25 Cdo 1897/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobce M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému MVDr. L. K.,
zastoupenému advokátem, za vedlejšího účastenství Č. p., a.s., na straně
žalovaného, o 182.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-
město pod sp. zn. 24 C 5/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 1. 2008, č. j. 10 Co 480/2007-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 13. 9. 2007, č.j. 24 C 5/2006-180,
uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 306.030,- Kč spolu s 2 %
úrokem z prodlení z této částky od 2. 3. 2006 do zaplacení, dále do částky
76.860,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení z částky 352.890,-Kč od 3.4.2004 do 1.
3. 2006 a 2% úrokem z prodlení z částky 76.860,-Kč od 2. 3. 2003 do zaplacení
žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že
žalovaný aplikoval březí klisně patřící žalobci přípravek, po aplikaci
přípravku se klisna převrátila na záda a trpěla křečemi. Žalovaný tedy odebral
vzorky krve a vyhodnotil je jako anafylaktickou reakci, poté přistoupil k
infúzní terapii, která však nezabrala a klisna uhynula. Soud prvního stupně
dospěl k závěru, že v daném případě není dána odpovědnost žalovaného ve smyslu
§ 420 odst. 1 obč. zák., jelikož nebylo prokázáno porušení právní povinnosti ze
strany žalovaného. Podle závěrů znaleckého posudku MVDr. B. anafylaktický šok
vedl k úhynu plodu v těle klisny, což vzhledem k citlivosti daného zvířete
vedlo k úhynu samotné klisny. Soud prvního stupně na základě znaleckého
posudku dovodil příčinnou souvislost mezi aplikací přípravku a úhynem březí
klisny a shledal odpovědnost žalovaného za škodu (tvořenou hodnotou uhynulého
koně, náklady pitvy a likvidace těla) dle § 421a obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne
31.1.2008, č.j. 10 Co 480/2007-200, potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze
skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že aplikace přípravku měla
za následek anafylaktický šok a úhyn klisny. Proto shodně se soudem prvního
stupně dovodil odpovědnost žalovaného podle § 421a obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž dovolací důvody uvádí podle § 241a
odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že
ve svých závěrech týkajících se vzniku odpovědnosti za škodu podle § 421a obč.
zák. vycházely jen ze znaleckého posudku MVDr. B. a z jeho výslechu, přičemž
pominuly další provedené důkazy. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího
soudu sp. zn. 25 Cdo 1003/2002 v obdobném sporu s tím, že podstatou
odpovědnosti za škodu podle § 421a obč. zák. je prokázání existence příčinné
souvislosti mezi okolnostmi majícími původ v povaze použité věci či medikamentu
a následkem, přičemž příčinná souvislost musí být postavena najisto. Dovolatel
namítá, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně předpokladů odpovědnosti
žalovaného, a poukazuje na rozpor mezi výpovědí znalce, jenž uvedl, že nelze
říci, že by existovala příčinná souvislost mezi podáním léku a úhynem zvířete,
zatímco ve znaleckém posudku naopak uvedl, že aplikace léku je v příčinné
souvislosti s úmrtím koně. Dovolatel se domnívá, že jen ze znaleckého posudku
nelze dovozovat existenci příčinné souvislosti najisto, tedy nelze vyvodit
vznik odpovědnosti žalovaného dle § 421a obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12 věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu
vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7.
2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože
napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 31. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30. 6. 2009 (dále opět „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ust. §
240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným
advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Podle ust. § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009
(část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.),
obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání
nepřípustné.
Podle § 237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a
proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního
stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.). Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění přípustnost
dovolání nezakládají.
Námitka neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci či pochybení soudu
při hodnocení důkazů není dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř., nýbrž dovolacím důvodem podle § 241 odst. 3 o.s.ř. Jak vyplývá přímo z
§ 241a odst. 3 o.s.ř., lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Jelikož v daném případě nebylo
rozhodnutí soudu prvního stupně změněno rozsudkem odvolacího soudu a soud I.
stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, nejsou naplněny podmínky přípustnosti
dovolání dle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.
Pokud tedy dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní
posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o
námitku nesprávnosti skutkového zjištění, tedy o dovolací důvod podle § 241a
odst. 3 o.s.ř., který přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
nezakládá. Otázka důkazního břemene, v dovolání též zmíněná, není v dané věci
otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávný právní názor při posouzení věci z
hlediska důkazní povinnosti účastníků a rozložení důkazního břemene ve sporu a
dovolatel v tomto směru ani žádné námitky proti právnímu posouzení otázky
důkazního břemene odvolacím soudem nevznáší.
Ani námitka, že odvolací soud se kromě znaleckého posudku a výpovědi znalce
nezabýval ostatními provedenými důkazy, která je podřaditelná dovolacímu důvodu
dle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nezahrnuje řešení otázky zásadního právního
významu, a tudíž není způsobilá založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první
o.s.ř. za užití § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2009
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu