25 Cdo 1783/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně: VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY, se sídlem v Praze 3,
Orlická 4, IČO 41197518, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.,
Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 23, IČO 63998530, o
15.690,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod
sp. zn. 19 C 4/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 16. 2. 2015, č. j. 64 Co 27/2015-30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2015, č. j. 64 Co 27/2015-30, se
mění tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 7. 1. 2015, č. j. 19 C
4/2015-12, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci
místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Ve sporu, v němž se žalobkyně
domáhá výplaty plnění podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. proti žalované
pojistitelce odpovědnosti škůdce, dospěl soud k závěru, že se nejedná o nárok
na náhradu škody, není proto možné učinit volbu místní příslušnosti podle § 87
o.s.ř. Místně příslušným je proto obecný soud žalované.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 2. 2015, č. j. 64
Co 27/2015-30, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že není důvod k
vyslovení místní nepříslušnosti soudu a postoupení věci. Nárok, který je
předmětem tohoto řízení, není nárokem podle zákona č. 168/1999 Sb., ale podle §
55 zákona č. 48/1997 Sb., který zakládá zdravotní pojišťovně právo na náhradu
nákladů vynaložených v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby
vůči pojištěnci. Odvolací soud tak dovodil, že podstatou řízení je nárok na
náhradu škody, volba místní příslušnosti je proto možná.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla
v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Touto otázkou je povaha nároku
zdravotní pojišťovny vůči pojistiteli škůdce na náhradu prostředků vynaložených
na léčbu. Dovolatelka namítá, že se nejedná o odpovědnostní vztah, nemůže se
proto jednat o nárok na náhradu škody. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud
napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.),
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání
žalované je přípustné podle § 237 o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání [§ 241a odst. 1 o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc
posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.
Podle § 87 odst. 1 písm. b) o.s.ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě
vedle soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Podle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), pojištěný má dále právo, aby
pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a
prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z
veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní
pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní
péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato škoda
vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění
odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.
Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná
zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na péči
hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného
protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty
první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
Ve vztahu k přímému nároku poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti škůdce
podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. je judikatura ustálena na závěru, že je třeba
rozlišovat mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci a
specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce. Právo
poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je originárním právem založeným
zvláštními právními předpisy, které – byť je odvozeno od právního vztahu mezi
pojistitelem a pojištěným škůdcem – nemá povahu nároku na náhradu škody.
Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění
pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za
škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný,
nýbrž pojistným plněním (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 12.
2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, nebo ze dne 28. 11. 2012, sp. zn 32 Cdo
4765/2010, a v posuzovaných procesních souvislostech zejména usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 24. 4. 2009, sp. zn. 21 Co 139/2009, publikované pod č.
81/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obdobně je třeba nahlížet i na přímý nárok zdravotní pojišťovny na plnění podle
§ 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55
zákona č. 48/1997 Sb., má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu
nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěnce, a to proti škůdci.
I když tento speciální nárok nese určité znaky nároku na náhradu škody a lze na
něj subsidiárně uplatnit příslušná ustanovení občanského zákoníku, svou povahou
má charakter nároku regresního; má-li pak zdravotní pojišťovna možnost
odpovídající plnění požadovat přímo proti pojistiteli škůdce, nemůže jít o
nárok na náhradu újmy, jak jej má na mysli procesní ustanovení § 87 odst. 1
písm. b) o.s.ř., nýbrž jde i v tomto případě o pojistné plnění. Uplatňuje-li
tedy zdravotní pojišťovna uvedený nárok proti pojistiteli odpovědnosti škůdce,
nelze uplatnit volbu soudu místně příslušného podle místa, kde došlo ke
skutečnosti zakládající nárok na náhradu újmy (dříve škody) podle § 87 odst. 1
písm. b) o.s.ř., a místně příslušným je tak obecný soud žalované (§ 84 o.s.ř.),
tj. v dané věci s ohledem na sídlo žalované Obvodní soud pro Prahu 8.
Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Protože
dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [§ 243d písm
b) o.s.ř.], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, že rozsudek soudu
prvního stupně se potvrzuje.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; o nákladech řízení nebylo
rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu