25 Cdo 1911/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně Z. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Klapkou, advokátem, se sídlem
Prostějov nám. T. G. Masaryka 8, proti žalovaným 1) PharmDr. D. K., a 2) L. H.,
za účasti České pojišťovny, a.s., IČ 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená
75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o žalobě žalovaných na
obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 250/2006,
o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. října
2007, č.j. 44 Co 93/2007-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.460,- Kč k rukám
JUDr. Zdeňka Klapky, advokáta, se sídlem Prostějov nám. T. G. Masaryka 8, do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Právní předchůdce žalovaných MUDr. Jiří Hradil (původní žalovaný) se domáhal
obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C
73/98, v níž bylo mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 8.
2. 2001, č.j. 8 C 73/98-119, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze
dne 4. 12. 2005, sp. zn. 19 Co 377/2004, rozhodnuto o základu nároku na náhradu
škody na zdraví žalobkyně tak, že je zcela opodstatněn. Obě rozhodnutí
vycházela zejména ze skutečností zjištěných ze znaleckého posudku znalce prof.
MUDr. Milana Kovandy, CSc., a zprávy prof. MUDr. Miloše Lehovského, DrSc. Důvod
obnovy řízení spatřoval původní žalovaný ve znaleckém posudku vypracovaném
znalcem prof. MUDr. Michaelem Houdkem, CSc., pro účely řízení o stanovení výše
nároku žalobkyně, z něhož vyplývají zjištění rozhodná ve vztahu k základu
nároku, významným způsobem revidující znalecké závěry, z nichž soudy obou
stupňů v řízení vycházely.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 1. 11. 2006, č.j. 6 C 250/2006-24,
návrh na obnovu řízení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Konstatoval,
že o základu nároku na náhradu škody na zdraví žalobkyně bylo rozhodnuto
zejména na základě znaleckého posudku znalce prof. MUDr. Milana Kovandy, CSc.,
návrh původního žalovaného na provedení revizního znaleckého posudku byl
zamítnut, přičemž odvolací soud v tomto postupu neshledal pochybení. V
posuzovaném případě nejsou naplněny předpoklady pro povolení obnovy řízení dle
ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) ani písm. b) občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), neboť původní žalovaný o možnosti vypracování revizního
znaleckého posudku věděl, sám provedení tohoto důkazu navrhoval, avšak jeho
návrh byl soudem zamítnut (z důvodů uvedených v jeho rozhodnutí). Pokud důkaz
revizním znaleckým posudkem nebyl proveden, protože soud k jeho provedení
nepřistoupil, nejedná se ani o případ, kdy by provedení důkazu bránila
objektivní překážka [§ 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
K odvolání původního žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10.
2007, č.j. 44 Co 93/2007-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. S odkazem na rozhodnutí publikované pod Rc
19/1975 shledal správným závěr soudu prvního stupně, že důvodem pro povolení
obnovy řízení nemohou být takové důkazy, které byly navrhovány v řízení, jehož
obnova se požaduje, a k jejichž provedení soud z důvodu nadbytečnosti
nepřistoupil. Jelikož nový znalecký posudek, byť jeho závěry skutečně přinášejí
jiné hodnocení otázek podstatných pro posouzení základu odpovědnosti za škodu
vzniklou žalobkyni, nelze považovat za důkaz, který v době původního řízení
objektivně existoval, ale nebylo možno jej použít, nejsou v dané věci splněny
předpoklady pro obnovu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl původní žalovaný dovoláním s tím, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle dovolatele se
odvolací soud při interpretaci ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) i b) o. s. ř.
nesprávně zaměřil pouze na slovo „důkazy“ a přehlédl, že důvodem pro obnovu
řízení mohou být také „skutečnosti“ existující, avšak ze subjektivních nebo
objektivních důvodů neuplatněné, v době vydání původního rozhodnutí.
Skutečností, kterou dovolatel nemohl uplatnit v původním řízení, je zdravotní
stav žalobkyně v době do rozhodnutí soudu. Okolnost, že tato skutečnost byla v
materializované podobě zveřejněna až v podobě znaleckého posudku prof. MUDr.
Michaela Houdka, CSc., je přitom druhotná. Za zásadní pro povolení obnovy
řízení dovolatel považuje to, že skutečnost, že nepříznivý zdravotní stav
žalobkyně nezavinil, nemohl v původním řízení použít, neboť byla na základě
poznatků lékařské vědy zpřístupněna až po pravomocném rozhodnutí. Pochybení
odvolacího soudu spatřuje také v tom, že rozhodl bez nařízení jednání, ačkoli
nebyly splněny podmínky pro tento postup stanovené v § 214 odst. 2 písm. a) –
e) a odst. 3 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vedlejší účastník se ve svém vyjádření k dovolání ztotožňuje s názorem
dovolatele, akcentuje přitom, že bez vypracování nového znaleckého posudku, jak
byl původním žalovaným navrhován, nemohl být v původním řízení zjištěn skutečný
stav věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně dle svého vyjádření k dovolání považuje závěry odvolacího soudu,
stejně jako závěry soudu prvního stupně, za zcela správné a přiléhavé. Uvádí,
že nejsou dány zákonné důvody obnovy řízení. Současně poukazuje na to, že
znalecký posudek prof. MUDr. Michaela Houdka, CSc., jenž by měl být
předpokladem pro obnovu řízení, obsahuje toliko obecné závěry stran podílu
žalovaného na nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně a na skutkovém stavu
zjištěném v původním řízení nic nemění.
Nejvyšší soud (soud dovolací - § 10a o. s. ř.) usnesením ze dne 16. 6. 2010,
č.j. 25 Cdo 1911/2008-65, rozhodl o procesním nástupnictví žalovaných a) a b),
neboť původní žalovaný v průběhu dovolacího řízení zemřel. Dovolání posoudil –
v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského
soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a
shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za
splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4
o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení; přitom ustanovení §
237 o. s. ř. zde platí obdobně (§ 238 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož dovoláním napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně, jemuž nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu,
připadá v úvahu toliko přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a), odst.
2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě dospěje-li
dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Argumentace obsažená v dovolání však není způsobilá doložit zásadní význam
napadeného rozhodnutí po stránce právní.
V dovolání je namítáno, že důvodem obnovy není nový „důkaz“, nýbrž
„skutečnost“, kterou původní žalovaný v řízení, jehož obnova je navrhována,
nemohl bez své viny použít. Jak vyplývá z obsahu spisu, byla procesní obrana
původního žalovaného již v řízení o náhradu škody vedeném pod sp. zn. 8 C 73/98
založena na tvrzení, že zdravotní stav žalobkyně nezpůsobil. K podpoře tohoto
tvrzení (a současně vyvrácení zjištění učiněných soudem ze znaleckého posudku
znalce prof. MUDr. Milana Kovandy, CSc.) navrhoval provedení důkazu dalším,
revizním znaleckým posudkem, soud však návrh na provedení důkazu zamítl.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005,
publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C
3418, vyslovil právní názor, že „nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo
důkazů bez své viny v původním řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) OSŘ] je míněna
nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či
předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči
soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch
skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak
soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo
přikročeno“. Odvolací soud, potažmo soud prvního stupně, tedy postupoval v
souladu s judikaturou, když žalobu na obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že
znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku provedeného v původním
řízení není důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř., pokud bylo
vypracování revizního znaleckého posudku v původním řízení navrhováno a soudem
zamítnuto.
Dovolací soud podotýká, že stejně jako skutečnost, že po skončení řízení byl
vyhotoven znalecký posudek stanovující cenu věci jinou částkou, než jakou byla
oceněna v nalézacím řízení, není důvodem k obnově řízení (viz usnesení
Nejvyššího soudu z 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090 /2006, publikované v Souboru
rozhodnutí pod C 4606), nemůže být takovým důvodem ani okolnost, že po skončení
řízení byl vypracován znalecký posudek revidující závěry znaleckého posudku
provedeného v nalézacím řízení v otázce příčin zhoršení zdravotního stavu
poškozené.
V dovolání namítané vady odvolacího řízení nejsou důvodem způsobilým založit
přípustnost dovolání. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když
nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání již jinak přípustné (§
242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání nezakládají,
nezahrnují-li otázku zásadního významu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura
číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jelikož uplatněné dovolací námitky nevedly k závěru o zásadním právním významu
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovaným,
jejichž dovolání bylo odmítnuto, i vedlejšímu účastníku na straně žalovaných
byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě
nákladů řízení částku 2.460,- Kč včetně 20 % DPH (§ 10 odst. 1 ve spojení s §
10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném
znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu