25 Cdo 1984/2024-1693
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobkyně: V. S., zastoupená opatrovníkem Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem se sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2, proti žalované: Krajská nemocnice Liberec a.s., IČO 27283933, se sídlem Husova 10, Liberec, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 295/2014, o odvolání J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 6. 6. 2024, č. j. 29 Co 186/2020-1604, o uložení pořádkové pokuty, takto:
I. Řízení o odvolání J. H. se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci v průběhu odvolacího řízení o odvolání obou účastnic proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 11. 2019, č. j. 19 C 295/2014-764, uložil J. H., narozenému XY, bytem XY, usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. 29 Co 186/2020-1604, podle § 53 o. s. ř. pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč. Proti usnesení u uložení pořádkové pokuty podal J. H. odvolání, a to ústně do protokolu u jednání odvolacího soudu dne 7. 6. 2024 (téhož dne, kdy odmítl převzít písemné vyhotovení usnesení o uložení pořádkové pokuty).
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci předložil věc k rozhodnutí o odvolání proti usnesení o uložení pořádkové pokuty Nejvyššímu soudu. Podle § 201 o. s. ř. lze odvoláním napadnout pouze rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soudní řád nepřipouští. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001).
Napadeným usnesením odvolací soud rozhodl o uložení pořádkové pokuty v rámci odvolacího řízení, jde tedy o rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné odvolání.
Občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, řízení o „odvolání“ J.
H. kvůli nedostatku funkční příslušnosti žádného soudu podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. bez dalšího zastavil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, nebo ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3047/2010). Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř. v případě zastavení řízení o dovolání, tím spíše pak v případě zastavení řízení o odvolání, jehož podání procesní předpis vůbec nepředpokládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.
12. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4530/2018).
Jelikož řízení ve věci samé bylo před předložením věci skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2024, č. j. 29 Co 186/2020-1637, rozhodl Nejvyšší soud též o nákladech řízení před dovolacím soudem. Neúspěšný J. H. na náhradu nákladů řízení nemá právo a účastnicím řízení žádné náklady v souvislosti s řízením o jeho odvolání nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu