25 Cdo 1952/2012
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého A. K., zastoupeného matkou J. K., a otcem M. K., oba rodiče zastoupeni JUDr. Ivanou Lorenzovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské nám. 2, proti žalované Nemocnici Ivančice, příspěvkové organizaci, se sídlem v Ivančicích, Široká 16, IČO 00225827, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 254/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350,
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350, ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá, se ohledně částky 168.000,- Kč zrušuje spolu s výroky o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 336.000,- Kč, se zamítá.
Žalobou ze dne 7. 7. 2005 se žalobce domáhal bolestného ve výši 62.880,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 672.000,- Kč, náhrady nákladů spojených s léčením ve výši 30.000,- Kč a náhrady nákladů na znalecký posudek ve výši 15.500,- Kč. Dne 27. 1. 2010 soud připustil změnu žaloby tak, že žalobce požaduje na náhradě nákladů spojených s léčením 201.207,30 Kč, na náhradě znalečného 17.457,- Kč, na bolestném 62.880,- Kč a na náhradě za ztížení společenského uplatnění 1.008.000,- Kč s tím, že má jít o mimořádné zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), a to v rozsahu dvojnásobku znalcem stanoveného bodového ohodnocení zvýšeného o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky na 4.200 bodů.
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 29. 1. 2010, č. j. 7 C 254/2005-294, uložil žalované zaplatit žalobci 218.664,30 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s léčením a náhradu znalečného, 52.080,- Kč s příslušenstvím na bolestném, 1.008.000,- Kč s příslušenstvím na náhradě za ztížení společenského uplatnění, žalobu co do dalšího bolestného ve výši 10.800,- Kč s příslušenstvím
a co do části úroků z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z nesporného zjištění, že při porodu žalobce nebyla dodržena zásada peripartální péče, křivka CTG byla zhodnocena nesprávně, nebyl vyhodnocen kefalopelvický nepoměr a porod nebyl ukončen císařským řezem. V příčinné souvislosti s tím žalobci vznikla závažná škoda na zdraví, spastická dětská mozková obrna v levostranné hemiparetické formě a epilepsie. Protože postup vedoucího lékaře při porodu byl non lege artis, odpovídá žalovaná žalobci za škodu podle § 420 obč. zák. Výše nákladů spojených s léčením i nákladů na zpracované znalecké posudky byla nesporná.
Základní bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění soud korigoval s ohledem na znění přílohy č. 1 vyhlášky a na možnost lékaře (znalce) zvýšit náhradu za ztížení společenského uplatnění maximálně o 50 %. Bolestné (217 bodů) soud zvýšil o 100 % na částku 52.080,- Kč podle posudku znalce prof. MUDr. Jaroslava Stejskala, DrSc., nikoli však už o další násobky postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky. U ztížení společenského uplatnění vyšel soud ze základního bodového ohodnocení 2.800 bodů a shledal důvody hodné mimořádného zřetele (§ 7 odst. 3 vyhlášky) pro mimořádné zvýšení náhrady vzhledem k věku žalobce a k rozsahu poškození jeho základních životních funkcí, jejichž následky ponese po zbytek života; zvýšil proto náhradu na trojnásobek, tedy celkem na 1.008.000,- Kč. Námitku promlčení, kterou v průběhu řízení vznesly žalovaná a vedlejší účastnice řízení, neshledal důvodnou s odůvodněním, že zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění závisí jen na úvaze soudu, který není vázán žalobním petitem, a nárok na bolestné šlo uplatnit až po ustálení zdravotního stavu, tedy nejméně půl roku po narození žalobce (10.
1. 2003), přičemž žaloba byla podána dne 7. 7. 2005.
Krajský soud v Brně k odvolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, č. j. 44 Co 338/2010-350, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě za ztížení společenského uplatnění tak, že žalobu ohledně částky 504.000,- Kč zamítl, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nárok na náhradu za bolest shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za promlčený, protože po propuštění z nemocnice dne 27. 1. 2003 ještě nemohl být učiněn opodstatněný závěr, že žalobce byl při porodu zdravotně poškozen; škodlivé následky postupu non lege artis se v danou dobu na kojenci útlého věku nemohly projevit.
Až po ustálení zdravotního stavu v říjnu 2003, po podrobení se různým lékařským vyšetřením, bylo zřejmé jeho motorické opoždění a bylo možné učinit dostatečně podložený závěr o zdravotním poškození a o tom, že lékařská péče při porodu nebyla v pořádku. Teprve v tomto okamžiku se žalobce, resp. jeho zákonní zástupci dozvěděli o tom, že utrpěné bolesti jsou škodou a kdo za ni odpovídá. Dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák. tedy v době podání žaloby ještě neuplynula. Odvolací soud shledal důvodnými námitky proti zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění.
Jednak bylo bodové ohodnocení znalcem nesprávně zvýšeno na dvojnásobek podle § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky, když ke zvýšení mohlo dojít nejvýše o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, jednak požadavek na mimořádné zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky žalobce uplatnil až v průběhu řízení dne 25. 1. 2010, tedy v době, kdy se již promlčel.
Žalobce podal dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba o zaplacení 504.000,- Kč byla zamítnuta. Odůvodňuje je tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně nemohl zvýšit odškodnění za ztížení společenského uplatnění o více než o 50 %, neboť tento názor nerozlišuje zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky od mimořádného zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky. Jestliže odvolací soud vyšel z toho, že soud může mimořádně zvýšit odškodnění jen o matematicky vypočítanou částku ve znaleckém posudku, aniž by si sám učinil představu o přiměřenosti zvýšení, pak tuto normu nesprávně vyložil a aplikoval.
V daném případě vzhledem k žalobcovu fakticky úplnému vyřazení ze života a téměř úplné ztrátě předpokladů uplatnění ve společnosti přiznaná částka ve výši pouze 504.000,- Kč není přiměřeným odškodněním. Kromě toho tento nárok nemohl být minimálně ve výši 168.000,- Kč promlčen, protože už v žalobě bylo požadováno 672.000,- Kč. Na tom nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že částka 168.000,- Kč byla znalcem vyčíslena špatně, neboť požadované plnění je nutné žalobci přiznat, i když z jiného právního důvodu, pokud to vyplývá ze zjištěného skutkového stavu.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
Odvolací soud správně dovodil, že pro uplatnění práva na náhradu škody na zdraví platí pouze subjektivní dvouletá promlčecí doba a že k jejímu stavení dochází, uplatní-li poškozený v promlčecí době právo u soudu (nebo jiného příslušného orgánu) a v zahájeném řízení řádně pokračuje (§ 112 obč. zák.). I u nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění může dojít ke stavení běhu promlčecí doby jen v té výši, v jaké byl nárok včas uplatněn; v rozsahu, v jakém byla žaloba rozšířena až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby, nelze nárok (je-li vznesena námitka promlčení) v rozsahu tohoto rozšíření přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2166/2010, publikovaný pod C 9756 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Tedy i v posuzované věci platí, že uplatnil-li žalobce část nároku na plnění z titulu ztížení společenského uplatnění (mimořádné zvýšení náhrady) až po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby, ke stavení jejího běhu dojít nemohlo a nárok byl zčásti promlčen.
V dané věci je situace komplikována tím, že znalec v posudku zvýšil bodové ohodnocení náhrady za ztížení společenského uplatnění na dvojnásobek (5.600 bodů), ačkoliv § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky umožňuje takové zvýšení jen o 50 %. Žalobce tento výpočet převzal a v žalobě vyčíslil tento dílčí nárok na 672.000,- Kč. Pozdější změnou žaloby pak reagoval na zjištěnou nepřesnost a požadavek na zvýšení náhrady do částky 1.008.000,- Kč odůvodnil poukazem na důvody uvedené v § 7 odst. 3 vyhlášky. Je tedy zřejmé, že žalobu dne 27. 1. 2010 rozšířil jen o 336.000,- Kč, neboť jen o tuto částku se oproti původní žalobě zvýšila požadovaná náhrada; okolnost, že žalobce odlišně právně zdůvodnil požadavek na zvýšení oproti chybnému vyčíslení náhrady ve znaleckém posudku, nepředstavuje změnu žaloby, neboť v tomto rozsahu nejde o nový nárok ani o jeho nové odlišné skutkové vylíčení, nýbrž o právní kvalifikaci stávajícího nároku, která není pro soud závazná. Jestliže tedy výše nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění už v žalobě ze dne 7. 7. 2005 činila 672.000,- Kč, promlčela se k okamžiku rozšíření žaloby jen část uplatněného nároku ve výši 336.000,- Kč, nikoliv ve výši 504.000,- Kč, jak dovodil odvolací soud.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v měnícím výroku věcně správný ohledně částky 336.000,- Kč, proto dovolací soud v tomto rozsahu dovolání zamítl. V rozdílu mezi touto částkou a částkou 504.000,- Kč (168.000,- Kč) je však dovolání opodstatněné, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o.s.ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný; v novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu