25 Cdo 1960/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce Z. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému České republice –
Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 116/2004, k dovolání žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 30. 3. 2005, č. j. 35 Co 103/2005-18, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 9. 2. 2005, č. j. 21 C 116/2004-9,
odmítl podání žalobce – návrh na zahájení řízení ze dne 14. 9. 2004 ve znění
doplňku ze dne 26. 12. 2004. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval podle § 43 odst. 2 o. s.
ř., když shledal podání žalobce ze dne 14. 9. 2004 neúplným, neboť neobsahovalo
všechny stanovené náležitosti řádné žaloby ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst.
1 o. s. ř. Soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění vad podání usnesením
ze dne 10. 11. 2004, č. j. 21 C 116/2004-4, které mu bylo doručeno dne 27. 12.
2004. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 26. 12. 2004, vytýkané vady však
neodstranil, neboť neuvedl rozhodující skutečnosti, ze kterých by bylo možno
nárok dovodit.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 35
Co 103/2005-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
řízení. Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který
správně ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k odstranění vad podání,
a to výzvou, která byla dostatečně konkrétní a pro žalobce natolik
srozumitelná, aby byl schopen na ni řádným způsobem reagovat. Za situace, kdy
žalobce své podání řádně ani přes výzvu nedoplnil, shledal odvolací soud
odmítnutí žaloby soudem prvního stupně za důvodné, neboť podání ani po jeho
doplnění neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností. Názor žalobce, že tyto
skutečnosti by měl uvádět až v průběhu řízení, není, podle názoru odvolacího
soudu, správný, jak vyplývá z ust. § 79 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž trvá na správnosti i
úplnosti posuzovaných podání a uvádí, že řízení je postiženo vadou, která měla
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst 2 písm. a/ o. s. ř.).
Žalobce namítá porušení ustanovení § 5 o. s. ř. o poučovací povinnosti soudu, a
to v řízeních před soudy obou stupňů. Dle jeho názoru měl být ve výzvě k
odstranění vad podání poučen, že nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o
trestu ve smyslu § 10 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem, popř. § 6 odst. 1, 2 předchozího zákona č. 58/1969 Sb., je podmíněn
zrušením vadného rozsudku a vydáním nového rozhodnutí ve věci. Jestliže soud
prvního stupně nebyl s odpovědí žalobce spokojen, měl mu, dle jeho názoru,
jasně sdělit, že nelze do jednoho řízení spojovat revizi trestních rozsudků a
vymáhání odškodného. Soud měl žalobce rovněž poučit, že zrušení odsuzujících
rozsudků může dosáhnout cestou stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst.
1, 2 trestního řádu nebo cestou obnovy řízení podle § 278 odst. 1 trestního
řádu. V tomto smyslu měl soud i přizpůsobit lhůtu k odstranění vad podání tak,
aby žalobce mohl předložit rozhodnutí o zrušení odsuzujících rozsudků, tj.
přibližně 4 – 5 měsíců.
Dovolání, které je přípustné podle ust. § 239 odst. 3 o. s. ř., není důvodné.
Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení
státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem
vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností,
označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se
navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. rozumějí se
údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě
má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými
vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v
takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4), tj.
nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní
důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností
slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci
umožňující odlišení od předmětů jiných řízení.
Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného
práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování řízení (§ 43 odst. 2
o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti,
kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2002, pod č. 209); povinnost tvrzení
může být splněna i dodatečně.
Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení
jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti;
neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo
písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla
projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími
skutečnostmi, zatímco povinnost účastníka uložená mu ustanovením § 101 odst. 1
písm. a) o. s. ř. se týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci
(povinnost tvrzení). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému
projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících
skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité,
nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být
předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem
logický rozpor.
Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti, nebo, které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo
doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění
provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno
nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odst. 2).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že žaloba i po jejím doplnění je
pro chybějící vylíčení rozhodujících skutečností neprojednatelná, neboť není
patrné, co je skutečným podkladem požadovaného nároku na zaplacení částky
2,000.000,- EUR. Z podání není možné dovodit, z jakých konkrétních skutkových
podkladů žalobce dovozuje svůj nárok proti státu. Pouhé tvrzení, že v trestním
řízení byl vynesen rozsudek na základě trestných činů orgánů činných v trestním
řízení, je zcela nedostatečné k vymezení skutku. Na tento nedostatek podání byl
žalobce upozorněn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 11. 2004, č.
j. 21 C 116/2004-4, kterým byl vyzván, aby uvedl mj. v jakém konkrétním jednání
spatřuje to, že se orgány činné v trestním řízení dopustily trestného činu, zda
žádá náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, a v čem tvrzený
nesprávný úřední postup spatřuje, či náhradu škody požaduje z důvodu vydání
nezákonného rozhodnutí a pro tento případ označil konkrétní rozhodnutí, které
považuje za nezákonné. V tomto smyslu splňuje uvedené usnesení náležitosti
výzvy k odstranění vad podání ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť nešlo jen
o obecné poučení o nesrozumitelnosti žaloby, nýbrž žalobce byl podrobně a
konkrétně poučen o nedostatcích svého podání a vyzván k jeho doplnění, a to
bez použití úzce odborných právních termínů či výrazů, jež by pro osobu práva
neznalou byly nesrozumitelné.
Pokud žalobce vady podání dle uvedené výzvy neodstranil, a to s odůvodněním, že
rozhodné skutečnosti a důkazy jím budou předloženy až v průběhu řízení,
postupoval soud I. stupně správně, pokud žalobu odmítl, neboť nebylo možné bez
dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení.
Důvodná není ani dovolací námitka žalobce, že měl být poučen o předpokladech
nároku podle § 10 cit. zák. č. 82/1998 Sb., neboť, nehledě k tomu, že jde o
poučení o hmotném a nikoliv procesním právu (§ 5 o. s. ř.), soudu musí být
nejprve zřejmé, na jakém podkladě má řízení vést, jaký skutkový děj má být v
řízení zjišťován, a tedy o jaký skutek žalobce opírá svůj nárok, a to v takovém
rozsahu, který umožní jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s
jiným skutkem. Civilní řízení je ovládáno zásadou projednací, nikoli
vyšetřovací, a v tomto smyslu musí tedy žaloba být dostatečně konkretizovaná
tak, aby byl vymezen skutkový děj, ze kterého nárok účastníka vyplývá, a žalobu
tak bylo možno projednat. Soudy v civilním řízení nemohou předjímat nároky
účastníků z konkrétního skutkového děje a poučovat je o neuplatněných nárocích,
neboť uplatnění nebo neuplatnění těchto nároků leží v dispoziční sféře
účastníků. Takový postup by byl rovněž v rozporu se zásadou rovnosti účastníků
řízení (§ 18 o. s. ř.), která občanské soudní řízení ovládá.
Soud prvého stupně tak postupoval zcela správně, pokud žalobce vyzval k
doplnění žaloby ve shora uvedeném směru, a rovněž napadené usnesení odvolacího
soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o odmítnutí žaloby, je
třeba považovat za správné.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud ČR, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst.
1 o. s. ř.), dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s.
ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá s
ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a
žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu