25 Cdo 1747/2022-300 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. R., narozený XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2, o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 112/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-211, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 4 Co 298/2021-212i,
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-211, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti té části výroku I usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 4 Co 298/2021-212i, jíž tento soud potvrdil výrok II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-211, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze, který v řízení o žalobě pro zmatečnost rozhodoval jako soud prvoinstanční, usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-211, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků (výrok I) i jeho návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-193 (výrok II) a vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu (výrok III). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2021, č. j.
4 Co 298/2021-212i, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I (osvobození od soudních poplatků není na místě, neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva) a II (odklad vykonatelnosti přichází v úvahu jen u rozhodnutí, která mohou být exekučně vymáhána, což rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce není) a podle § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl odvolání proti výroku III (proti rozhodnutí, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, není přípustné odvolání, neboť jde o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení).
Usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, aniž byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení (advokáta Mgr. Tomáše Marka). Poukázal na to, že jeho poměry se od doby, kdy mu Městský soud v Praze ustanovil tohoto advokáta zástupcem (v jiných řízeních), nezměnily. Soudům vytýká svévolnou, protiústavní a záměrně protiprávní aplikaci procesních i hmotněprávních předpisů a namítá porušení jeho základních a ústavně garantovaných práv na přístup k soudu.
Navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a o. s. ř.). Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-211, proti němuž dovolání výslovně směřuje, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto rozsudku podle § 104 odst. 1 a § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I tohoto rozhodnutí). Směřuje-li dovolání žalobce proti výroku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o osvobození od placení soudních poplatků (výrok I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok I soudu prvního stupně), není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) o.
s. ř.
Dovolání
směřující proti výroku II rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v této části důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Směřuje-li dovolání proti části výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.
4. 2021, č. j. 23 Co 112/2021-193, vznikla podáním dovolání povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Dovolatel, který nebyl od soudního poplatku z projednávaného dovolání osvobozen (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212v, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 5 Co 19/2022-212ag), však nezaplatil soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě, ačkoli byl řádně k zaplacení vyzván a řádně poučen o procesních následcích jeho nezaplacení (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.
4. 2022, č. j. 23 Co 112/2021-212ai). Proto dovolací soud řízení o dovolání proti shora uvedené části rozhodnutí odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zastavil. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu