvy. Dovolatelka
navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu
soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudky obou soudů
považuje za zcela správné a zákonné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání
žalobkyně odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“)
a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno
včas, osobou oprávněnou
– účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §
241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, kdo je
provozovatelem vozidla podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, která
dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v daných skutkových souvislostech
nebyla vyřešena. Dovolání je důvodné.
5. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona
je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel
zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo
obdobné evidenci jiného státu.
6. Podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu je provozovatelem
silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako
vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních
vozidel zapsána jiná osoba.
7. Podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu řidič nesmí
zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je
parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí
dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na
pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště
vyhrazeno. Podle odst. 5 o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na
vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo
se odstraní na náklad jeho provozovatele.
8. V rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, se Nejvyšší
soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci
podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu. Dospěl k závěru, že pojmem
provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm.
b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy
ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná
osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu
věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v
registru nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a
oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat,
užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Stejný
závěr dovolací soud učinil při výkladu odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
účinného do 31. 12. 2013 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp.
zn. 25 Cdo 1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“), a obdobné stanovisko zaujal v případě
tzv. finančního leasingu vozidla, podle kterého vstupuje leasingový nájemce do
postavení provozovatele vozidla, ač není jeho vlastníkem, právě pro rozsah práv
a povinností ohledně vozidla, které jsou na něj vlastníkem přenášeny (viz
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, č.
31/2014 Sb. rozh. obč.). Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla
posoudil dovolací soud jako nárok soukromoprávní, který není sankcí, nýbrž
kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (ve věci sp. zn.
25 Cdo 1064/2021 ustanovením § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo
náklady vynaložil. Připomněl obecnou úpravu občanskoprávní povinnosti k náhradě
škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. zákona č. 89/2012
Sb. (dále jen „o. z.“), zejména pak § 2930 o. z., podle něhož nelze-li
provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník, a
dovodil, že ačkoli je v poměrech § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu
primárně subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba
zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, není
vyloučeno, aby tyto náklady hradila odlišná osoba – skutečný vlastník nebo
provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a
vozidlo má v právní a faktické dispozici právě tato jiná osoba. Obdobně pak
rozhodl Nejvyšší soud i ohledně nákladů na odtah vozidla podle § 17a odst. 6
zákona o obecní policii v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo
2032/2021.
9. Shora uvedené závěry jsou přiměřeně aplikovatelné i v nyní
projednávané věci. Ustanovení § 45 zákona o silničním provozu upravuje
odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních
komunikacích, zatímco § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu umožňuje
odstranění vozidel, která stojí na vyhrazeném parkovišti v rozporu s § 27 odst.
1 písm. o) zákona o silničním provozu, tedy neoprávněně. Obě citovaná
ustanovení tedy upravují soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a
není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v § 27 odst. 5 zákona o silničním
provozu vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o
silničním provozu, a to zvláště za situace, kdy se jedná o totožný právní
předpis. Proto i v případě § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu platí, že
primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba
zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není
vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li
prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti.
10. V řízení bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem (provozovatelem)
vozidla je žalovaný. Žalobkyni tak nemohl být nárok odepřen jen proto, že v
registru je nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný. Zamítl-li
odvolací soud žalobu podanou proti žalovanému s odůvodněním, že není jako
vlastník zapsán v registru vozidel, ač o jeho vlastnictví k odtaženému vozu
nebylo pochyb, posoudil otázku pasivní legitimace v rozporu se shora podaným
výkladem § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 odst. 15
zákona o podmínkách provozu a § 2 písm. b) zákona o silničním provozu.
11. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3
o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady
neshledal.
12. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu za nesprávný, a proto jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také
tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem
o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v
tomto rozhodnutí vyslovenými.
14. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2022
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu